Mr. Illegal |CZ|

Kapitola 9.

!!! Dostáváme se ke zlomové kapitole, protože tou příští už se rozeběhne hlavní zápletka :-)
Otázkou pro mě ale zůstává, jestli má cenu vůbec další kapitoly přidávat.
Pokud se vám tahle povídka líbí a rádi si přečtete další kapitoly, myslím, že není tak složité napsat nějaký ten komentář, nebo dát Vote, abych věděla, že to někoho opravdu baví a že to hlavně někdo čte. :-)
Budu opravdu ráda, když mi napíšete nějaký názor nebo dáte znamení, že žijete :-D
Potom budu přidávat dál. :-))
-----------------------------------------------------------------
Ta část dne, která pro Emily představovala práci, se během mrknutí oka stala tou nejcitlivější.

Nikdy by nevěřila, že právě díky psaní se znovu dostane ke svému bratrovi.

Ale stalo se to a v Emily se znovu probudila bojovná stránka, která chtěla Jasona Evanse dostat do vězení, nehledě na následky.

Proto, přímo z letiště zamířila do své kanceláře, odkud začala promýšlet celý plán. Nejradši by šla domů, ale tenhle týden už nebyla v práci až, až a bála se, aby se Dingley nezačal vyptávat. 

Bylo to v celku jednoduché. Jméno, které ji celou dobu pronásledovalo, bylo nepřístupné.

Morgan byl zakladatelem své vlastní společnosti a podle všeho měl známé po celém městě. Když si Emily toho chlápka vyhledala, bylo ji hned jasné, proč ho policie musí chytit při činu.

Byl perfektně chráněný.

Tak chráněný, že kdyby ho zatkli pouze pro teoretické důkazy, do týdne by byl se svými právníky venku.

Byla to její jediná vetší stopa a i přesto to vypadalo beznadějně. Nemohla jenom tak přijít do jeho firmy a zeptat se na jméno svého bratra.

Navíc, chtěla na něj vyhrabat špínu, a pokud to znamenalo vyhrabat špínu i na Morgana, musela se dostat, co nejblíž to šlo.

Jediné, co ji zbylo, bylo spoléhat na to, že bude mít štěstí a jít do toho s riskem, který si ani neuměla představit.

A nakonec, ta bojovná stránka zvítězila.

Bylo okolo půlnoci, když Emily zaparkovala Annino auto na parkovišti, před onou budovou.

Tížilo ji svědomí, když se své kamarádce šla omluvit hlavně kvůli tomu, aby si ho mohla půjčit, ale věděla, že kdyby Anna znala celou pravdu, pochopila by to.

Byla jedna z mnohých studených nocí, kdy prudký déšť ovládl město, a nebylo úniku.

Emily byla oblečená celá v černém a cítila, jak se jí z toho napětí potí ruce.

Snažila se udržet si tlak normální, ale nedařilo se jí to. Byla naprosto vynervovaná a také měla důvod.

Jenže v momentě, kdy si vzpomněla, kvůli čemu tohle vlastně dělá, nervozita začala postupně odstupovat a v jejím těle se hromadila odhodlanost.

Vystoupila z auta a schválně si nevzala deštník.

Proběhla mezi zaparkovanými auty až k osvětlenému vstupu do budovy a se sebevědomým výrazem vešla dovnitř.

Jak očekávala, budova byla nejen zvenčí naprosto honosná. Jedna z věcí, kterou Emily na tomhle městě zbožňovala, byla, že jí London připadal staronový, plný klasiky ale i přes to okouzlujícím.

Tahle budova byla však pravým opakem, stěny byly bílo-hnědé a okolní design doplňovaly černé sedačky. Po jedně straně se táhnul dlouhý, bíly stůl pro dvě osoby.