Mr. Illegal |CZ|

Kapitola 11.

Pokud se Emily jako malá něco naučila, tak to, že stojí bojovat v každé situaci. Nehledě na to, jak moc je pravděpodobnost výhry mizivá, Emily bylo do hlavy vtloukáváno, že jediné na čem záleží, je to, co člověk cítí uvnitř.

Pokud se cítí jako vítěz, pak také vítěz je.

Tímhle se řídila celý život, celých sladkých šestnáct let. Dokud ji fatální porážka nesrazila na zem a dokud neztratila chuť bojovat, protože nehledě na to, jak dopadla, v srdci se vždycky cítila jako poražený.

Od té doby v ní nikdo nevyvolal potřebu znovu se vrátit do ringu. Začala se soustředit jen na jedinou věc, kterou znala pořádně, na psaní ale i na budování svého života.

A tenhle život se jako domeček z karet sesypal v okamžiku, kdy spatřila fotku svého bratra a rozhodla se, že udělá cokoliv proto, aby ho našla a aby pomstila svoji největší porážku.

Chtěla to tak moc, že zapomněla myslet na důsledky.

A to ji také dostalo až sem.

Když Emily otevřela oči, cítila se oslabenější, než kdy jindy.

Prudká bolest postupovala od krku až do hlavy a donutila ji, aby sebou cukla.

Otevřela oči a snažila se zorientovat, kde se nachází.

K jejímu zděšení zjistila, že sedí v autě, na sedadle spolujezdce a že kvůli poutům, které měla nasazené, nemůže pohnout rukama.

Po celou tu dobu mít ruce zavázané na zády ostrými želízky muselo způsobit na zápěstí bolavé modřiny.

To ale nebylo to, co Emily nejvíc nahánělo hrůzu.

Podívala se na člověka, který seděl u volantu, i když už předem moc dobře věděla, koho tam uvidí.

Morgana.

Nevěnoval ji žádnou pozornost, jenom se dál díval na cestu.

Emily sebou začala mrskat. Marně se snažila osvobodit z kovového upevnění, které jí svíralo obě ruce.

Bolest, kterou cítila těsně po probuzení, se opět vrátila a donutila Emily polevit v jejich slabých pokusech.

Po chvíli se ale znovu cítila líp a opět sebou začala cukat.

Možná taky kvůli tomu, že si všimla Morganových popuzených pohledů.

„Jestli hned nepřestaneš, zastavím a strčím tě do kufru."

„To by ses neodvážil." Vyplivla na něj.

Unesl tě a nejspíš předtím i zdrogoval a nestrčil by tě do kufru? Prober se Emily.

Emily připadalo, že si poslední dobou hubuje v duchu vícekrát, než by měla.

„Myslíš? Můžu tě ujistit, že strávit hodinu a půl zavřená v kufru není zrovna zkušenost, kterou bys chtěla prožít."

Ďábelsky se zasmál a zvídavě po ní hodil okem.

V hlavě jí kolovalo bezpočet myšlenek.

Zavřená v kufru ale být přece jenom nechtěla a nepochybovala o tom, že by ji tam Morgan opravdu zavřel, proto sebou pro jistotu přestala tak házet a v hlavě začala strádat únikový plán.

Vzhledem k tomu, že nevěděla, kam s ní jede a co s ní má vlastně v plánu, byl jakýkoliv plán, se kterým přišla zbytečný.

Nakonec se rozhodla, že se zeptá přímo člověka, který je za to všechno zodpovědný.