Mr. Illegal |CZ|

Kapitola 55. |Kidnapping|

"Co sis sakra myslela?"

Uběhla hodina od jejího rozhovoru s Annou a Emily nervózně pochodovala před svým bytem, na mokrém chodníku, jelikož právě ustál prudký déšť.

Snad po pátý za posledních pár dní měla na telefonu Diannu a přímo zuřila.

"Snažila jsem se ho udržet od Morgana, kterýho si TY zatáhla do vašeho života."

Emily si přála, aby ji mohla odceknout, že to její chyba nebyla, no nemohla.

Protože byla.

Ze začátku si ani neuvědomovala, jak moc ohrozila nejen sebe ale i své přátele.

To ale ještě Diannu neopravovalo udělat něco takového.

"Jak si to vůbec udělala?"

Emily se cítila strašně. Měla právo být naštvaná, no vše co Dianna udělala se odráželo pouze od jejích rozhodnutí.

Od jejích chyb.

"Poprosila jsem kamaráda o laskavost. Nevěděla jsem, co jiného dělat. Chtěla jsem,aby byl v bezpečí. V momentě, kdy by se vrátil začal by tě hledat a-"

Policistka byla unavená. Tak moc unavená, jako nikdy předtím. Válka s Morganem a starost o Emily ji naprosto vyčerpávala.

"Nemůžu uvěřit, že si mi to neřekla."

"Myslela jsem, že ti to řekne Anna. Možná by ses tak nenaštvala, kdybys to slyšela od své kamarádky."

V ten moment na tom popravdě vůbec nezáleželo.

Emily cítila zradu a bylo jedno, odkud přišla.

Ale zároveň si uvědomovala, že zrovna teď William nemohl být její největší problém.

Cítila se sobecky, no byla ráda, že byl pryč.

Dianna se nemýlila, pouze by způsobil problémy.

Byla rozpolcená a naštvaná a znovu neměla tušení co dělat. Nedokázala si představit, že by její život po tomhle všem plynule pokračoval.

Tolik se toho stalo.

"Takže je ve vězení?"

"Byl ve vazbě a v důsledku toho mu byl zakázan odjezd ze země."

"Mluvíš, jako kdybych ti měla být vděčná."

"To ano."

"Nejsem."

"Poslouchej Emily," Dianna mluvila pomalu, už to podruhé opakovat nechtěla.

"Nevím, jestli si to uvědomuješ, ale na konci dne nezáleží na tom, co ti Christopher řekl, ani co slíbil. Nikdy nedrží své slovo a vždycky si najde něco důležitějšího, než vaše malá dohoda. Takže až tohle všechno skončí, budeš ráda,pokud neskončíš s kulkou v hlavě. Nebudu se omlouvat za to, že to samé nechci pro Willa."

Nebylo to tak, že by se Emily cítila šokovaná, právě naopak. Už tolikrát slyšela svůj osud, že už jí to i přišlo zbytečné, opakovat to pořád dokola.

I přesto jí ale dohoda s Morganem dodala jistou úlevu, které se nechtěla vzdát a proto jí Diannina slova způsobila nepříjemný pocit v žaludku.

Protože věděla, že má pravdu. Morganovi věřit nemohla. V ničem.

"Kluk,co mu pomáhal s bytem řekl, že se ještě neobjevil." Odklonila téma zpátky k Williamovi, jelikož Morgana řešit nechtěla. "Propustili ho před pár dny. Měl nařízeno, aby se vrátil do svého bytu."

"Možná to měl nařízeno, ale rozhodne se nevrátil."

Emily se na chvíli zastavila, pocit viny mizel a vztek se opět dostával do vedení. "Pokud ho chceš ochránit, udělej to aspoň správně."

Hned poté hovor típla a naštvaně si mobil vložila do kapsy. Počasí, které se před chvíli zklidnilo opět hlásilo blížící se déšť a v dáli byly slyšet první údery bouřky.

Emily si prohrábla vlasy a poté se posadila na kraj chodníku, do té doby, dokud nezačne pořádný slejvák se nahoru vracet nechtěla.

Chtěla utéct. Od Anny,od Dianny, od Morgana, od všech.

Až teprve teď si začala uvědomovat, jak moc jí William chyběl.

Při všem, co si prožila od okamžiku kdy odjel neměla čas uvědomit si, že jí chyběl její kamarád.

A co víc, chyběl jí člověk, který nebyl do toho všeho zmatku zapojený. Chyběl jí někdo, kdo by jí pouze utěšil a nic by po ní nechtěl.

Chyběl jí někdo, kdo jí od prvního okamžiku, co přijela do Londýna nahradil bratra.

Kde jsi Williame? Kde sakra jsi?

Jakmile na její hlavu dopadly první kapky, Emily pomalu vstala a otočila se čelem ke vchodovým dveřím.

Její hlava byla opět přeplněná bolestnými myšlenkami a jediné, co chtěla bylo zalézt do postele.

Nejen na Diannu, ale i na Annu byla naštvaná. Měla jí to říct hned v momentě, kdy ji uviděla. Třeba by se tehdy ještě dokázala s Williamem spojit.

Promnula si zmrzlé ruce, přesto, že na sobě měla teplou bundu, její tělo ovládal chlad a vykročila zpátky k bytu.
Nestačila však udělat ani druhý krok, když ji zezadu pevně chytily něčí ruce a prudce trhly opačným směrem. Bruneta neměla ani čas zakřičet, jelikož na její rty dopadla bílá látka a celý svět se začal točit.

Rozmazaně vnímala cizí hlasy a poté měkkou sedačku, na kterou její bezvládné tělo dopadlo a v ten samý moment se ocitla v naprosté tmě.
---------------------------------------------------------
Bohužel mi to vyšlo tak, že je dnešní kapitola kratší, ale ještě dneska, nebo zítra bych měla přidat dvě, jelikož je mám z části předepsané :)
Děkuji za všechny votes❤❤