Race of life

27. 1/2

Cody:

Otravování Stacy mě bavilo čím dál tím víc, protože jsem se nemohl vynadívat na ten její nasraný obličej. Nejenom obličej, ale i ona byla prostě k nakousnutí.
Při dnešním pokusu ji naštvat hned z rána se mi to podařilo. Vstoupit do pokoje, když se převlékala zády ke mně bylo sice dobrý, ale doufal jsem v lepší výhled. Seřvala mě, co si to dovoluji a prostě se mě snažila i možná zabít, avšak byl jsem rychlejší, takže jsem jen se smíchem utekl z pokoje, a pak i po schodech dolů, kde už byl otec i s Lilianou. Že bych její matku měl rád?
Vypadaly dost podobně, takže celkem mě fyzicky braly obě, ale chápejte, nevyberete si to starší vydání, nýbrž to nové. Ale jako člověk byla odporná, měl jsem nějaké podezření, že něco není v pořádku, jen se mi to nechce ověřovat a otce nějak zatěžovat.

,,Možná bys ji neměl pořád tak provokovat, Cody," zamračí se otec, avšak jeho pohled byl zabodnutý stejně v novinách. Protočím nad tím očima a posadím se ke stolu.
,,Věčně je protivná, tak ať se trochu baví," podotkne Liliana.
Kdyby aspoň věděla, jak moc bych se bavil, kdybych její dceru mohl někde ohnout, asi by ji to už nebylo příjemné. I když, ona vypadala občas jako samotný satan, vůbec jsem nechápal, odkud ji otec vyhrabal. Mou matku nikdy nenahradí a ani by to nikdy nedokázala.
Když uslyším, jak ze schodů jde Stacy, otočím pohled na ni, přičemž si vysloužím zamračený pohled a prostředníček.
,,Můžete být aspoň trochu prospěšní a říct tomu idiotovi, aby mi nelezl do pokoje?!" vyjekne hned ze startu, co se přiblíží ke stolu.
Všimnu si otce, jak se na mě zamračeně podíval, což znamenalo nějaké promlouvání do duše, jen co budeme mít chvíli pro sebe. Lilianě to očividně bylo jedno, dala to dost najevo.
,,Musíš si pořád stěžovat?" zabručí její matka.
,,Leze mi tam, když jsem se převlékala! To není normální! Je to už po několikáté!" vyjekne Stacy, což mě jen pobaví a potichu se nad tím uchechtnu. Otci to opět nepřišlo vtipné. Suchar. Myslel jsem, že jako chlap za mnou bude stát, navíc Stacy je prostě kus holky. Přidrzlá a prořízlá huba je to, co se mi na ní líbí.
Chtěl jsem něco nadhodit, ale otec mě už nenechal říct ani slovo.
,,Kdyby ti to udělal ještě jednou, řekni mi o tom, já si ho už srovnám," pousměje se na ni. Proto se okamžitě na něj zadívám. Dělal si ze mě prdel? To opravdu bude chránit ji než svého syna. Naštvaně bouchnu rukama o stůl, otočím se na patě a odejdu ke dveřím, u kterých mám všechno připravené na odchod do školy. Tady tohle nebudu poslouchat.

Vztek ze mě vůbec během dne nemizel. Proč taky? Vždyť mi ta coura začíná přebírat otce, který pro mě už nic neudělá. Už mi ani nedává tolik peněz, abych měl na opravu aut, ve kterých jezdím závody. Otec s ní začíná vycházet a já na ní vidím, že se s ním i občas ráda baví. Nemohl jsem to vystát. Možná proto jsem třískl s dveřmi od auta, když jsem před školou konečně zaparkoval. Tady je to taky opruz. Někdy máš problém najít flek a jindy je tu prázdno, přičemž bych tu mohl klidně zaparkovat svá auta. Vydám se svižným krokem do školy a jediné v co doufám je, aby mě dnes nikdo nenaštval, protože za sebe neručím.

Těšil jsem se až odsud vypadnu. Jen co dokončím školu a dostanu přístup ke svěřeneckému fondu, sbalím se a odejdu do Mexika. Je to ráj závodů a myslím, že bych se dobře uchytil. Samozřejmě budu chodit na návštěvy za svou milovanou rodinou, abych měl pořád jistý příjem. Možná jsem byl nevděčný, ale k mého místa jsem se snažil vytěžit maximum.

Myšlenky mi utíkaly všude možně. Rozhodně jsem nemohl říct, že jsem duchem přítomen na hodině fyziky. Večer se konaly závody a to v našem městě. Nebylo to nic zase tak jedinečného, ale dneška šlo o dosť dobrý obnos peněz, a pokus se mi zadaří, ty prachy budou moje.

Děkoval jsem snad i bohu, když odbyla poslední hodina a ja mohl vypadnout z této pakárny. Otec a Lilian byli v práci a ta malá barakuda určitě v domě nebude. Nikdy tam nebývá, což se jí vůbec nedivím na druhou stranu.

Čekalo mě ale překvapení, když jsem se blížil k domu. Všiml jsem si tmavých vlasů, které nemohly patřit nikomu jinému než Stacy. Zastavil jsem opodál, aby si mě nevšimla a se zájmem ji pozoroval. Vypadala jinak. Byla ke mně otočená zády. Tím jsem si mohl prohlédnout celou její postavu. Ovšem pak se otočila a mně na chvíli vypl mozek. Byla to Speedy. Nebo spíš Stacy, co vypadala jako Speedy?

Měla na sobě černé kožené kalhoty, tmavě hnědé volné triko, nějaké šperky a černou bundu. Make-up výrazný a černé nebo hnědé čočky? Vážně jsem ji nepoznal. Kdyby právě nezamykala dveře našeho domu a nenasedala do jejího auta, myslel bych si, že jsem se zbláznil.

Stacy je Speedy. A já právě odhalil její největší tajemství.
Sám pro sebe jsem se musel zasmát. Tento objev mi opravdu zlepšil náladu a já vím, že z toho vytěžím maximum.

Vsuvka:
Místní závody klepou na dveře. Tajemství je nyní v ohrožení a jeden člověk může vše lusknutím prstu zničit. Závody začnou pěkně zostra. Drama a další drama chodí kolem našich hlavních postav. Lizzie se setká se svým bratrem, který je shodou náhod dobrým přítelem Codyho. Jak toho setkání dopadne? A co když se do toho zaplete i Dragon a Speedy? Jak tento večer může dopadnout? A kdo nakonec odejde jako vítěz a kdo jako poražený?

***

Výjimečně krátká kapitola z pohledu Codyho. Co myslíte, že se dále stane? Zná její tajemství. Ohrozí ji to nějak?

BGirlss