Mr. Illegal |CZ|

Kapitola 28.

Uběhl celý den, než se Emily konečně odhodlala vylézt ze svého úkrytu. Vypadala jako troska a normálně by tomu nejspíš věnovala nějakou pozornost, ale na tomhle místě nic normálního nebylo.

Začínala si myslet, že možná ani už ona, že v tomhle domě ztrácí veškerý rozum. Veškerou úctu a stabilitu.

Každou minutu mohla umřít, každou minutou mohla být klidně i znásilněná, i když se nezdálo, že by zrovna to bylo Morganovým cílem. Rozhodně na něho v každém klubu čekala nějaká laciná děvka, která mu předla v klíně a ještě ráda, tak proč by se obtěžoval s ní?

Nesmysl. Ona byla pouhý svědek, který mu visel na krku.

Jak se blížil večer, dům se stával čím dál více tmavším a nebezpečnějším, přesto se ale Emily šedá atmosféra líbila.

Sešla schody a rozhodla se, že najde svého věznitele. Nakonec ho našla v jídelně, která byla propojená s kuchyní a uprostřed ní stál velký jídelní stůl, nejspíš z bílého dřeva. Na jeho konci překvapivě seděl Morgan a vedle svého notebooku večeřel.

Z nějakého důvodu bylo zvláštní, vidět ho dělat tak jednoduchou věc. Byl to přeci taky obyčejný člověk, i když se tak vůbec nechoval.

Jakmile jeho oči zhlédly od obrazovky a zaměřily se na Emilyino drobné tělo ve dveřích, okamžitě zbystřil. Koukala na něho, jako kdyby viděla nějaký nadlidský zázrak.

„Nikdy si neviděla někoho večeřet?" Pobaveně nazdvihnul obočí, nejspíš mu ta ranní akce udělala dobře.

„Vždycky jsem si myslela, že vrazi nejsou schopní, sedět sami se sebou u jednoho stolu." Vrátila mu to a odlepila své nohy od země.

Místnost byla jednoduchá, pouhý stůl pro osm lidí, tmavý koberec a moderní krb. Slabý lustr, který visel ze stropu, osvětloval místnost jen z poloviny, takže stejně jako chodby, i jídelna byla zahalená v šeru.

Nad její poznámkou se usmál a sklopil notebook.

„Londýn má dvě strany, když na té druhé pobudeš delší dobu, zjistíš, že vrazi jsou tu všichni." Ukrojil si kousek masa a spokojeně si ho strčil do pusy. „A že se dokonce můžou i v klidu navečeřet."

Emily se podívala zpátky do kuchyně. Nepříjemně ji kručelo v břiše už od chvíle, kdy vyšla z pokoje.

Bylo šílené, že by si připadala nezdvořile, kdyby se jen tak sebrala a šla vařit, proto se otočila zpátky k Morganovi a nasadila falešný úsměv.

Co blbneš prosím tě? Vždyť se tě chystá zabít, ne že bys mu nemohla zašpinit pár talířů.

„Nejsi jediný, kdo by se rád najedl, takže jestli mě omluvíš..."

Než stačil odpovědět, rychle se otočila a odešla z místnosti. Nebyla si jistá, jestli bude schopná vařit pod takovým tlakem, ale pořádné jídlo neměla od doby...co jí uvařil Kyle, takže se to rozhodla podstoupit.

Těstoviny? To nezabere tolik času a nádobí, nemám pravdu?

Nakonec se ale rozhodla, že nejjednodušší bude obyčejný salát. Přece jenom, chtěla se co nejrychleji vrátit nahoru a nemuset Morgana po celou následující noc řešit. Úspěšně našla nějakou zeleninu, což ji překvapilo a dokonce i prkénko na krájení.

Tak stokrát dražší a kvalitnější, než to co měla doma.

Zeleninu pečlivě omyla a naskládala na pult, to jediné co zbývalo, byl nůž.