Mr. Illegal |CZ|

Kapitola 54.

Svoboda.

Emily si pamatovala na dobu, kdy svoji svobodu nenáviděla.

Bylo jí osmnáct a jen pár dnů po pohřbu své matky neměla nejmenší tušení co dál.

Byla sirotek, plná nenávisti vůči životu a všemu, co to obnášelo.

Připadalo jí nefér, že zrovna její máma musela odejít.

Připadalo jí nefér,že zrovna ona musela zůstat sama.

Nezasloužila si to.

A aniž by si to uvědomila, najednou byla plně svobodná. Mohla zůstat v Elizabethiném starém domě, jít na vysokou, pokračovat ve svém životě a nebo se prostě sebrat a utéct.

Bezpochyby první možnost byla jednodušší ale o to více bolestivá.

Emily nechtěla pokračovat. Neměla proč, nevěděla proč.

Celý její život se sesypal a tak se rozhodla pro druhou možnost.

Jen tak odjet do Anglie bylo rozhodnutí, které udělala za pár vteřin. Nikoho se neptala, prodala dům a během měsíce byla pryč.

Londýn ji ze začátku děsil, vís jak děsil. Její svoboda totiž také znamenala, že neměla nikoho, kdo by se o ni postaral.

A to ji děsilo nejvíc.

Když si poté našla práci díky panu Dingleymu - znovu začala věřit, že se věcí zlepší.

A doopravdy zlepšily.

Až do okamžiku, kdy jí do života nevpadl Christopher Morgan.
----------------

Napětí, které v kuchyni převládalo bylo jasné na první pohled. Anna seděla u pultu a tiše si četla noviny, mezitím co Emily vařila čaj.

Bylo půl sedmé ráno, noc poté, co Morgan odjel.

Emily neočekávala, že si odpočine. Ne s Annou, která na ni tlačila, aby šla na policii, ne s Diannou, kterou mohl její šéf každou chvíli odhalit a připravit o práci, ne s Williamem, který byl v New Yorku nezvěstný a nebylo nic, co by pro něj mohla udělat a rozhodně ne se svým bratrem volně se toulajícím po ulicích Londýna, bez sebemenšího tušení, že ho jeho malá sestra našla.

Kyle se jí ještě neozval - což bylo divné, jelikož ji jako obvykle dostal na starost.

Nejspíš měl důležitější problémy a Emily za to byla jedině ráda. Chtěla čas, čas na to, aby přišla na nějaký velký, impozantní plán, jak Jasona dostat.

Měla ten hnusný pocit, že musela mít něco v záloze. Že se nemohla spoléhat na Morgana. Že nesměla přestat bojovat sama za sebe.

Ale kde začít?

Bylo jen jedno místo, kde by se bezpečně dozvěděla víc. A z toho místa už se dávno dostala.

Morganův dům byl jenom ošklivá připomínka jejích chyb a kdyby mohla, nejspíš by ho spálila.

Ale pokud ne tam, ani v jeho firmě, musela najít nějaké informace někde jinde.

A jak tam tak stála, v bílém županu, rozcuchaná a s výraznými kruhy pod očima a sledovala svoji kamarádku, jak se snaží předstírat nezájem, přála si, aby se prostě jen tak vynořily z její hlavy.

Z jejího přemýšlení ji však probrala ostrá bolest a když se následně podívala dolů, zjistila, že si polila ruku vařící vodou. Okamžitě položila konvici a natáhla se pro utěrku.

"Em? Jsi v pohodě?"

Anna složila noviny a sledovala, jak Emily vložila ruku pod studenou vodu. Nasucho polkla. Věděla, že tohle ticho nikomu neprospívalo. "Nic to není."

Hnědovláska se otočila ke své spolubydlící a její obličej naznačoval opak.

"Omlouvám se. Emily - já. Neměla bych ti říkat, co máš dělat. Je to tvé rozhodnutí."

Anniny oči byly jen pár vteřin od slz. Nenáviděla tuhle situaci. Nenáviděla posledních pár dní.

"Nemůžu jít na polici, Anno. Musím najít způsob jak tohle všechno ukončit sama a pořád vyhrát. Dobře? A potřebuju, aby si byla na mé straně."

"Já vím, jenom - tohle je špatné. Všechno je špatné a teď je pryč a my máme šanci a ty - ty nechceš. Prostě nedokážu pochopit proč. Nedokážu pochopit, proč ho nezastaví policie, proč ho nezastaví Dianna. Je to jako kdyby ani nevěděli,že existuje. Není to fér."

Nevěděla co dělat. Nevěděla,zda zůstat u svého původního plánu a donutit Diannu, aby začala mluvit, nebo poslechnout Emily.

Vše, co dělala bylo pro ni. Pro její bezpečí a pořád se zdálo, že dělá málo.

"Je mi líto, že jsem tě do tohohle zatáhla. Kdybych věděla, jak moc ovlivní naše životy, nikdy, nikdy bych do jeho blbý firmy nešla."

Emily vypnula vodu a usušila si ruku. Pořád na ni měla velkou modřinu, která pomalu ztrácela svou barvu a pomalu mizela.

Příliš pomalu.

"Tohle není tvoje chyba Emily, kdyby tě neopustil-"

"Kdyby mě Jason neopustil, nebyla bych tady."

Stály naproti sobě a po dlouhě době bylo vidět, že jde o upřímný rozhovor.

"Jsem ráda, že tu jsi."

A v moment, kdy tohle Anně vypadlo z pusy, byla si jistá, že se rozhodla.

Nezáleželo na tom, jak moc nevěřila, že to zvládne ani jak moc chtěla něco udělat a Morgana se zbavit. Musela respektovat, že to byl Emilyin boj a ona určovala bitvy.

A s tím si také uvědomila, že Emily dluží ještě jednu věc. "Em?"

"Hmm? Bože, budu si na to muset dát obklad." Chtěla odejít, no vážný výraz její kamarádky ji zastavil.

"Musím ti něco říct. Týká se to Williama."
---------------------------------------------------------
Anna ještě rozhodně neskončila,no co myslíte, že udělá Emily, až zjistí, že nechala Dianna Willa zatknout? :-D
Dnes bych chtěla přidat ještě jednu kapitolu, no nevím, jestli ji stihnu dopsat....
Před týdnem tu bylo přesně 100k přečtení, už jsem děkovala v minulé kapitole, ale stejně
N E U V Ě Ř I T E L N Ý!❤

D ě k u j u m o c❤❤

Jste skvělý💘
Vote+Comment😊