Mr. Illegal |CZ|

Kapitola 30. |Ugly Truth&Proposal|

-Emily-

„Já. Se. S. Tebou. Nevyspala."

Každé slovo jsem od sebe oddělila a tím víc zvýraznila. I když jsem se snažila působit sebejistě, chvěl se mi hlas a srdce mi hlasitě bušilo, jako kdybych právě prožila nějaký šok.

A taky že prožila.

Nebyla jsem nijak svatá, občas jsem do barů a klubů chodila, nebo mě tam spíš dotáhla Anna, ale nikdy by mě nenapadlo, že bych byla schopná zmastit se tak, že bych si nepamatovala...jeho.

„Radši by ses s tím měla smířit lásko, copak ti nepřišlo divný, že jsem přesně věděl, kde tě najít?"

Najednou mě pravda praštila do obličeje. Nikdy jsem nepřemýšlela o tom, jak se vlastně tak rychle dostat do toho parku, který byl od mého bytu jen pár minut chůze.

Znal to tam. Celou tu dobu si mě pamatoval. A celou tu dobu mi nic neřekl. To byla ta jeho skutečná hra.

„Prevíte." Štěkla jsem na něj podrážděně, protože mi nezbývalo nic jiného, než uznat, že vyhrál.

Zase.

Na druhou stranu, možná bylo lepší, že se téma strhlo k tomuhle, než k dalšímu výbuchu zuřivosti.

Na pár minut jsme totiž nejspíš oba zapomněli, že jsem se ho snažila probodnout.

Bohužel ale, jenom na pár.

„Řekneš mi, co to sakra mělo bejt? To s tím nožem?"

„Snažila jsem se ti rozříznout břicho, ty inteligente."

Teď jsem to byla já, kdo by mohl zuřivost rozdávat.

Spala jsem s ním. Vyspala jsem se s Christopherem Morganem. Viděl mě nahou. Viděl můj byt a nejspíš taky viděl Annu.

Doprdele!

Nejspíš to ale nebyl nejlepší krok. Pořád jsme totiž byla namáčknutá na kuchyňskou linku a v momentě, kdy jsem řekla tu větu, se jeho tělo znovu přiblížilo a tentokrát jeho ruka skončila na mém krku.

„Pozor na jazyk, to že víš, jsme si to spolu rozdali, neznamená, že se něco změní, pořád se tě hodlám zbavit a pořád mě neskutečně sere, když si na mě otevíráš tu svoji rozkošnou pusinku."

Zatlačil, takže jsem pomalu ztrácela schopnost rozeznat veškeré obrysy v místnosti a potápěla se do němoty. Zoufale jsem se ho snažila odtlačit, ale moje ruce neměly na jeho hruď žádný vliv. Nakonec jsem to vzdala a z posledních sil ze sebe vysoukala „rozumím", aby mě konečně pustil.

Když se tak stalo, z mé pusy se ozval hlasitý nádech a automaticky jsem se chytla na otlačeném místě.

„C-co všechno víš?"

Bylo mi jasné, že u velikosti mé podprsenky to nezůstane.

„Po cestě jsi mi řekla, že si novinářka, že se tvá blonďatá spolubydlící jmenuje Anna a že přímo nenávidíš, když tě někdo utlačuje." U toho posledního se opět ďábelsky usmál.

„Hádám, že to se mi na tobě líbí nejvíc-"

Otevřel lednici, ze které vytáhl flašku Jacka Danielse. „Nenávidíš, to co já nejvíc miluju."

„Miluješ utlačovat nevinné lidi?" Zeptala jsem se okamžitě s jasným odporem v hlase.

„Znamená to moc a moc je v tomhle městě důležitá a navíc - pokud tě to uklidní, ty jsi první člověk, o kterém můžu říct, že je skutečně nevinný."