Mr. Illegal |CZ|

Kapitola 23.

Ze všech možných utrpení, nevědomost byla pro Emily největší oříšek.

Nikdy nebyla trpělivá a už vůbec nedokázala udržet tajemství. Podle některých, perfektní vlastnosti pro úspěšnou novinářku, ale pokud šlo o soukromý život, moc prospěchu to nepřineslo.

A i proto mohla doslova cítit své chvějící se tělo, které se snažilo zmáčknout do sedačky, jakoby ji ta kůže mohla vsáknout a ona by se vyhnula strašlivým následkům jejích činů.

Bylo ironií, že neudělala nic jiného, než bojovala za svůj život. Za svoji svobodu. Za pomstu.

Ale v tenhle moment ji veškerá statečnost opět opustila.

Ticho, které panovalo po celou jízdy bylo nesnesitelné. Morgan se plně věnoval volantu a ani jednou se na Emily nepodíval.

Kupodivu se jeho hněv odrážel jiným směrem.

Kyle.

Jediná věc, kterou měl udělat, bylo nenechávat ji samotnou, nebo alespoň zapnout alarm. Nemohl ani uvěřit tomu, jak moc to bylo jednoduché.

A jak moc to Kyle posral.

Nestihl se ho ani zeptat, co bylo tak akutní, že se prostě musel sebrat a odjet, ale popravdě ho to ani nezajímalo.

Když Emily opět uviděla známý dům, uprostřed ničeho, úzkostí se jí stáhl žaludek.

Neuběhlo ani pár hodin, co odtud utekla.

Měla být chytřejší.

Měla tušit, že nebude trvat dlouho a Morgan použije veškeré své zdroje, aby ji našel.

To byla docela námaha, pro jednu z mnoha dalších mrtvol.

Motor utichl.

Celým jejím tělem projel mráz, když nastala ta chvíle, kdy s ním bude muset znovu komunikovat.

„Jak si mě našel?" Ubohá, ale přesto nejasná otázka, kterou se snažila Emily odvést pozornost od toho skutečného průseru. Od porušených zámků v jeho domě.

„Volal mi Kyle. Bylo mi hned jasný, kam půjdeš."

Policie. Dianna.

Ani to ho nejspíš nezastavilo. „Hodláš mě teď zabít?"

Na položení téhle otázky sbírala odvahu celou poslední hodinu, co byla uvězněná v jeho aute a i když ji konečně vyslovila, cítila se nabodnutá na ostrý kůl, provrtávající se do jejího lidského, růžovoučkého masa.

„Myslíš, že jenom proto, že si utekla, teď ztratím nervy a zbavím se tě? To jsem tě mohl rovnou zastřelit v tom pitomým parku."

„Ale nezastřelil."

Zašeptala plná strachu.

„Nezastřelil a ani nezastřelím, jenom ti ukážu, co se stane, když se se mnou lidi snaží vyjebat."

Jeho tichý hrozivý hlas se pomalu stával největším jedem pro její mysl. Nasucho polkla.

Morgan znovu vytáhl pistoli a tentokrát už byla namířena na Emilyinu hlavu. „Vystup."

Vzorně poslechla a okamžitě vyletěla z auta, snažíš se ho ještě víc nerozzuřit.

Oba vešli zpátky do domu, kde se v obýváku Emily opět setkala s Kylem. Seděl na opěradle pohovky, v jedné ruce svíral skleničku s alkoholem a v druhé mobil. Jakmile uviděl Morgana vstupujícího do místnosti, automaticky se postavil.

„Našel si ji." Oddechl si a s úlevou sklonil hlavu.

Teď si Emily připadala víc jak hloupě. Hloupě a v nebezpečí.

„Promluvíme si nahoře." Pokynul mu Morgan a vydal se ke schodům. Nějak tak tušil, že by ho podruhé už Emily nepokoušela.

A měl pravdu.

To bylo to poslední, co měla v úmyslu. Místo toho jenom tiše vyčkávala, až vyjde ty schody a zpustí se další koloběh hněvu, až zjistí, co udělala.

Nejspíš se sem totiž ani nevracel, nejspíš byl tak zaneprázdněný touhou rozbít její malou lebku, že se ani neobtěžoval vrátit se zpátky do domu.

Což znamenalo, že to nejhorší měla teprve před sebou.

Nastala dlouhá chvíle ticha, která ji nejenže udivila, ale také ještě víc znervóznila.

Řekl, že mě nezastřelí. Myslel to teď, nebo nikdy?

Veškeré uvažování nad tím, jak dlouho bude ještě její žalostný život trvat, ji přivádělo k šílenství.

Vlastně, doteď neměla až tak žalostný život. Začala od znova. Měla šanci, chopila se ji a všechno ji vyšlo.

Tak proč teď? Proč se teď musel objevit William s tím blbým článkem a vzbudit v ní pocit, který nikdy nechtěla cítit?

To si to opravdu zasloužila?

Na patře se ozvala rána od dveří a následně těžké kroky. Emily uviděla Kylea, jak ji věnuje jeden poslední pohled a potom mizí ze dveří.

Kurva.

Odpočítávala vteřiny, než se dolů přiřítí Morgan a vážně ji ublíží. Místo toho se ale do pokoje přišoural klidným krokem. Místo obvyklého saka na sobě měl černý svetr a upnuté kalhoty.

Z dekorativního stolku si vzal skleničku Whisky a na jeden lok ji celou vypil.

Jeho oči zářily popuzením ale také další emocí. Emocí, kterou Emily neuměla popsat.

Položil zpátky prázdnou skleničku a pomalu došel až k ní. Nesedl si ale na gauč, místo toho zůstal stát před ní a klekl si tak, aby se na něho dívala z výšky.

„Co s tebou jenom budu dělat."

To byla slova, která ji měla uklidnit. Měla ji poskytnout jistotu, že ji dneska neublíží. Společně s výrazem na jeho tváři ji měla ukázat, že jí možná ani ublížit nechce.

Místo toho ale způsobila, že se v ní strach začal hromadit ještě víc a bezradně začala hledat cestu ven.

Jako kdyby se už nepoučila.

Nebylo pochyb o tom, že před ní právě klečí ten nejkomplikovanější muž na planetě. Aspoň to si Emily myslela.

A věc, kterou si byla jistá, kterou věděla na sto procent...že za každou komplikovaností se schovává stará jizva.

---------------------------------

Poslední dobou stíhám přidávat jednou za 3 dny...Takže nečekejte každý den novou kapitolu, ale zase ty dvě do týdne přidávat budu, o víkendu možná víc :-)

Vote+Comment♡

Love you♡