Race of life

44.

Stacy Gilbert:

Tušila jsem, že to nebude podle mých představ, ale takové rodeo jsem opravdu nečekala. Byla jsem už pátý den u strýce a snažila se vzpamatovat z událostí z předešlých dní. Bohužel při mé smůle mi nepomohlo jen vypnout telefon a schovat ho do šuplíku. Počet zmeškaných hovorů od Liliany se sice nezvyšoval díky tomu, ale za to ji donutil opustit její královský palác a navštívit ten můj. Ne jednou jsme se chytly. Teď to však bylo hlavně kvůli vysoké a prckovi. Nevím, jestli se snažila si hrát na vzornou matku, nikdo jí to stejně nevěřil. Mohla prskat jak chtěla, ale se mnou ani nehla. Rozhodla jsem se její výlevy jednoduše ignorovat a kupodivu jsem si vedla dobře. Bohužel vůči čemu jsem nebyla imunní, bylo soudní rozhodnutí o střídavé péči, tudíž si pěkně užívala, když jsem napochodovala do jejího domu. Jediný, kdo měl z mého příchodu radost, byl Michael. Za to Cody mě probodával očima. Jindy si neodpustil mě jakýmkoliv způsobem popichovat, ale od té doby, co se provalila pravda o prckovi, mám pocit, že jeho nenávist přešla na zbrusu novou úroveň. Z toho důvodu, a pro dobro mě i dítěte, jsem se rozhodla ho potkávat co nejméně to půjde.

,,Stacy už jsi přemýšlela, jaké auto vezmeš na Pohár mistrů?" zeptá se mě Michael a já se chvíli zapřemýšlím. Seděli jsme na zahradě na houpacím křesle a kupodivu jsem jeho přítomnost vítala. Venku už bylo cítit léto a já se těšila, až provětrám i svůj kabriolet, který pomalu chytá prach v dílně od Finna.

,,Netuším, nejspíš vezmu svou bílou krásku. To auto je jako kus mé duše," odpověděla jsem popravdě, na což uslyším chechtání Michaela.

,,Myslel jsem, že každé auto má v sobě kus tebe. Chci ale spíš vědět, jestli hodláš udělat nějaké úpravy na autě pro jistotu, abys byla v bezpečí," řekne a já si povzdechnu.

,,Upřímně nevím. Na Poháru mistrů žádní amatéři nepojedou, takže částečně spoléhám na to, že si nikdo nebude chtít vydobýt cenu nečestně, ale samozřejmě se na to zaměřím. Nechci, aby se prckovi něco stalo. Když to tak vezmu, tak vlastně budu první těhule na těch závodech," zašklebím se a přejedu rukou po břiše, jelikož ucítím lehký pohyb. Samotnou mě to překvapí natolik, že zapomenu vůbec dýchat.

,,Jsi v pořádku?" zeptá se Michael starostlivě a celou si mě pečlivě prohlédne.

,,Ano, já jen... Asi jsem cítila takový pohyb, nevím. Je to zvláštní," stále sleduju své břicho a zpracovávám ten okamžik. Sama pro sebe jsem se musela usmát.

,,Asi to bude pořádný raubíř. Třeba z něj vyroste taky závodník," usměje se Michael a já nevím, jestli protočit očima nebo mu dát za pravdu.

,,Ať bude dělat cokoliv, chci, aby ho to bavilo a aby se měl dobře a nic mu nechybělo," řeknu a trochu poposednu na houpačce, přičemž se zahledím na dům, od kterého se odráží zapadající slunce.

Všimnu si v jednom okně pohybu a hned mi dojde, že je to Cody. Sleduje nás z okna a nevadí mu ani, že jsem ho přistihla. Michael se taky obrátí k domu a jen se uchechtne.

,,Nic si z toho nedělej. Cody je jen uražený, že máš více pozornosti než on," odpoví na mé nevyřčené otázky a já jen přikývnu.

,,Tuším, že bude uražený i kvůli něčemu jinému," podotknu, na což si Michael povzdychne.

,,Nedostal se na Pohár mistrů. Myslím, že to bude hlavní důvod, proč je na tebe naštvaný. Už dva měsíce neposlouchám nic jiného. Dokonce po mně chtěl, ať podplatím ty nahoře a dostanu ho tam."

,,To nemyslíš vážně," jsem trochu v šoku. Ne z toho, že se nedostal, jelikož není bůh ví jaký závodník, ale to, že se tam chtěl dostat za úplatky?

,,Nevím, co jsem při jeho výchově udělal špatně. Nejspíš mu chyběla ženská ruka. Nese to dost těžce," řekne popravdě a já si všimnu na něm, že je unavený. Potřeboval by taky chvíli klidu, který tady nemá.

,,Nic si nevyčítej, Michaeli. Jsi dobrý člověk, neudělal si určitě nic špatného. Hold je tvrdohlavý mezek a sám si musí uvědomit, že na Pohár mistrů prostě nemá," v tu chvíli, jak jsem dořekla tuto větu jsem se chytila na pusu.

Michael se rozesmál, až se houpačka zhoupla a já jej jen s vytřeštěnýma očima sledovala, ,,Omlouvám se, Michaeli, to jsem nechtěla-"

,,To ne, Stacy. Nemusíš se omlouvat, ale dostala jsi mě," utíral si slzy a stále sebou chechtáním občas škubl, ,,Sám vím, že je mizerný řidič. Lituju víc těch aut teda. Cody, když se pro něco nadchl, vždycky to musel mít hned, být nejlepší a prohru velice špatně snášel. Tady bude ještě dlouho trvat, než si uvědomí, že by měl zkusit něco jiného. Nemůžu mu to ale zazlívat. Sám jsem byl v jeho věku stejný. Závody stále miluju, ale jsem lepší investor než závodník," mrkl na mě a já s úsměvem přikývla a znovu se koukla do okna. Cody tam stále stál a mračil se. Jakmile si ale všiml, že jsem si toho všimla, odešel.

,,Netrap se tím, jeho to zase přejde," poplácá mě po zádech a já měla chuť mu říct, že nemám stejný pocit.

Po zbytek večera jsem byla už jen v pokoji. Nezúčastnila jsem se ani večeře, čímž jsem zase matku nakrkla. Až o půlnoci mě hlad vyhnal z pokoje, přičemž jsem na mobilu kontrolovala nové zprávy. Naštěstí během pár dní budou výsledky ze školy, po kterých konečně budu moct vypadnout odsud. Zažádala jsem o uznání dospělosti, abych se jednou pro vždy zbavila Liliany. S Michaelem určitě budu chtít zůstat v kontaktu, ať už z pracovních nabídek, tak i z osobních důvodů. Je to skvělý chlap, jen narazil na špatnou ženu...

Když jsem se vracela zpátky do pokoje, všimla jsem si, že jsou dveře pootevřené, což já nikdy nedělám. Vždy je zavírám. Proto opatrně vejdu do pokoje, ale nic podezřelého nenajdu. Vše bylo na stejném místě. Nějak jsem tomu nepřikládala pozornost, ale pro jistotu se zamkla v pokoji.

V chatu s partou se vedla horná diskuze jak o závodech, tak o pohlaví a jméně dítěte, nad čímž jsem se musela jen smát. Zdá se, že byli nadšenější než já. Pročítala jsem si zprávy jednu po druhé a pak mi přišla další dvě upozornění.

neznámý: Brzdi pořádně, slečinko

Nechápala jsem, co má ta zpráva znamenat, proto jsem raději dotyčného dala hned do bloku a zobrazila si další zprávu.

Sebastian: Udělala by sis na mě zítra čas? Chci si v klidu promluvit.

Dvakrát jsem si zprávu přečetla a přemýšlela, jestli mu napsat ano či ne. Střídavě jsem psala ano, pak to zase smazala a napsala ne. Pořád do kola, než jsem si sama v hlavě nafackovala.

Já: Dobře.