Race of life

15

Stacy Gilbert:

Nebylo mi zrovna dvakrát nejlépe po tom, co jsem zjistila pravdu. Pochybuji, že by dva testy za sebou vyšly špatně, ale i tak vím, že jistotu budu mít, až zajdu k lékaři. Uvědomovala jsem si, jak moc se teď věci mohou změnit a změní.

Z nás dvou jsem to byla já, co byla vzhůru, a proto jsem jen seděla na posteli s koleny u hrudi a sledovala Dragona, jak spokojeně oddychuje. Natáhla jsem k němu ruku a jemně ho pohladila po tváři. Jen takové menší gesto, ale i přes to jsem věděla, jak moc se mi vryl pod kůži. Všechno, co pro mě v poslední době dělal, bylo úžasné. Avšak i přes to všechno tam byly pochybnosti, kterých jsem se nedokázala zbavit. Co bude, pokud se dozví, že jsme si nedávali pozor? Dokázal by mít to malé rád nebo by nás opustil? A dokázala bych být vůbec dobrou matkou?

,,Dobré ráno," uslyším jeho rozespalý hlas, který mě vytrhne z přemýšlení.
,,Dobré," odpovím a mírně se usměji. Chytne mě za ruku a posadí si mě na sebe. Nad tím se uchechtnu. Sakra, ten jeho úsměv a svaly... Prostě z něj celého šílím. Jak jen to dělá? Co mi dal, že se ho nemohu pořád nabažit? Můj mozek explodoval v momentu, kdy položil své dlaně na mou tvář a něžně mě políbil.

,,Teď je to ráno dokonalé," vydechne spokojeně a opře si čelo o to mé. Moje zhýralé myšlenky, které se mi v mysli proháněly by slyšel i mrtvý.
,,Naprosto dokonalé," vydechnu zasněně. Všimnu si, jak se trochu zasekne, ale poté se ode mě odtáhne. Chvíli na mě jen koukal, jako bych byla nějak nemocná, avšak poté se usměje.

,,Pamatuju si, jak mi někdo řekl, že není na cukrování a všechny ty romantické kraviny," podotkne pobaveně. Ach ano, to je pravda. Kde to vlastně zmizelo? Stacy, co to s tebou dělá?!

,,Okey. Co na mě šmatáš? Okamžitě dej ty svý pracky laskavě pryč dřív, než ti je useknu. Lepší?" zahraju a pokusím se vstát.
,,Ale ne, dělal jsem si srandu," chytí mě za ruku. ,,Líbí se mi, jaká teď jsi," políbí mě na hřbet ruky. Protočím nad tím očima a nakonec stejně odcházím do koupelny, abych se trochu zkulturnila. Jen co za sebou zamknu dveře, opřu se rychle o umyvadlo a zhluboka vydechnu všechen zadržovaný vzduch.
Kdy se náš vztah stal až tak romantický? Nikdy jsem na to nebyla, ale s ním to je prostě jiné. Trochu i děsivé.

Po chvíli jsem konečně vylezla a zamířila rovnou do kuchyně. Linula se odtamtud hudba a ve chvíli, kdy jsem vešla, viděla jsem Dragona, jak se jeho boky hýbou do rytmu hudby. Vypadalo to vtipně, ale na druhou stranu sexy. Potichu jsem se za ním vkradla, zatímco on nevnímal a objala ho kolem pasu.
„Už jsi hotová?" ozve se pobaveně.
„Ano, ale už mám pocit, že zemřu, pokud se nenajím, takže nezdržuj a dej mi jídlo," zabručím mu do zad.
Cítím jak se jeho tělo natřásá od smíchu, tak ho bouchnu do ramene pěstí, vypláznu na něj jazyk, i když to nemůže vidět a zamířím ke stolu.

Do deseti minut jsem před sebou na stole měla snídani v podobě míchaných vajíček a jako obloha byla rajčata a okurka. No, musím říct, že jsem byla dost překvapená, ale více tedy hladová, takže jsem se do toho pustila dřív, než si sedl vůbec ke stolu.
„Jsi jako divoké zvíře, které roky nejedlo," začne se smát. Neodpovím, jen po něm hodím vražedný výraz a dál pokračuju ve své snídani.

Dneska byl klid. Taky to možná bylo tím, že zpátky odjíždíme domů. Kupodivu se mi nechtělo odjíždět, ale na druhou stranu jsem potřebovala trochu prostoru a času, než budu vědět, co s tím prckem, co se uhnízdil v mém břiše. Musím si to potvrdit. Do té doby mu nemohu nic říct, nikomu.

„Hele, děje se něco? Mlčíš od doby, co jsme vyjeli," na chvíli se podívá na mě, avšak poté se podívá zpět na cestu. ,,Ne, všechno je v pořádku, jen přemýšlím," uchechtnu se.