Mr. Illegal |CZ|

Kapitola 62.

Emily seděla za volantem a nedokála se přimět nastartovat.

Když se vrátila domů, našla Anniný klíčky a děkovala bohu za to, že si auto ten den nechala doma.

Znamenalo to,že by jí nemusela vidět, ale s Alisiou se měla sejít až ráno. Teprve teď si uvědomila, že pokud chtěla odjet,musela odjet hned.

V mobilu našla její číslo, které si ještě před odchodem uložila a napsala rychlou sms,jestli nevyjedou ještě dnes. Odpověď přišla během vteřiny.
Takže už dneska.

Pořád byla na Annu naštvaná a možná i proto s celou tou šílenou cestou souhlasila. Chtěla pryč a kdy jindy mohla, než když byl Morgan v Kanadě?

Ale i přes její odhodlání, něco jí říkalo, že by to dělat neměla.

Kdo nasedne do auta s naprosto cizím člověkem a dobrovolně s ním stráví devět hodin?

To nebylo něco, co se dalo považovat za blbost. Bylo to šílené,naprosto šílené.

Ale Emily od šílenosti už moc nezbývalo, proto nakonec strčila klíčky do zapalování a vydala se k Aliciinýmu bytu, kde se domluvili, že se sejdou.

Asi stokrát si to v hlavě rozmyslela a chtěla to auto otočit a vrátit se do bytu, no neudělala to.

Hluboku uvnitř to udělat nechtěla. Chtěla najít svého bratra. Za každou cenu.

"Hezký auto. Je tvoje?" Alisia se posadila na místo spolujezdce a na zadní sedadla hodila velký baťoh.

A doprdele.

Emily se tolik soustředila na to, jestli jet má nebo ne, že si nevzala absolutně žádné jídlo.

Prosím, ať mám v kabelce kreditku.

Musela vypadat jako nějaké vyděšené štěně, protože si po pár minutách začala uvědomovat, že jakmile byla Alisia v autě, už nebylo cesty zpět.

Prosím. Prosím. Prosím ať tohle vyjde.

V autě panovalo divné ticho. Na to, že spolu měly strávit necelých dvanáct hodin moc divné.

Emily se soustředila na řízení a snažila se neuhýbat pohledem ze silnice, no pořád byla nervózní ohledně toho, s kým vlastně jede. Nakonec to ale byla stejně ona, která se odhodlala promluvit a vytlouct z ní nějaké informace.

"Jak dlouho jste byli spolu?"

Nemusela ani říkat jeho jméno, bylo jasné, o kom mluví.

Alisia nic neřekla. Tak teď už to bylo extra trapné.

Emily toužila číst její myšlenky a nebo aspoň nějak rozluštit její výraz.

"Oficiálně rok a půl. Pokud ale počítáš skutečnej čas, kterej jsme spolu strávili, tak jedenáct měsíců."

Odpověděla na otázku a následně si sedadlo sklopila trochu víc dozadu. Někdo si dělal pohodlí. Prolítlo Emily v hlavě, ale nahlas to nekomentovala.

"A proč jste se rozešli?"

"Není to jasné?" Nakrčila trochu obočí, jako kdyby ani nevěřila, že se jí na tak blbou otázku ptá.

Emily se to snažila ignorovat a soustředit se na řízení, no pořád nevěděla odpověď.

Alisia si povzdechla. "Z pár dnů, který trávil pryč se staly týdny, potom měsíce. Věděla jsem, že se něco děje, no ke konci jsem potřebovala peníze a tak jsem s ním zůstala a byla bych s ním i doteď,kdyby si to neposral u Morgana."