25.

493 38 2
                                    

Stacy Gilbert:

Probudila jsem se s trochu divnou náladou. Nějak se mi nic nechtělo, nebylo mi dobře a při myšlence na to, že jsem těhotná a on to neví mi bylo ještě hůř. Ano, chci to říct, ale nevím jak. Brzdilo mě to, že když zjistí, kdo doopravdy jsem, tak se mnou nebude chtít mít nic společného, dokonce ani to dítě.

Rozhlížela jsem se po skříni, co bych si dneska na sebe mohla dát, avšak moc věcí jsem na výběr neměla, a proto se rozhodnu si vzít volné tričko a kraťasy. V koupelně se trochu déle zdržím, jen abych zamaskovala kruhy pod očima, dala si řasenku a něco udělala s vlasy. Chvíli se jen tak na sebe dívám do zrcadla. Sakra, Stacy, co se ti to stalo?

Vlasy nakonec dám do drdolu a hlasitě si povzdechnu. ,,Stacy! Musíš do školy!" uslyším křičet strejdu, a proto se tedy za ním vydám. Sice ne rychle, ale přece jen. Byla jsem ještě zbořená ze včerejšího horolezectví, ač jsem měla kázání, abych na něj nešla. Ještě dnes Finnův výraz ukazoval, že jsem udělala chybu. ,,Ano, vím, mám být opatrná," protočím očima jen co ho uvidím, jak se mračí. ,,Chceš si to nechat, tak se chovej zodpovědně," zabručí, ale já věděla, že jen chce mé dobro. Vždy to bylo pro mé dobro. Mlčky si dojdu ještě pro snídani, která už na mě čekala a vydám se za ním. Měl mě odvést do školy, jako každý den, co u něj budu. Chtěl předejít nějakým nehodám, ač větší škodu může udělat mé řízení na závodech.

,,Mluvil jsem s Brixem, tím známým, bude to držet v tajnosti dokud sama nebudeš chtít. Je zodpovědný a věřím mu. Ale stejně mě zajímá, jestli to Dragonovi nechceš náhodou říct, možná to není špatný nápad, budete na to dva," při řízení se na mě jen letmo podívá, jinak se věnuje řízení. Nebylo to zrovna nejlepší téma na ráno. Trochu jsem chtěla změnit téma. ,,Mohl by si mi zkontrolovat mého bělouše? Mám pocit, že tam něco nesedí," pronesu. Sledovala jsem přírodu, kolem které jsme projížděli každý den. ,,Stacy." Strýc si byl moc dobře vědom, že se nechci o tom bavit, i když to bylo každým dnem důležitější. ,,Oliver mi pomůže, a ty taky. Nebudu na to sama," protočím očima. Oproti včerejšímu dni jsem byla kapku podrážděná. Nálady byly i pro mě trochu nesnesitelné, ale jako bych ne vždy s tím uměla něco udělat.

Ke škole se dojelo asi deset minut před jejím začátkem, avšak nechtělo se mi vystupovat z auta. ,,Není mi dobře, chci, aby to skončilo," zabručím, přičemž se strýc zasměje. Hodím po něm naštvaný výraz, který ho však pobavil ještě více, tak se nakonec rozhodnu vystoupit. ,,Dojedu pro tebe, dej mi pak vědět," ještě rychle řekne než zabouchnu dveře od auta. Popravím si batoh a vydávám se za Lizz, která už netrpělivě čekala před dveřmi školy. Nebyla sama, Oliver stál u ní a usmíval se. Donutilo mě se na něj taky pousmát, věděla jsem, že kdybych něco potřebovala, mohu mu kdykoli říct.

,,Jak ses dneska vyspala?" zeptá se mě Lizz. Taky vypadala, jako by každou chvíli někoho chtěla zabít, ale o tom jsem se raději nechtěla bavit. Beztak to bylo něco s jejím bratrem. ,,Nechci tam, ale pár hodin to přežiju, aspoň budete trpět se mnou," uchechtnu se nakonec.

,,Jasná páka, jsme v tom spolu. Ale nebudu proti, kdyby se něco posralo," zasměje se Oli. Komu by to vadilo. Asi nikomu, protože všichni vypadali jako každý den znuděně, už jak vstupovali do toho pekla. Jen nerdi byli rádi, že musí namáhat své mozky. Všichni se tedy vydáme ke svým skříňkám, přičemž z Lizz začnou slova padat jako ve hře kriskros. Začala blábolit o tom, že Gavin musí jet a ona nechce být sama, protože ji pořád otravuje bratr a mně to stačilo. Snažila jsem se poslouchat, ale bylo to najednou tolik informací, že mi z toho šla hlava kolem. Dokonce i Oliver vypadal celkem zamyšleně, jako by byl ve svých myšlenkách. No, Lizz to očividně nevadilo, chtěla se jen vypovídat, což taky udělala, tedy dokud někdo nezačal křičet. Všichni tři se po sobě podíváme, a pak směrem za křikem, za kterým se i vydáme. Všude kolem záchodů byla spousta vody a celkem rychle se rozšiřovala i dál. Učitelé pobíhali stejně jako studenti. Prostě tu byl takový zmatek, jako by tu každou chvíli měla vybuchnout bomba.

Race of lifeKde žijí příběhy. Začni objevovat