Race of life

6.

Stacy Gilbert:

Začala bych ránem, ale nedala mi spát ta svatba, takže jsem absolutně nebyla vyspaná, a proto jsem byla i nevrlá hned na začátku. A ta svatba? Ničila mě, spíše Alison s Timeou, a dokonce i Lizz se k nim poté přidala. Bylo to vražedné trio. Jsem totiž člověk, co nerad nakupuje, bohužel včera jsem se mohla uchodit k smrti a Nathan se strýcem se mi jen smáli. Vzhledem k tomu, že je již pátek a zítra je už obřad, jsou dneska rozlučky. Dostala jsem tedy nápad jim trochu osladit párty za to, že se mi tolik smáli. A protože znám většinu barmanů ve městě a hlavně toho jednoho, u kterého se dneska zastaví naší chlapci, dovolila jsem mu, aby jim něco podstrčili, aby to trochu rozjeli. Jo, někdy si říkám, jaká jsem to mrcha, ale pak si vzpomenu, že na nic jiného nejsem až tak moc talentovaná.

Ve chvíli, kdy se můj celý bolavý člověk snažil vstát z postele, se dobelhal ke skříni, ze které vytáhla jeany s topem a k tomu košili kolem pasu. Poté jsem se pomalu přesunula do koupelny, kde jsem si udělala svůj každodenní rituál s make-upem, a pak musela schovat i to tetování. Díky bohu za sílu make-upu, jinak bych už dávno byla mrtvá. Vlasy jsem si spletla do dvou copů, aby mi nepřekážely a vydala se si nachystat věci. Další věc, co mě celkem děsila, byla maturita. Bohužel si tím musí projít každý, ale nic na tom nemění, že se mi nechce učit. A komu by se chtělo? Podle mě nikomu, maximálně těm šprtům, kteří to zvládnou levou zadní, aniž by se učili. To já rozhodně nebyla.

,,Dobré ráno," ozvalo se od stolu a tak tam můj pohled i padl. Všichni se na mě usmívali jako na nějaké mimino. Oplatila jsem jim to otráveným pohledem, který trval, dokud jsem neotevřela ledničku a začala si vybírat snídani. ,,Vážně si na snídani dáváš jogurt se zeleninou?" zeptal se pobaveně Nathan. Měla jsem chuť ho uškrtit, ale nakonec jsem se ovládla a dala se mlčky do jídla. Dneska nebyl můj den, takže raději nebudu něco komentovat, protože by to nemuselo dopadnout dobře. Ve chvíli, kdy jsem dojedla svůj jogurt, jsem se zvedla od stolu společně s Lizz, která mi včera oznámila, že se bude v neděli stěhovat ke Gavinovi. Přála jsem jim, aby jim to vydrželo, vždyť Lizz vypadala tak šťastně, až jsem jí záviděla, že před Gavinem nemá žádné tajnosti. Až mi začalo být líto mé osoby. Můžu říct, že jsem konečně šťastná, ale za jakých okolností. Musím lhát někomu, koho mám ráda, vlastně ho miluju. ,,Stacy, nevadí ti, že budu bydlet s Gavinem, že ne?" zeptala se opatrně, jako bych ji měla za to zabít. ,,Ovšem že ne," odvětila jsem a dodala. ,,Vždyť vám navíc do toho nemohu ani mluvit," zasmála jsem se a podívala se na ni. Vypadala, že se jí ulevilo. ,,Mám tě ráda, Stacy, doufám, že to s Dragonem neskončí špatně. Třeba to pochopí," obejme mě a já ji také. Taky jsem v to doufala...

S věcmi do školy jsem spolu s Lizz nastoupila do auta a vyjeli jsme vstříc dnešní škole. Dneska jsme jeli mlčky, až na tu hudbu, co hrála. Lizz vypadala celkem v klidu, chvílemi si pobrukovala melodie, ale já byla dnes soustředěná jedině na cestu a na žádnou hudbu jsem čas neměla. ,,Jsi dneska nějaká až moc tichá a to ty nikdy nebýváš," zabručela Lizz v momentě kdy jsme přijely na parkoviště školy.
,,Dneska chci jen přežít školu a rozlučku se svobodou od Alison. Nic ode mě nečekej," odvětila jsem jí, zamkla auto a vydala se do školních dveří. Školní budova se hromadila studenty, hlavně chodba, kde byly skříňky. Tam bylo nejvíc hluku jako každé ráno před osmou hodinou. Byla jsem ráda, když jsem se vůbec probojovala k té své. Během toho jsem zřejmě do někoho narazila a ne jen do jednoho. V momentě, kdy jsem uviděla, že jsem narazila do toho "brýlatýho nerda" s hnědýma očima, který ukrývá svoji skutečnou barvu očí, trochu jsem s sebou cukla a zůstala na něj hledět. ,,Je ti něco, Gilbertová?" zeptal se mě podezřele a pořád mě skenoval pohledem. Jeho oblečení bylo nezvykle slušné, ne jak ho znám. Jeho oblíbená je kožená bunda, ale tohle? Tohle opravdu není on. Tohle není kluk, kterého miluji, tahle jeho přetvářka není pravý on. ,,Gilbertová!" zatřese se mnou trochu, na což se probudím. ,,Promiň," zamumlám si v podstatě pro sebe a rozejdu se směrem ke třídě. Jen co se proderu celým tím davem a už už se dostávám do takové menší úlevy, mě někdo pevně chytne za paži. Nasupeně se podívám, kdo si dovoluje na mě sahat a střetnu se s očima kluka, kterého nesnáším a to s ním ještě nebydlím. ,,Pusť mě," odseknu mu a snažím se vyprostit ze sevření. ,,Ale copak, sestřičko, nerada mě vidíš?" zeptá se pobaveně Cody. ,,Co ode mě chceš?" zasyčela jsem na něj. Neměla jsem na něj sebemenší chuť. Chtěla jsem být neviditelná. ,,Chci pozdravit svojí sestřičku," řekne s úsměvem na tváři a dá mi pusu na líčko. Rychle se mu vytrhnu a utřu si tvář. ,,Odpal," zavrčím a odkráčím ke své lavici. Chvíli poté, co se usadím, ke mně přiběhne Lizz. ,,Co to sakra bylo?!" vyjekne udiveně, ale taky zhnuseně. ,,Kretén, nechápu, že budeme sourozenci," zašklebím se a už nemluvím. Obě jsme dneska výjimečně dávaly v hodinách pozor. Kupodivu jsem dneska nic neplánovala provést, ani někoho ztrapnit, prostě jsem chtěla klid. Uběhla hodina matiky, kde jsem byla až nečekaně aktivní. Pak to byla historie, která mě dneska až moc zajímala, i v angličtině jsem nebyla protivná na učitelku. To už se ozvala i Lizz, nelíbilo se jí, že jsem dneska až moc nějaká slušná.