Mr. Illegal |CZ|

Kapitola 60. |I Am His Sister|

-Emily-

Ani jsem nejela domů. Jakmile jsem odešla z restaurace, zamířila jsem na adresu, kterou mi Sean nechal.

Jeho bývalá přítelkyně.

Dodalo mi to odvahu. Fakt, že jsem vyváznula živá a ještě něco doopravdy získala.

Po hodně dlouhé době se mi vrátila naděje, že doopravdy uspěju.

Že ho najdu.

Jak se vypořádám se slibem, který jsem Seanovi dala jsem hodlala řešit potom. Přeci jenom, měla jsem na to tři dny.

Zastavila jsem si dalšího taxíka a netrpělivě sledovala čtvrt, do které jsme vjížděli.

Moc pohádkově to nevypadalo.

Bylo něco okolo půl třetí odpoledne a já mířila do naprosto neznámého prostředí.

Anna mi mezitím stihla poslat smsku, nejspíš proto, aby se ujistila, že jsem v pořádku. Ze začátku jsem ji chtěla ignorovat, no pak jsem si představila samu sebe v její kůži a došlo mi, do čeho všeho jsem ji namočila.

Odpovědět na zprávu bylo to nejmenší.

Vystoupila jsem před bytovou jednotkou a zhluboka se nadechla.

Mohl tam být.

Mohl.

Zatím jsem vlastně ještě nepřemýšlela nad tím, co udělám, až ho uvidím. Samozřejmě, ta myšlenka byla jedna z nejčastějších, ale co bych doopravdy, doopravdy dělala - to jsem neměla nejmenší tušení.

Co bych mu řekla? Co by on řekl mně?

Vešla jsem do budovy a uvědomila si, že vlastně nevím číslo bytu, naštěstí Sean myslel na všechno.

Na papírku, který mi dal bylo napsané všechno.

Ustoupil moc rychle.

Pomyslela jsem si. Na někoho, kdo měl co dočinění s Morganem ustoupil moc rychle.

Ale znovu, zrovna teď na tom nezáleželo.

Když jsem vyběhla schody, byl to malý okamžik,než jsem se odhodlala zaklepat.

Bylo to horší, než jsem si představovala.

Nepříjemný pocit pomalu obepínal celé mé tělo a já se musela přemlouvat, abych tu ruku vůbec natáhla.

Nic.

Stála jsem před dveřmi a poslouchala naprosté ticho.

Nic se nedělo. Zaklepala jsem znovu a nejspíš čekala nějaký zázrak.

Najednou jsem se bleskově rozhodla jednat a i s vědomím, že toho budu pravděpodobně litovat jsem za kliku vzala.

Znovu jsem se zasekla, když se dveře otevřely.

Do hajzlu.

Tohle dostaneš, když jednáš zbrkle Evansová.

Otevřela jsem dveře dokořán a opatrně vešla do bytu. Zdál se ještě v horším stavu, než jsem si představovala.

Opatrně jsem nakračovala hlouběji do chodby, na jejíž konci byly další dveře.
Poslouchala jsem své zrychlené oddechování a měla pocit, že mi srdce samou zuživostí vyskočí z hrudníku.

Všude byl klid a já tušila, že každou chvíli začne ta bouře. Když jsem otevřela i ty druhé dveře, naskytl se mi pohled na pustý pokoj. Tapety byly napůl stržené ze zdí a na zemi byl ošoupaný koberec. Vypadalo to, jako kdyby tady ani nikdo nežil. Naproti dveřím stála u zdi černá sedačka a vedle ní se povalovalo několik krabic.

Zůstala jsem stát a při pohledu na tohle místo mi zamrazilo.

Byla to jen minuta, než jsem zažila ten opravdový šok.

Najednou se přede mnou objevila holka, byla jako stín, vůbec jsem nikoho nečekala a tak jsem automaticky ustoupila dozadu. To, co po pár vteřinách přitáhlo moji veškerou pozornost bylo ale daleko horší.

Stála přede mnou a v ruce držela zbraň.

Ne.

Stála přede mnou a do obličeje mi mířila zbraní.

Doprdele.

Nevěděla jsem, jak reagovat. Když na mě mířil Morgan, bylo to něco jiného. Nedokázala jsem to vysvětlit, no něco v mém těle mi říkalo, že bych prežila. Že by mě Morgan nezabil. Mohla bych ho štvát až do samého konce, no stejně by pravděpodobně nevystřelil.

Proč? Protože to neudělal při první příležitosti, kterou dostal. Nechtěl mě mrtvou, aspoň ne teď.

Teď jsem ale žádnou takovou pofidérní jistotu necítila. Právě naopak. Cítila jsem, jak se třesu.

Byla to ona? Byla to Jasonova ex?

"J-já se omlouvám. Nechtěla jsem sem takhle vtrhnout. P- prosím, dej tu z-zbraň pryč."

Mluvila jsem pomalu, jako malé dítě. Mluvila jsem, tak, že jasně musela poznat,že jsem vyděšená.

Jako kdyby můj výraz nestačil.

"Kdo kurva seš?" Byla drobná, nevypadala jako někdo, kdo by byl schopný zabíjet. Měla rozcuchané kratší blond vlasy, nebyla nalíčená a na sobě měla černou, tlustou bundu.

Mohla to být šlapka. Prolítlo mi hlavou.

Bože prosím, ať neumřu kvůli šlapce.

"Na něco jsem se tě ptala!"

Slyšela jsem.

"Nechci ti ublížit. Hledám Jasona."

Jakmile jsem to řekla, její výraz se změnil.

"Kdo tě za mnou poslal?!"

Cože?

"Slíbili ti hodně peněz, když mě najdeš, co?"

Není to šlapka. Jenom psychopat.

"Nevím o čem to mluvíš. Nikdo mě sem neposlal, přišla jsem sama. Jenom chci najít Ja-"

Odvážně jsem vykročila dopředu, no byla to chyba. Stisk na zbrani ještě zpevnila a namířila mi jí přímo mezi oči.

Chtěla jsem dopovědět ale přerušila mě.

"Jestli mi okamžitě neřekneš, kdo seš, tak přísahám, že ti vystřelím mozek z hlavy."

Proč jsem se pořád dostávala do takovýhle situací?

Zhluboka jsem se nadechla. Tohle zvládneš.

"Jmenuju se Emily Evansová. Jsem jeho sestra."
---------------------------------------------------------
Omlouvám se, že nebyla dlouho kapitola.Doufám, že si užíváte začátek léta <3