Race of life

36.

Sebastian Gray:

Pondělí.

Už jen to slovo mi dost kazí náladu. Díky bohu, že to je jedno s posledních, kdy budu muset překročit práh školy. Závěrečné zkoušky už klepou na dveře a já nejsem naučený ani na polovinu. Nedokážu myslet. Mám chuť všechno rozbít. Myslel jsem, že po pár dnech to přejde, ale zdá se, že je to čím dál víc intenzivnější. Pořád na ni musím myslet. Na to, jak mi ublížila a zradila mě. Nenávidím lži. Sám jsem v jedné žil až moc dlouho a nechci to znovu zažít. A přesto ji pořád miluju tak moc, až z toho šílím. V Grand kaňonu, když zastavila, chtěl jsem hned auto otočit a přesvědčit se, že je v pořádku, ale zároveň jsem se nedokázal na ni ani podívat. Pocity se ve mně mísily a já nevěděl už, co si myslet. Drásalo mě to zevnitř a já nevěděl, jak dlouho to ještě vydržím.

Chodby školy byly rušné jako vždy. Všichni se bavili o tom, co budou dělat v létě a jaké mají plány. Záviděl jsem jim, protože já sám nevěděl ani, co budu dělat příští týden.

Procházel jsem zrovna kolem jedné party lidí, když v tom jsem zaslechl, jak se baví o Stacy.

,,Říkám vám ,že je to ona. Vždyť se na ni podívejte, vždycky jsem ji podezřívala a teď je to vážně ona," řekla jedna holka, u které mi uniklo jméno.

,,A co když to není ona? Jako vypadají jako dvojčata, ale naše Stacy, aby byla závodnice?" dál jsem neposlouchal a zamířil do třídy. Nechápal jsem, co tak najednou, že celá škola probírá Stacy. Překročil jsem však práh třídy a došlo mi to. Stacy vypadala jinak. Vypadala jako Speedy, ale zároveň to byla ona. Černé vlasy měla střižené po lopatky, černé uplé džíny, olivové volné triko a vestu. Vypadala krásně, až jsem musel polknout, abych to neřekl nahlas. Byla napůl Stacy, napůl Speedy. Všimla si, že si ji prohlížím, a tak jsem šel ke své lavici a už se neotáčel.

Celý den v té pakárně ubíhal zatraceně pomalu a já chvilkami přemýšlel, že bych se prostě zvedl a odešel, ovšem čekaly nás ještě testy, na které jsem nemohl chybět.

,,Měl by ses trochu uvolnit. Vím, že je to pro tebe těžké, ale aspoň ve škole se musíš tvářit, že jsi okay," sedl si vedle mě Owen (nemám páru už kdo s ním chodí do školy).

,,Dík za nechtěnou radu," odsekl jsem a nimral si v jídle. Lidi místo toho, aby snědli ten zatracený oběd a vypadli, si šuškali o Stacy a mě to vážně vytáčelo.

,,Sebo, nejsem tu proto, abych ti dával rady, na to jsi starý dost, ale máš zavolat Alanovi. Celý den se ti snaží dovolat, je to prý důležité," řekl a konečně jsem se na něj otočil.

,,O co jde?" zeptám se ale on jen zakroutí hlavou.

,,To nevím, kámo, nechtěl mi nic říct," odpoví a já jen protočím očima. Co je tak důležité, že to neřekl ani Owenovi?

,,Odpoledne mu zavolám," řeknu jen a dojím burger s hranolkami, ať z té pakárny můžu konečně vypadnout.

Zamířil jsem hned po konci školy za Sethem, jelikož jsme měli probrat koupi nových součástek do mustanga, který jsem koupil minulý týden. Měl jsem v plánu ho připravit na Pohár mistrů, ale netuším, jestli ho stihnu dát do kupy.

,,Nazdar, Sebo, už to mám připravený, pojď," zaparkoval jsem kousek od garáží a šel za ním. Byl jsem zvědavý a už dlouho jsem své miláčky neviděl.

,,Zatím jsem vyměnil výfuky a a začal pracovat na turbu, zkouším různé vychytávky, tak snad to neuvaří motor," začala já se na něj podezíravě podíval. ,,Jestli mi to auto uvaříš, kupuješ mi nové," podotknu, na což mi odpoví jen smíchem

,,Neboj se. Dávám si záležet. Jinak co škola? Co Stacy? Mluvili jste spolu?" začne hodně citlivé téma, na které stále nejsem připravený.

,,Už se těším, až z tama vypadnu. Už jen pár podělaných dnů a budu mít pokoj. Stacy jsem se vyhýbal, ale stejně byla na každém místě, kam jsem šel. Vypadá to, že se už vykašlala na přestrojení. Chodí jako Stacy i jako Speedy, prostě dva v jednom. Nevím, co tím sleduje," odpovím upřímně a rukou přejedu po mém novém mustangu. Tmavá zelená s temně modrou na podvozku. Sakra luxusní auto a těším se, až ho provětrám,"

,,Takže už neskrývá to, kdo je? Třeba už chce být sama sebou, nemusí tím nic sledovat," řekne a já si odfrnu.

,,Podívej, nemyslím si, že-" nestihnu větu ani dokončit. Ozve se rána, až vyletí vrata garáže.

,,Co to doprdele," řekneme oba a přikrčíme se.

,,Odkud to šlo?" zeptá se Seth a já se rozeběhnu ven.

,,Počkej, Sebastiane! Může to být past!" slyším Setha, ale kašlu na něj a běžím ke svému autu, které je momentálně v plamenem na součástky.

,,Do hajzlu!" křiknu a snažím se plameny uhasit.

,,Počkej, donesu hasičák," řekne a rozeběhne se zpátky do garáže. Auto, kterým jsem sem přijel bylo totálně na odpis a já v tu chvíli věděl, že ten, kdo ho odpálil, má poslední dny života, než ho zabiju.

Vzal jsem si od Setha hasičák a snažil se uhasit plameny, ale bylo to marné. Když byla láhev prázdná, hodil jsem ji na auto a jen sledoval, jak oheň ničí i poslední zbytky auta.

,,Jaký idiot to mohl být?" řekne naštvaně Seth a chytá se za hlavu. Chtěl jsem mu odpovědět, že nemám tušení, ale měl jsem podezření. Tušil jsem, kdo to mohl být, ale nechtělo se mi tomu věřit. Už jsem se chystal mu odpovědět, když v tom mi zazvonil telefon kvůli příchozí zprávě.

- Dva jednou ranou, těš se. J

,,Sethe, svolej partu," řeknu jen a dál sleduju zprávu. Není možné, aby byl ten kretén stále naživu... Ale je jeden člověk, který mi to může potvrdit.

,,Ahoj, Alane, musíme si promluvit," řeknu hned, jakmile přijme hovor.

,,Sebastiane, právě mířím k tobě do bytu," slyším rozruch na druhé straně.

,,Dobře, za deset minut jsem tam," zavěsím telefon a otočím se na Setha.

,,Ať přijedou na byt, Alan tam za chvíli bude," řeknu mu jen a zamířím k motorce. Nečekám na Setha a vyrážím. Celou cestu jsem překračoval rychlost a přemýšlel, nad tím, co se právě stalo a co se stane. Měl jsem hodně špatnou předtuchu a nechtěl tomu věřit.

Jen co jsem zaparkoval u bytu, Alan a jeho muži už na mě čekali. Na nic jsem nečekal a zamířil dovnitř.

,,Alane, řekni mi, že ten idiot je mrtvý," začnu hned a svírám ruce v pěsti.

,,Utekl se svými lidmi. Snažím se ho dostat, ale ten zmetek není tak hloupý, jak jsem čekal. Na každém místě je maximálně týden a zahlazuje za sebou stopy. Spojil jsem se i s přáteli z Evropy a Číny, všichni jej hledají. Zdá se, že nemá pletky jenom tady," řekne a usadí se do jednoho z křesel. Napodobím ho snažím se nezdemolovat byt.

,,Chci ho mrtvého, nedovolím, aby komukoliv z mých blízkých ublížil," vytáhnu z kapsy telefon a najedu na zprávu, která mi přišla.

,,Dva jednou ranou, těš se. J," zopakuje zprávu nahlas a zamračí se.

,,Sebastiane, obávám se, že jsi ty i tví blízcí v nebezpečí. Podle posledních zpráv se zdržuje teď v LA a nechci ti to říkat, ale zdá se, že jde po Speedy. Mí lidi zjistili, že má nějaké ESO v rukávu, které chce použít. Buď opatrný a nejednej zbrkle," poví a očima přelétne i kluky, kteří právě přišli.

,,Co se děje, Sebastiane?" zeptá je Owen zadýchaně a sedle vedle mě na křeslo.

,,James je zpátky ve hře, právě mi poslal do vzduchu auto," řeknu jen a vezmu do ruky sklenku whiskey, kterou mi podá Alan.