Race of life

11.

Vím, že je to trochu od nás neobvyklé, ale já osobně bych chtěla, abyste si pustili tu písničku. Narazila jsem na ni nedávno a už od začátku jsem věděla, že to bude "hymna" tohoto příběhu. Zaposlouchejte se do textu, té atmosféry... Dodá vám to přesně ten pocit, který zkrátka vystihuje tento příběh. 

Děkuju

Krásné čtení. S.

***

Stacy Gilbert:

Upřímně se mi vůbec nikam nechtělo. Na telefonu jsem měla spousty zmeškaných hovorů, ale ty mi byly momentálně na určitém místě, jelikož jsem chtěla spát. Kdo by se mi divil? Taky přespat na hřbitově zrovna není dvakrát pohodlný, když počítáte i procento, kdy se můžete nachladit. A to je přesně ten důvod, proč jsem už druhý den nevytáhla paty z pokoje.

Strýc mi koupil od sousedky nějaké účinné "lektvary", po kterých bych měla být rychle fit. Nejspíše je to jenom obyčejná viróza, chřipka nebo angína...
Ještě jsem si pořádně nevybrala.

,,Stacy! Pojď dolů!" ano, to je přesně ten hlas, který mě rušil ze spánku. Se zamručením se zvednu do sedu a promnu si unavený obličej. Ještě pomaleji se zvedám a znuděným krokem se vydám dolů za strýčkem. Co však nečekám, je matka s Michaelem v obývacím pokoji.

,,Co ta tady dělá?" zeptám se nepříjemným hlasem a založím si ruce na hrudi. ,,Panebože, ty vypadáš." zamračí se i matka a chce za mnou jít, ale to já ji rázným zastavením ruky zatrhnu.

,,Pojďte se posadit," povzdechne si Finn. Sednu si teda ke strýci a odolám protočení očima nad matkou a Michaelem.

,,Čemu vděčím za tuto úžasnou návštěvu?" zeptám se s dávkou ironie v hlase a prohlédnu si ji. Věk je na ní znát, ale krása zatím bohužel neopadla. Formální šaty obtahující její postavu křičí na okolí, že jejich cena má několik nul.

,,Přejdu rovnou k věci," odkašle si a já se pohrdavě uchechtnu. ,,Jak šlechetné," pošeptám a uslyším, jak se strýc uchechtl. ,,Nepřeji si, abys v době, kdy máš být u nás doma, někde přespávala. To, co si dnes udělala se nebude opakovat," řekla rázně a založila si ruce na stehnech.

Já na ni civěla s obočím někde až do aleluja a opakovala si její slova v hlavě. To je vtip, že ano? ,,Na to zapomeň. Stačí, že kvůli tobě musím několik dní trčet u vás v baráku, kde nechci být v blízkosti nikoho z vás. Co kdyby ses zase spakovala a tentokrát už nadobro vypadla z mého života? V utíkání a ničení životů už máš přece praxi," opřela jsem se a sledovala, jak v její tváři narůstá hněv.

,,Varuju tě, Stacy, to, co jsem ti posledně řekla, platí. A nehodlám se s tebou o tom dohadovat. Prostě se hned teď sbalíš a jedeme," řekla zvýšeným hlasem a zvedla se. Sledovala jsem Michaela, jak za ní poslušně peláší a otočila se na strýce. ,,To nic neřekneš? Necháš ji, aby bylo všechno podle ní?" zeptám se jej dotčeně. ,,Čekáme v autě, máš pět minut," ozve se ještě matka a vražedně si nás oba prohlédne než zmizí za dveřmi.

,,Víš, že bych s tím rád něco udělal. Ani mně se nelíbí, co dělá, ale bohužel s tím nic nemůžeme dělat. Soud rozhodl a já můžu být rád, že mám právo tě mít alespoň na dva týdny. Mrzí mě to, Stacy," povzdechne si a vezme do rukou ty mé. ,,Já vím, strýčku. Půjdu si zabalit, mám tě ráda," dám mu pusu na líčko a s povzdechem jdu do pokoje.

Nic moc jsem si nebalila. Hodně věcí jsem už měla v jejich doupěti.

Jakmile jsem se rozloučila se strýcem, jak matka, tak i ten její "psík" seděli v dost drahém autě. Přešla jsem k jejím dveřím a naklonila se, aby mě dobře slyšela. Naštěstí okénko měla stažené.