Mr. Illegal |CZ|

Kapitola 12.

Christopher Morgan byl velmi komplikovaný muž.

Lidé, kteří ho doopravdy znali, by řekli, že to bylo spíš velký, zlý štěně, které se ohánělo kvůli křivdám z minulosti.

Bylo až příliš snadné ho naštvat a obtížné zaujmout.

Ve svých sedmadvaceti letech se dostal tam, kam většina populace ne za celý svůj život.

Změnil peníze ve svoji zbraň a naučil se ji perfektně ovládat.

A v celém Londýně nebyl nikdo, kdo by se nedal koupit.

Hlavně v chudé čtvrti, kde lidé žili skromně, věřili na zázraky a modlili se den co den pro lepší začátek.

Ve světe moci, kontroly a špinavých obchodů však nikdy Morgan nečekal, že by narazil na někoho tak troufalého, že by se vloupal do jeho kanceláře.

Představa kohokoliv procházející jeho spisy, jeho majetek, jeho usilovnou práci ho přiváděla k šílenství.

A i přesto, když našel Emily, nezabil ji.

Nebylo to však z nějakého citu, z potřeby ochránit ji nebo snad z ničeho podobného.

Bylo to kvůli tomu, že chtěl zachránit její ubohý život, aby ji měl pro sebe.

Ta známá potřeba, která ovládala každého muže.

Pamatoval si to.

Pamatoval si každý detail z té noci a věděl, že ona si nepamatuje nic.

Ten pocit absolutní kontroly mu dodával potěšení z toho, že byla tak zmatená.

Nevěděla co se děje, nebo kam ji veze, nevěděla vůbec nic.

Jediné co věděla, bylo, že to nebude hezké a to přesně měl také Morgan v plánu.

Nejdřív ji zlomí a potom si ji naservíruje na stříbrném podnose.

A nějakým zvrhlým, nepochopitelným způsobem se tohle mohlo brát, jako něco, co se Emily snad jako jediné po dobu několika let povedlo - opravdu ho zaujala.

Stáli proti sobě a jediná věc, která je oddělovala, byl gauč. Poté, co se Emily úplně vzpamatovala z té injekce a z bolesti na rukou, utekla na druhou stranu pokoje.

Nechtěla, ale musela mu to potěšení dopřát.

Byla v domě s pravděpodobně narušenou osobou, která se vyžívala v zabíjení a ubližovaní nevinných lidí.

Slovo Strach se ani zdaleka nepřibližovalo k emoci, která Emily právě teď svírala.

Musela přijít na opravdový únikový plán a musela na to přijít rychle.

Marně se vyhýbala jeho pohledu, ale po pár minutách se jejich oči opět setkaly.

Nebyl to ale z jeho strany hezký pohled. Byl to ten typický výraz, který naznačoval nadrženost a touhu po krvi.

Na sucho polkla a snažila se myslet rychleji.

Bohužel už teď ji rozumné myšlení opustilo.

Jediné, co ji zbylo, byl její ztuhlý, alepřesto odhodlaný hlas, který probil nepříjemné ticho v místnosti.

„Proč jsem tady?"

Zvýraznila slovo tady, jako kdyby čekala, že ji zavře do nějakého smradlavého sklepa.

„Nejdřív si promluvíme o tom, co si dělala v mé kanceláři."

Do hajzlu.

Už jenom jeho hlas způsoboval, že Emily chtěla vyhrabat díru a schovat se do ní.