Race of life

26.

Stacy Gilbert:

Myslím, že jsem ani trochu neměla právo si stěžovat na tuto situaci. Rodinný výlet, jak tomu říkala matka, byl jen další věcí, která se jí hodila, aby vypadala dobře jako matka i před ostatními jejími kamarády. Říkala, že mi vynahrazuje to, že tu pro mě nebyla, avšak takovými věcmi mi to nevynahradí a podle mě na to ani nemá. Ani kdyby měla stroj času, stejně by se jí to nepovedlo.

Byli jsme na cestě do San Diega to mořského světa, což napadlo Michaela, jelikož se stal jejich sponzorem a hlavním partnerem. Nevím, jestli to udělal kvůli tomu, že by třeba měl rád mořské tvory a záleželo mu, aby nevyhynuly nebo jestli se chce akorát zviditelnit dělat ze sebe druhého Noema. 

Cesta trvala asi tři hodiny a za tu dobu jsem byla ráda, že jsem nezapomněla sluchátka. Občas se snažila se mnou matka konverzovat, ale nevycházelo jí to. Ignorace byla mým druhým jménem, co se jí týkalo, ale nemohla jsem si nevšimnout, jak ji to vytáčelo do nepříčetna. 

Jakmile Michael zaparkoval, okamžitě jsem vystřelila z auta, protože jsem nechtěla být v tak blízkém kontaktu s nimi, zároveň ta cesta nebyla příjemná, protože se můj žaludek pomalu otáčel. Těhotenství mi opravdu dávalo zabrat, navíc jsem občas pociťovala bolesti v podbříšku, ale podle doktora to nebylo nic neobvyklého.

,,Stacy, na co čekáš? Jdeme," křikla na mě Lilian a já neměla na výběr než je následovat. Nemohla jsem si nevšimnout Codyho úlisného pohledu, kterým mě obdarovával taky po čas cesty. 

Držela jsem se spíše za nimi pokud možno s co největším rozestupem, ovšem jakmile jsme vstoupili dovnitř, ignorovala jsem okolní svět a zaměřila se na tu krásu kolem mě. Nikdy jsem neviděla taková stvoření. Obrovské medúzy mi plavaly nad hlavou a já se nestačila divit. Byl to zvláštní fascinující svět a já věděla, že kdybych byla zase malá holka, snad bych se i rozbrečela štěstím. Ty časy však byly pryč. 

,,Copak, sestřičko, hledáš podobu mezi nimi? Řekl bych, že to bude ten okoun," samozřejmě. Kdo jiný než ten imbecil?

S protočením očí jsem se na něj otočila a nemohla si nevšimnout jeho úšklebku. 

,,Jak milé, Cody, škoda, že tady není poblíž pavilon opic, hned by tě vzali mezi sebe," sladce jsem se na něj usmála a šla dál. 

,,Stacy, udělám vám s Codym fotku, co vy na to?" zeptal se Michael a já se ošila. 

,,S ním? To ani náhodou," zakroutila jsem hlavou a šla dál. 

,,Já bych chtěl mít fotku se Stacy, na památku," řekl srdceryvně Cody a já ho probodla pohledem.

,,Na to zapomeň, to raději skočím z mostu, ještě by v tom foťáku z tebe praskla čočka," odsekla jsem a ucítila silný stisk na zápěstí.

,,Chovej se slušně, Stacy, nejsme tu sami," sykla mi matka u ucha a já se jí vytrhla.

,,Copak, Lilian? Bojíš se, že by si všimli, že nejsme tak úžasná rodina, jak si myslíš?" řekla jsem a viděla, jak začíná rudnout.

,,Klid, děvčata. Jsme na výletě. Alespoň jeden den se zkuste nehádat," povzdechl si Michael a objal matku kolem pasu. Kdybys jen vědět, jaká je to zmije...

,,Když ona..." snažila se matka oponovat, ale Michael ji zastavil. ,,Stačí, Lilian." 

Nemusím Michaela, ale lhala bych, kdybych řekla, že mě jeho chování nepřekvapilo. Nečekala jsem, že by se mě zastal. Možná to nebude tak hrozný člověk.

,,Je tady možnost si zaplavat se žraloky, přidáte se někdo?" zeptal se po chvíli Michael, na což jsem zvedla obočí. Michael a plavba se žraloky?