Race of life

21.

Stacy Gilbert:

Po tom všem jsem byla trochu vyklepaná. To musím přiznat. Nebylo mi nejlépe jak psychicky, ale i fyzicky, kvůli tomu těhotenství, které mi vůbec nepomáhá. Zvracela jsem cestou pryč z toho místa, ale to mohl být i stres. Avšak hlavní bylo, že jsem z toho venku.

Panovala pochmurná nálada, protože jsme přišli o Matta, takže poté, co se pokusili o záchranu a odvezli ho do nemocnice, stejně nám řekli, že to bohužel nepřežil. Vzalo mě to. Ač nejsem ufňukánek, bohužel mě momentálně rozbrečela každá blbost. Sledovala jsem obličeje všech kluků a taky vypadali, že se každou chvíli složí, avšak oni to dokázali zakrýt. Neznala jsem půlku lidí, co pro mě přišli, ale byla jsem vděčná, že mě stihli zachránit. Bylo mi jedno, co se stane ostatním, co mě unesli a přežili, já už chtěla klid. Nedovedu si však představit, že bych byla v jiné zemi, prodána jako nějaký kus věci.

Momentálně sedím po celém tom zmatku na sedačce, teď už v Dragonově bytě. Byla jsem celkem ráda, že se mi podařilo celou cestu zpět do LA prospat. Sledovala jsem, jak Dragon nervózně chodí sem a tam. Má naštvaný a starostlivý výraz, zatímco já mám všechno už na párku. Nohy si přitáhnu k tělu, deku, kterou mám přes sebe přehozenou, se zabalím a sleduji televizi. Ani nevím, kolik přesně bylo, vím, že se jen stmívalo, takže stejně byl čas se chystat spát, avšak já nevěděla, zda usnu. V hlavě mi poletovaly různé myšlenky, které mě sžíraly už od doby, co mě drželi. Nebylo jich mnoho, avšak byly to dosti zásadní věci. Jednou z vůbec nejdůležitějších věcí bylo moje těhotenství. Nelákalo mě mu o tom říct, protože si myslím, že by to špatně dopadlo, asi tak jako to, že dost lidí ví, že jsme spolu. Jak jsem mohla vidět, není to zrovna nejlepší, když tě někdo unese a chce tě ještě prodat. Myslím, že je načase přehodnotit pár věcí v mém životě.

,,Můžeš si na chvíli sednout? Znervózňuje mě, jak pořád chodíš po místnosti," poprosím ho klidně a podívám se mu zpříma do očí, čímž ho vyzvu, aby se posadil vedle mě. Chvíli sice váhal, něco si dokonce i zabručel pro sebe, ale nakonec si sedl vedle a obejmul mě kolem ramen. ,,To, co se stalo, se bude muset nějak ututlat, nesmíš o tom nikomu říct stejně jako jsem to řekl celé tvé partě. Já si tě začnu více hlídat a ty mi..." nedokončí, protože mu do jeho projevu skočím. ,,Vědí o tobě celkem dost a věděli přesně, kde zasáhnout. Nelíbí se mi, že jsem tak na ráně jen kvůli tvým dovážkám a obchodováním, Dragone. Mám mít strach, že mě zase někdo jiný přepadne? Promiň, ale nahání mi to strach a s vědomím, že by mě opět někdo chtěl prodat, mám pocit, že nemohu nikam jít sama," vydechnu jednu ze svých nejdelších vět za poslední týden. Měla jsem toho dost, bylo mi zle, bolelo mě břicho, chtěli mě prodat a teď jsem ani nevěděla, zda budu moct někam chodit, protože mě očividně poznají, ať budu jakkoli převlečená. Jeho výraz ve tváři byl celkem všeříkající, prostě sám nevěděl, co teď bude. Chtěl mě ochránit? Bezva, ale jak to chce udělat, když neznáme své pravé totožnosti? Co se stane, až to budeme vědět?

,,Nic už se ti nestane, vyřešilo se to a Allan to všechno dořeší, jen co dokončí i další nepříjemnosti, které nastaly, ale ty už se nemusíš bát. Jsem tu teď s tebou, budu tě chránit," pousměje se jemně a dá mi pusu na líčko. ,,Není už nikdo, kdo tě nemá rád?" trochu se pousměji, protože mi to přišlo vtipné, každý druhý nemá rád arogantního Dragona. I jemu to očividně došlo, proto se jeho úsměv ještě více roztáhl. ,,Ti už nejsou tak nebezpeční. Ale jak se vlastně cítíš? Co třeba kdyby ses šla osprchovat, já něco zatím připravil? Potom můžeme trochu relaxovat a já aspoň budu vědět, že mi tě pro dnešek nikdo nevezme," navrhne. Cítila jsem a i viděla jak moc mi chce dneska zpříjemnit den, chtěl, abych se uklidnila a uvolnila, což by mi celkem bodlo. S tímto návrhem jsem ani neprotestovala, proto se zvednu ze sedačky a zatímco on šel do kuchyně, já mířila do koupelny i s jeho tričkem.

Konečně jsem nechala na sebe dopadat kapky teplé vody, kterou si samozřejmě po takové době užívám. Snažila jsem se o to, abych ze sebe smyla všechno to, co se mi za poslední týden stalo. Své ruce však nechám na mém bříšku. ,,Snad se ti nic nestalo," zašeptám do zvuku tekoucí vody. Po důkladné sprše, kterou jsem si užila jako nikdy předtím, se dostávám do dlouhého trička Dragona. Bylo volné, pohodlné a taky bylo i do budoucna vhodné pro mé bříško. Ne, že bych mu to už chtěla říct, to ne, spíše jde o to, že o tom prostě jednou bude vědět. Prvně to musím probrat s jinou osobou.
Když vylezu z koupelny, v obýváku bylo připravené jídlo, pití a Netflix. V místnosti bylo pološero, už to tvořilo příjemnou atmosféru, což bylo něco, co jsem opravdu potřebovala jako sůl.
Avšak stejně mě trápila jedna veliká a zásadní věc.
„Děje se něco? Nelíbí se ti to? Tak já vymyslím něco jiného," rychle začal zmatkovat, což u něj není zvykem. Překvapí mě to, a proto ho okamžitě zastavím.
„Je to pěkné, nic neměň," povzdechnu si, ale pousměji se na něj.
„Něco tě trápí, no tak, co to je?" vyjde nakonec z něj. Ukáže mi rukou na sedačku, abych se posadila, což také provedu a když se uvelebí vedle mě, nadechnu se.
„Co se stane, když zjistíme naše pravá jména a totožnosti?"
Ticho. Díval se na mě, ale nedokázal chvíli nic říct, jako by ho to zaskočilo anebo už taky nad tím přemýšlel. Od doby, co je to takové vážné, mě přepadaly myšlenky na tuto věc a teď se k tomu ještě nakupilo těhotenství a já sakra nevím, co s tím vším mám teď dělat. ,,No, popravdě nevím. Co když ale zjistíš, že mé druhé já je jen odpad společnosti? Byla by si se mnou i nadále?" zeptá se mě zase na oplátku, přičemž mě k tomu objímá a dívá se dopředu před sebe, jako by ho to vážně žralo. Pro mě bylo dobré to, že já jeho totožnost ,,odpadu společnosti" už znala, ale co on, až zjistí, kdo jsem?

,,Dragone, určitě nejsi až takový odpad, jak říkáš. Já jen tvrdím, že mám celkem obavy o to, až to zjistíme, protože můžeš být zklamán nebo znechucen. Co se spolu tak dobře...bavíme a taky...tady to okolo, prostě od té doby, co je to takové vážnější, mám prostě jen strach, že naše pravé životy nás zničí," řeknu to, co si o tom opravdu myslím. Překvapí mě však jeho reakce, kdy se začal pomalu smát. Čekám tedy, až se dosměje, protože vypadal, že chce něco zjevně říct i přes ten smích. Otočí se na mě, chytne mi obličej a usměje se na mě.

,,Zlato, není nic, co by mi tě mohlo vzít anebo mě donutit se s tebou rozejít." Jeho úsměv se ještě více rozzářil, když jsem se pousmála a v ten moment mě i políbil. Pěkně něžně, jako bych se mu měla rozsypat v rukou. Bylo to takové pěkné, ale já si uvědomovala, jak jsem tohle neměla ráda a teď mi to ani zhola nevadí. Bylo to trochu děsivé, ale užívala jsem si to, ne že ne.
Dnešní večer byl klidný, pořádně jsem se najedla, jako bych nejedla měsíc, pak jsme se dívali na filmy, které vybíral on a mně to nevadilo. Já byla hlavně ráda, že už jsem nebyla někde v nějaké kopce na špinavé matraci a skoro bez jídla a vody. Ač to všechno vzešlo kvůli jeho pletkám s dealery, nebyla jsem naštvaná na něj, ale spíše na Jacka, který někam záhadně zmizel. Ta jeho chuť zničit mě s Dragonem se mu vůbec nepodobala, ale to zase má spojitost s Lizzie. Všechny ty problémy na sebe nějak navazují a začínají se kupit od doby, co jsme spolu.
Těmato myšlenkami jsem si kazit večer nechtěla, takže jsem se jen zvelebila na jeho hrudi a užívala si večera v bezpečí.