Race of life

32.

Stacy Gilbert:

Opět mi to nevyšlo a to už jsem se pomalu chystala mu to říct. Opravdu.
Prostě, když jsme spolu strávili večer, bylo to bezvadné. Měla jsem klid, až na jeho občasné škádlení, jídlo, pohodlí jak na sedačce, tak i na posteli.
Nemohla jsem však zůstat moc dlouho a už vůbec ne na noc. Potřebovala jsem v posteli svůj vlastní prostor, prostě se ráda roztahuji, takže pro mě bylo lepší jít ke strýci.
Neobešlo se to sice bez protestování, ale i přes to mě pustil. Možná jsem si myslela, že bych se za ním v průběhu dne stavila, ale i to mi bylo odepřeno, když mě strýc probudil s tím, že dneska máme mít rodinnou sešlost.

,,Cože? Finne, tohle není sranda," zabručím ještě do polštáře než se na něj ještě jednou podívám. Vypadal opravdu vážně. Věřila bych mu, kdyby mu koutky necukaly nahoru.

,,No dobře, bude tu jen Allison s Nathenem a Timea. Snad sis nemyslela, že bych přivedl Lilianu,"
Zasměje se. Mně to však moc vtipné nepřišlo, ne když vtipkoval o matce a její rodině.
Zamračila jsem se na něj co nejvíce jsem mohla, aby věděl, že mi to vtipné stále nepřijde.

,,Nemrač se, nesluší ti to a navíc, měla by si opravdu vstávat, je skoro dvanáct a ty jsi ještě v posteli. Návštěva má za chvíli přijít," sebere mi polštář, kterým jsem si přikrývala obličej.
Nechtělo se mi. Byla jsem unavená, rozlámaná a určitě jsem nebyla připravena na návštěvu. Necítila jsem se dnes na nic než ležení v posteli u filmu s popcornem. Byla to tak nádherná představa, že jsem se nad tím musela pousmát.

Jen co odešel z pokoje, se pomalu začnu soukat z postele rovnou do koupelny, ke své ranní hygieně. Dnes v ní nechyběla ani rychlá sprcha, abych se trochu probudila.

Nehodlala jsem se kvůli těm čtyřem lidem oblékat nějak pěkně, prostě jsem si vytáhla větší tričko, kraťasy, pak už si jen dala vlasy do drdolu a mohla vyjít. Všechno mi to trvalo, takže když jsem šla dolů, slyšela jsem všechny, jak se baví. Zhluboka se nadechnu a sejdu schody dolů.
Nepřekvapilo mě, že všechny pohledy padly na mě, spíše mě překvapil jeden nadbývající obličej. Párkrát rychle zamrkám, poté si prohlédnu všechny ostatní.

,,Dobré ráno," pronesu stále zaraženě.

,,Dobré," pronesou sborově i s velikými úsměvy.

Mně teda opravdu rychle přešel smích, když se na mě díval. Ten kluk vedle sedící Timey. Dívající se na mě jako já na něj. Možná to byl jen sen. To byl ale nesmysl, když jsem uviděla, jak mu dává Timea pusu na líčko a něco mu šeptala.
Co tu sakra dělal Seth?
Očividně si všichni všimli mého chování, jak jinak, protože se strýc strýc postavil a přešel ke mně. S přihlouplým úsměvem mě chytl za loket, druhou ruku mi dal na záda a vedl mě k mé připravené snídani v podobě vajíček se slaninou.

,,Myslela jsem, že je to rodinná sešlost," zašeptám k němu.

,,Taky že je, Timea ho přivedla jako jejího přítele," pohladí mě po vlasech jako nějaké malé děcko. Tohle mi opravdu scházelo.

,,Proč jsi taková napružená?" zeptá se překvapeně, když si ke mně na chvíli přisedne. Věnuji mu jeden z mých kamenných výrazů bez dalšího vysvětlení a pustím se do jídla. Viděla jsem, jak se nadechuje, ale rychle zakroutím hlavou, aby se na nic nevyptával. No, kupodivu to na něj platilo, tak se místo toho s mírným úsměvem vydal zpět do obýváku za ostatními.

Snědla jsem spokojeně jídlo, ale stejně mě honila mlsná. Dnes jsem měla pocit, že bych snědla vše, co uvidím. Otevřu po několikáté lednici, ve které uvidím stejné věci jako dvě minuty nazpět, proto ji se stejným zklamáním opět zavřu. Pohladím si bříško, nad čímž se krátce zaseknu. Začínalo mě občas tížit to, že to moc lidí neví a já se tak nemohu svěřit se vším všem. Oliver a strýček byli jediní, kterým jsem se mohla svěřit, ale nebyly to holky. Chtěla jsem na to holčičí pohled.