Race of life

18.

Z pohledu Sebastiana:

Byly to možná dvě, tři hodiny, co jsem za posledních 48 hodin naspal. Nešlo to. Prostě jsem nedokázal usnout, když jsem věděl, že ji má. Že má MOU Speedy. Vážně jsem myslel, že si ze mě Seth dělá srandu, když mi předevčírem zavolal, že ji ten šmejd unesl. Říct, že jsem v tu chvíli měl, co dělat, abych něco nerozbil, to bych lhal. Chtěl jsem ji mít u sebe. Chtěl jsem mít jistotu, že je v pořádku a nic se jí nestane.

,,Tím, že nás vybouráš, nic nevyřešíš," ozve se vedle mě nervózní Seth a já ubral trochu na plynu, abych předjel auto přede mnou. ,,Jak se sakra dozvěděl o Speedy?" zeptal jsem se, i když ani jeden z nás nevěděl odpověď. ,,Měl jsem na ni dávat větší pozor. Neměl jsem ji nechávat samotnou," pokračoval jsem a snažil se uklidnit své srdce. ,,Podívej. Nemůžeš za to, že ji ten parchant sebral. Zpátky to stejně nevrátíš, takže se přestaň obviňovat a něco dělej. Za hodinu máme sraz s tvým bratránkem, tak se trochu seber, ať ji můžeme najít a přivézt zpátky," řekl trochu nevrleji Seth a já si povzdechl.
,,Jen se o ni bojím. Kdybych přistoupil na ten obchod, byla by tady. Bůh ví, co s ní provádí," řekl jsem a hlasitě polkl, abych zase nezačal klít při představě, jak k ní ten hajzl natahuje pracky. ,,Já vím, Sebe. Najdeme ji," ujistí mě Seth, ale moc to nepomáhá.

O necelou hodinu jsme dorazili na místo, kde už čekali Matthew a Owen. Abych se přiznal, moc se mi nelíbila představa setkání s mým bratránkem, ale dluží mi službu a vím, že bez něj Speedy nenajdu.

,,Sebastiane," uslyším za sebou známý hlas. ,,Nazdar, Alane," pozdravím ho, ale sleduju ho bez kouska emoce ve tváři. ,,Rád tě vidím. Jak je to dlouho, pět let? Vyrostl jsi," Ušklíbne se a já potlačím nutkání protočit očima. ,,Nejsem tu na rodinný pokec."

,,Ano. Jde o tu holku, že? Speedy. Poslal jsem pár chlapů, aby zjistili nějaké informace," odmlkne se a opře se o kapotu auta. ,,Tak?" pobídnu ho netrpělivě a sám mám, co dělat, abych ty informace z něj jednoduše nevymlátil. ,,Vypadá to, že máš v blízkém okolí škůdce, co dodával Charlensovi. Znáš Jacka Davidsona? Myslím, že to býval tvůj přítel," odpoví naprosto vážně a já se zarazím. ,,Jack? Co ten má s Charlensem společného?" zeptá se Owen a nevěřícně pokroutí hlavou. ,,Už nějakou chvíli ho sledují moji muži, protože párkrát kradl v mých skladech. Pracuje pro Charlense a vsadil bych se, že má prsty v únosu Speedy," potvrdí a já se zamračím.

Vzpomenu si na náš rozhovor ve strip baru. Tvrdil, že si našel práci a... Jak se má Speedy?
Ten hajzl.

,,Zabiju ho," procedím skrz zaťaté zuby a beru do ruky telefon. ,,Nenamáhej se, mí chlapi ho teď vyslýchají," zastaví mě Alan a já se na něj obrátím. ,,Kde?" zeptá se Seth. ,,Je v jednom skladišti kousek odsud," odpoví a já přejdu ke dveřím řidiče. ,,Pojedeme za tebou. Toho hajzla si podám," řeknu, nečekám na odpověď a rovnou sedám do auta a startuju motor.

Bouřily se ve mně pocity a já myslel, že mi za chvíli bouchne hlava. Byl jsem jako granát, který čeká na to, než práskne.

O chvíli později jsem prudce dupl na brzdu, až jsem na chvíli zalitoval pneumatiky mého auta. Vystoupil jsem a vydal se za Alanem. Možná, že i na mě mluvil Seth nebo někdo z kluků, to jsem ale nevnímal. Sledoval jsem ta vrata, která byla jen pár metrů od nás, a za kterými byl ten zmetek, který se dřív mohl nazývat mým přítelem. Čekal jsem relativně v klidu, než vejdeme dovnitř, ale jakmile mé oči zaměřili docela zmláceného Jacka, neudržel jsem se. Rovnou jsem zamířil k němu a vrazil mu pěstí.

,,Taky tě rád vidím," odplivl krev a ušklíbl se. Nedokázal jsem se dívat na ten jeho úsměv a opět mu dal další pěst, až jsem ucítil křupnutí. Zlomil jsem tomu hajzlovi nos a ani drobek lítosti ve mně nebyl.