Mr. Illegal |CZ|

Kapitola 27.

-Flashback-

Bylo pondělní ráno. Typické normální ráno v zapádlém sousedství.
Emily otevřela oči a pomalu se vysoukala z teplé postele. Nechtělo se jí vstávat, nechtělo se jí umýt si obličej, vyčistit si zuby, ba i postávat před zrcadlem.

Chtěla se svalit zpátky do peřiny a odehnat od sebe veškeré problémy.
Veškeré démony, které ji pronásledovaly. Věřila, že aspoň ve snech je před nimi v bezpečí.

Jenže to se mýlila.
Fialové kruhy pod očima nasvědčovaly opaku, minulou noc šla spát po půlnoci a i to mělo svou cenu.
Jenže se nevracela z večírku, neučila se na test a ani jednoduše neponocovala, jak to její vrstevníci ve stejném věku dělali.

Místo toho Emily dlouho do noci seděla u postele své matky a pevně svírala její ruku, jako náznak té nejsilnější lásky vůbec.

Lásky matky a dcery.

Lásky, která v posledních měsících prošla těžkými zkouškami ale i přesto zůstala nedotčená.
Neexistovalo nic, co by Emily od její matky oddělilo.
Ani smrt, která měla následovat.

Podle lékařů zbývalo pár týdnů, jenže vzhledem k tomu, že Elizabeth odmítala jít do nemocnice byly veškeré posudky nejisté.
Bylo ale logické, že chtěla poslední chvíle strávit ve své posteli, obklopená vzpomínkami a se svojí dcerou.

Jednu věc, kterou Emil nikdy nepochopila, byla, že Elizabeth nezazlívala Jasonovi, že odešel.

Chápala, že se nedokázal dívat na svoji umírající matku a musel se osvobodit.

Jediné co cítila, byla lítost pro svoji dceru, věděla že ji to zničilo a i přesto byla schopná každé ráno vstát a s úsměvem ji udělat snídani.

A jako vždy, i dneska stála Emily v kuchyni a připravovala lívance, mezitím co hrála hudba z rádia.

Bylo to matčina nejoblíbenější  snídaně, i když se po těch měsících Emily doslova znechutily v očích.

Stejně je pro ni pořád dělala.
Dala plný talíř, hrnek s kávou a pomerančový džus na dřevěný tác a zamířila do matčiný ložnice. Hodiny v chodbě ukazovaly 7:45, což znamenalo, že měla Emily přesně dvacet minut aby se připravila a vyrazila do školy. Poslední ročník ji neskutečně unavoval a to nejen kvůli její situaci.

Vyšla schody a loktem si otevřela dveře. Pokoj byl tichý, zdálo se, že Elizabeth klidně oddechuje a po dlouhé době je v hlubokém spánku. Emily položila tác s jídlem na konec postele a přešla k oknu. Přes napůl zatažené závěsy do pokoje pronikala trocha světla.
Jako každé ráno, v okolí byl klid.

Hnědovláska se podívala zpátky k posteli a jemně se usmála. Měl to být úsměv představující bolest, ale byl překvapivě upřímný.

Byla ráda, že tu mohla s matkou být.

"Mami," přešla těsně k jejímu spícímu obličeji a jemně s ní zaklepala. "Mami, vstávej." Elizabeth nikdy nebyla velký spáč, právě naopak, měla lehký spánek a to se s jejím zdravotním stavem nezměnilo. Proto bylo divné, když ji ani další dotek neprobudil.
"Mami?" Do hlasu se ji nahnala panika. "Mami? Probuď se...,"
Bylo jasné, že je něco špatně. Bylo jasné, že by měla Emily co nejrychleji zavolat záchranku a dostat její matku do rukou doktorů, ale realita jí to nedovolila.

Pocit její tváře bez jediného náznaku života ji donutil šáhnout a vytáhnout ze svého podvědomí její nejhorší strach.

Mokré slzy se ji začaly hrnout z očí.

"Mami, prosím probuď se, ještě nejsem připravená."
"Ještě nejsem připravená." Zopakovala si zoufale pro sebe a silně zmáčkla její ruku. Po pár vteřinách se však dostala z toho transu a uvědomila si, jakou chybu dělá. Rychle hmátla po telefonu, který stál na nočním stolku a vytočila záchranku.

Úzkostí se jí svíral žaludek, když sledovala, jak její matku odváží.

To co řekla myslela vážně, opravdu nebyla připravená.

Na nic z toho, co ji mělo čekat.
-----------------------------------------------------------------
Dnešní kapitola je trochu kratší, ale zítra se pokusím přidat dvě :-)
Jinak - začala jsem psát novou povídku - The vampire huntress a byla bych ráda, kdyby jste si ji přečetli :-)
♡♡