Race of life

37.

Stacy:

Bylo to zvláštní. Až moc zvláštní. Lidi ve škole se kolem mě hemžili jako švábi a já měla náladu je prostě všechny vystřílet. Takový normální teroristický den... akorát to nebyl jeden den, ale už několik a stále se to nezklidnilo. Dokonce i učitelé se na mě čím dál víc zaměřovali. Díky bohu, že už za chvíli budu z té pakárny pryč. Byla tu však ale další věc. Posílala jsem už dopis na vysokou, že nastoupím, ale po všech úvahách jsem se rozhodla, že na vysokou nepůjdu a odložím ji o rok. S dítětem na vysoké škole by to bylo složité, kór když první ročník je zásadní. Nikomu jsem o tom ještě neřekla, přinejmenším ale chci vypadnout odsud. Miluju LA, ale jsem až moc blízko drobnohledu mé matky. Chci se svobodně nadechnout a začít novou kapitolu jen já, dítě a mí nejbližší. A Sebastian. Ten se mi však vyhýbá a já z toho šílím. Neskutečně moc... Drásá mi to jak nervy, tak srdce. Nechala jsem mu spoustu textovek, volala mu, ale žádná odezva...

,,Stacy, najez se aspoň trochu, vždyť jsi dneska skoro nic nejedla," drkne do mě Lizzie na lavičce před školou. Chtěla jsem ten zatracený sendvič v mé ruce sníst, opravdu ano, ale žaludek se mi dnes převracel. Prý tyto stavy trvají v těhotenství jen prvních pár týdnů, ale toto už bylo dlouho. Možná to ale bylo z nervů, netuším...

,,Lizz, jestli nechceš, abych ti pozvracela tvoje nové triko, tak mlč," řeknu varovně, na což se trochu odsune, ale stále má na tváři nesouhlasný výraz.

,,Pojďte, děvčata, už jsme tu všichni," přiběhne Oliver z parkoviště a já jen nechápavě pozvednu obočí. 

,,Nic jsme ti neřekli, protože víme, že by ses snažila vykroutit. Jedeme do zábavního parku," vyskočí Lizzie radostí a já se neubráním protočení očima. 

,,To se mi snad jen zdá," utrousím potichu a neochotně vstanu.

,,Ještě chvíli se chovej jako malý fracek a jednu ti natáhnu. Bude to sranda," strčí mi do žeber opět a já se po ní oženu, ale nejsem dost rychlá, takže jen se smíchem běží k autu. 

,,Já ji jednou zabiju, přísahám," řeknu směrem k Oliverovi a ten se jen zasměje. 

,,Myslí to s tebou dobře." 

,,Já vím, ale stejně mám chuť ji uškrtit," usměju se a jdu k jeho autu. Dneska jsem po dlouhé době neřídila a byla to příjemná změna. Sice jsem měla chuť jim komentovat řízení, ale nakonec jsem se ovládla. Seděla jsem vzadu, zatímco Oliver řídil a Lizzie vedle něj ho pořád něčím ujišťovala. Neubránila jsem se a obtáhla triko na břiše, čímž se pěkně zakulatilo. Nebýt toho volného oblečení, už dávno by všichni věděli, že jsem v tom. 

Jakmile jsme zaparkovali u mně dobře známého zábavního parku, objevili se u nás i ostatní. Nemohla jsem se neusmát při pohledu na Davida, jak Emu drží kolem pasu. Byli spolu vážně skvělí a přála jsem jim to. Zároveň jsem jim však záviděla...

,,Pojď, Stacy, tvoje zkažená nálada nás nezastaví," křikne Lizzie a já s jemným bouchancem do jejího ramene ji následuju. 

,,Jako první chci na bobovou dráhu, prosím, prosím!" křičí jako malé dítě Lizz a všichni se musíme smát. Následujeme ji do fronty na lístky a já se konečně trochu uvolním. Dlouho jsem nebyla na nějaké atrakci. Ačkoliv jsem měla trochu obavy, že bych mohla ublížit dítěti, následovala jsem je všude kam chtěli. Tedy skoro. Na jednu atrakci nesměly těhotné, jelikož tam hrozily nepěkné nárazy do břicha. Proto jsem se vymluvila, že mi volá Finn a je to něco neodkladného, takže šli nakonec beze mě. 

Procházela jsem se kolem, mezitím co oni byli na kladivu, či jak se tomu říká. Jakmile jsem uviděla stánek s lukostřelbou, neodolala jsem a koupila si hned dva lístky. Střílet z luku jsem uměla celkem dobře. Teda pokud se počítá, že se trefím alespoň do rohu terče. Našla jsem si malého plyšáka draka z pohádky a zařekla se, že ho prostě musím vyhrát.