Mr. Illegal |CZ|

Kapitola 19.

Uběhly dva dny. Dva dny od doby, kdy Anna viděla svoji kamarádku naposled.

Když nepřišla Emily první noc domů, Anna si jednoduše myslela, že je pořád naštvaná - i když to byla ona, kdo za to vlastně mohl. Přesto ale zůstala v klidu a myslela na to, že se další ráno objeví ve dveřích a všechno si vyříkají. Přeci jenom, půjčila ji své auto, což byla už tak veliká omluva.

Jenže to se druhý den nestalo a Emily byla nejenže pryč, ale také neodpovídala na žádné telefonáty a ani se neukázala v práci.

Jako její spolubydlící a hlavně nejlepší kamarádka, Anna měla tušit, že se stalo něco opravdu strašného a jít rovnou na policii. Jenže jedna část jí, která si vzpomněla, jak divně se Emily chovala ohledně Williama, se rozhodla počkat.

Bez jakéhokoliv rozumného důvodu počkala a na policii zavolala až dneska ráno. Zvedla ji to policistka, která ji ujistila, že po Emily Evansové vyhlásí pátrání a že se brzy dozví nové informace. Jenže uplynul další den a pořád nic.

Anně pomalu začínala šílet a i když se snažila udržet si zdravý rozum, do hlavy se jí začaly vnucovat všechny představy, co se Emily mohlo stát.

Trpce litovala toho, že si do auta nenainstalovala navigaci, nebo jakýkoliv program, který by se dal vyhledat. Možná by jí to pomohlo při hledání, protože jak se zdálo, Londýnskou policii to nezajímalo.

Což bylo ale daleko od pravdy, protože Dianna, policistka, která se s Emily tehdy sešla, dělala všechno pro to, aby ji našla. Věděla, kdo za tím stojí a taky věděla, že už může být dávno mrtvá.

Zahrávat si s Christopherem Morganem se po celé roky neodvážil nikdo. A teď se objevila tahle pitomá, pitomá a naivní holka, která si z nějakého důvodu myslela, že by nad ním snad mohla vyhrát.

Popravdě Dianna k ní cítila lítost. Přála si, aby ji tehdy dostatečně přesvědčila, že se má od případu držet co nejdál. Jenže nemohla.

Riskovala tím tak svoji práci a navíc by to nejspíš ničemu nepomohlo.

Emily Evansová měla zkrátka svou hlavu. A taky na to doplatila.

Když však zaklepala na vchodové dveře, byla přesvědčena, že tenhle boj je už za ní.

Že stačí jen pár kroků a noční můra jménem Morgan skončí.

Jenže to se hořce mýlila.

Když se vchodové dveře otevřely a zpoza nich vykoukla odmalovaná blondýnka v domácím oblečení a s neučesanými vlasy, Emily se na tváři objevil srdečný úsměv.

Vrhla se na ni a zmáčkla ji v pevném objetí. Cítila vůni jejího šampónu a neuvěřitelnou úlevu, že už je zase doma.

K němu už se nikdy nechtěla vrátit.

Anna stála jako vyjevená a nemohla uvěřit svým očím.

„Kde si do hajzlu byla?"

Nezněla naštvaně, i když se tak hluboko uvnitř cítila. Z jejího hlasu byla slyšet starost, která Emily ubezpečila o tom, že ani na vteřinu o svoji nejlepší kamarádku nepřišla.

To, co Emily udělala, byl však pouhý reflex. Ve skutečnosti by nejradši utekla někam, kde by se ji nikdo nevyptával na otázky, na které nechtěla odpovědět.

Ne, že by chtěla, aby bylo Anně jedno, kde je a co se jí stalo, ale zrovna teď, zrovna v tomhle případě by nejradši byla sama.

Aby si mohla urovnat své myšlenky.

Přesto ale cítila známý pocit bezpečí, když se opět octila ve svém bytě.

Tenhle pocit byl však pouhá záminka, rozptýlení od skutečnosti, která nešla ignorovat.

Byla v nebezpečí. Pořád.

Možná utekla, ale pořád si živě dokázala představit Morgana, jak vstupuje do jejího bytu a zbavuje se svědků, už jenom ze zuřivosti.

„Byla jsi na policii?" Vyhrkla rychle a doufala v dobrou odpověď. Anna se trochu zamračila, ale odpověděla.

„J-já, já nevěděla, jestli si neodešla-"

Sama od sebe. To bylo to, co chtěla Anna vyslovit, ale Emilyin pohled ji umlčel.

„Takže si neudělala nic? Byla jsem pryč dva dny a ty jsi neudělala nic?"

Emily se udělalo špatně.

Mohla být mrtvá. Už dávno se její mrtvé, shnilé tělo mohlo válet na nějakém smetišti a její nejlepší kamarádka neudělala nic?

„Ne! Volala jsem tam! J-já-"

Anna se cítila příšerně, samozřejmě, že její chování bylo neomluvitelné, ale pravda byla taková, že ji ovládla panika.

Najednou ale Emily něco došlo.

Volala. Volala. To číslo.

Má přeci kontakt na tu policistku, která o Morganovi ví.

Bez vědomí, že to byla zrovna ona, s kým Anna mluvila, dostala Emily brilantní nápad.

Jenže ten se sesypal v momentě, kdy si uvědomila, kde přesně má to číslo uložené.

V jejím mobilu. V autě, které zůstalo před jeho firmou.

Popravdě nechtěla mluvit s nikým jiným, věřila, že pokud už Morgan ví, že je pryč, je schopný dostat do policie svoje lidi a jestli by se dovolala jednomu z nich...

Byl by konec.

Jenže ani náhodou se hodlala procházet před jeho kanceláři, jako kdyby přímo prosila o to, aby ji znovu unesl.

A provedl ji tisíckrát horší věci.

Nebyla žádná cesta ven. Žádné řešení. A Emily se opět začala ztrácet ve velké černé kaluži plné zmařených nadějí, když ji ale hlavou prolétla další myšlenka.

Nemá šanci dostat se k tomu autu a získat ten mobil, leda že...

Leda že by tam místo ní šla Anna.