Mr. Illegal |CZ|

Kapitola 46.

Když se Anna poprvé seznámila s Emily, byla to z větší části náhoda.

Emily se čerstvě přestěhovala do Londýna, bydlela na ubytovně a za minimální mzdu pracovala v malém, zatuchlém bistru.

Její vyhlídky do budoucna byly více jak mizivé, ale ona byla zkrátka ráda, že má šanci na nový začátek.

Nepotřebovala celý svět, potřebovala jenom utéct od své minulosti.

Ten večer se Anna vracela s kamarády z nedalekého baru a všichni byli natolik napití, že se shodli na tom, že si objednají palačinky. Emilyino bistro bylo to první, na které narazili a tak se všichni namačkali do toho nejzadnějšího boxu.

Obě dvě si moc dobře pamatovaly okamžik, nebo víceméně Emily si pamatovala okamžik, kdy se Anna pokusila vstát a dojít si na záchod, ale místo toho se na Emily svalila a celou ji pozvracela.
To jediné, co jí v ten moment napadlo, bylo začít se smát. A tak se smály obě.

A smály se kdykoliv si jen tuhle příhodu připomněly.

Byla to nepatrná připomínka, že i ta nejsilnější přátelství mohou vzniknout z obyčejných chyb.

A jedna z mnohých chyb, kterou kdy Anna udělala bylo nechat Emily ztratit kontrolu.

Obě dvě seděly na baru a Anna i přes hlasitou hudbu dokázala slyšet Emilyino hihňání. Za ty dvě hodiny do sebe stačila hodit několik panáků a nebyla schopná přestat.

Anna jí takhle nikdy neznala. Vždycky to byla ona, ta šílená holka, která ji při jejich seznámení pozvracela, jelikož to přehnala s alkoholem a nebyla schopná vydat ze sebe jednu normální větu - dneska večer se ale zdálo, že jí tu roli její nejlepší kamarádka ukradla.

Zdálo se, že se Emily tak strašně snaží zapomenout na okolní svět, že zapomíná i na samu sebe.

A i když jí Anna chtěla pomoct, nedokázala se přemluvit k tomu, aby nějak zakročila.

Sama si toho zažila dost.

V hlavě se jí vybavily okamžiky, kdy seděla celou noc v koupelně a myslela na to, co se s její nejlepší kamarádkou děje. Za tu dobu, co byla Emily pryč si snad stokrát jenom lehla do její postele a přemýšlela, zda jí ještě někdy uvidí.

Možná si těch panáků zasloužila víc.

Všude okolo viděla lidi, kteří se baví a pomalu jí unavovalo muset nést všechny ty problémy.

Po dlouhém přemítání se proto rozhodla - pokud alkoholem řešila věci předtím, neviděla jediný důvod, proč by nemohla i teď.

Netrvalo dlouho a Emily ztratila v davu. Nezaznamenala její tanec na parketě, ani to, že málem omdlela.

Snažila se vypnout emoce ale pořád se jí to nedařilo.

Strach z toho, že o ní znovu přijde byl pořád reálný.

Proto se nakonec pomateně snažila Emily najít a rvala se až do úplného středu parketu, jen proto, aby si uvědomila, jak moc velká chyba tohle všechno byla.

A poté, poté už šlo všechno až příliš rychle. Nepamatovala si své jméno, ani adresu. Neznala Emilyino jméno, natož jméno své matky a v rytmu hudby se snažila splynout s davem.

Chvílemi neměla tušení, co se okolo ní děje.

Ode dne, kdy poznala Emily se už nikdy nepozvracela, nikdy se neopila tak, aby nebyla schopná rozeznat své nohy od cizích a aby její tělo jen tak bloumalo mezi tancováním a pitím. Její nejlepší kamarádka tam pro ni od toho okamžiku byla a nikdy jí nedovolila, aby překročila hranici. Ať už pila, aby se mohla vyspat s chlápkem na druhém konci baru, nebo jen tak pro odreagování, ve většině případů jí Emily vždy dostala domů a Anna jen málokdy chodila pít bez ní.

Jenže dnešní večer to bylo jiné. Anna u sebe Emily neměla a nebyla si ani jistá, jestli je pořád ve stejné budově. Neměla nikoho, kdo by jí zachránil a tak stejně jako ona, zkoušela své hranice.

Protože Emily nebyla jediná, která chtěla zapomenout.

Když se Anna na pár minut zastavila a nemotorně se posadila na židličku, cítila se, jako kdyby byla schopná všeho. Mrkla na barmana, přičemž z té židle málem spadla a objednala si další drink.

"Kde máš kamarádku?"

Zeptal se černovlasý krasavec, který měl dostatek času, aby si Annu s Emily zapamatoval.

"Proč? Chceš ji?" Zakoktala se Anna a nadměrné množství alkoholu v její krvi zapříčinilo, že zněla jako kdyby týden nespala.

"Upřímně? Snažím se být slušnej, protože chci tebe." Usmál se. Moc dobře věděl, kolik toho za ten večer vypila a doufal, že toho bude moct využít.

"To bys měl. Protože mám na tohle právo. Prošla jsem si peklem a neměla bych si hrát na tu zodpovědnou. Zasloužím si útěk, žejo?"

Anna mlela jedno přes druhé, ale to barmana jedině ubezpečilo v tom, v co doufal.

"Jasně. Cokoliv říkáš." Pokrčil rameny a do ruky jí podal skleničku. Jakmile celý její obsah skončil v Anniným žaludku, předkonila se a chytila barmanovu tvář.

Vypadal o hodně mladší, než byl a s tím svým puberťáckým úsměvem sledoval, jak si ho Anna prohlíží a doslova mu mačká mu hlavu.

"Ach bože, jsem tak opilá." Vypadlo z ní nakonec a s velkou námahou se zpátky posadila na barovou židli. "Tohle prostě nejsem já. Měla bych si to užívat."

Annino podvědomí jen těžce soupeřilo s tím, že se z dobré věci stala špatná. Jedna její část se cítila provinile a ta druhá byla natolil opitá, že se soustředila pouze na ušní bubínky, které jí z toho veškerého rámusu bolestivě píchaly.

Bylo to správné? Neměla by spíš hledat Emily?

Už, už chtěla vstát a odejít, když se k ní ten barman znovu přiblížil a jeho rty se těsně dotkly jejího ušního lalůčku.

"Co kdybys na mě počkala na záchodech?"

Chystala se mu odpovědět, když jí najednou zezadu popadly něčí ruce a postavily ji na zem. Anna nestihla zaregistrovat, kdo to byl, jediné, co matně slyšela byl jeho hlas.

"Myslím, že by ses měl vrátit k práci, příteli."

I kdyby byla střízlivá, nejspíš by ho nepoznala.
A bohužel byla příliš opilá na to, aby se mu mohla jakkoliv postavit, když ji tahal pryč.
---------------------------------------------------------
Nová kapitolka, zase přidávám pozdě, ale nějak jsem se touhle částí prokousávala a teda vůbec nevím, co si o tom myslet :-D
Doufám, že se vám líbila:)
Děkuju strašně moc za 72K a 4K votes <33