Race of life

4.

Pohled Setha:

-Haló?
Zvedl jsem hovor a čekal na odezvu. Bylo mi jasné, že je to Speedyin telefon, jelikož jsem si jí všiml, jak s nim hodila o postel.

Stacy, do háje! To mi ani neumíš zvednout ten debilní mobil?!

Ozval se v celku naštvaný hlas a já nevěděl, co dělat. S naštvanýma holkama jsem problém neměl, protože jsem je vzal do postele a tam z nich ta blbá nálada hodně rychle vyprchala, ale neznámá holka na telefonu? To není nic pro mě.

- Já nejsem ehm.. Stacy. Jsem Seth.

Odpověděl jsem a na chvíli v telefonu bylo ticho.

Aha. Promiň, Sethe. Já jsem Alison, snoubenka jejího bratrance. Je tam někde Stacy? Potřebuju ji zabít.

- No, právě si na balkóně povídá s flaškou rumu, nevím, jestli tě vůbec bude vnímat.

Uchechtnul jsem se nad ní, protože vypadala vážně směšně.

Aha, až vystřízliví, tak jí vyřiď, že bych měla pro ni bratránka jako doprovod, takže nemusí nikoho hledat.

Nechápal jsem sice, o co jde, ale to mi Speedy alias Stacy vysvětli. Alespoň doufám.

- Dobře, vyřídím jí to. Měj se, Alison.

Ty taky.

Schoval jsem si pro jistotu telefon do kapsu s tím, že ho Speedy vrátím ráno a vydal se za ní na balkon.

„Stacy?" zkusil jsem to a ona se na mě s úsměvem podívala. Když si však uvědomila, že jsem jí řekl pravým jménem, byla bílá jak stěna.
„Odkud, sakra, víš moje jméno?" překvapeně se na mě podívala a trochu se kymácela, i když seděla v křesle.
„Právě ti volala Alison. A přeřekla se. Takže Stacy jo?" zasmál jsem se nad jejími rozpaky a sám se posadil do dalšího křesla.

„To mi nemůže dát aspoň jeden den svátek? To ona se vdává, ne já," mumlala si pod nos a já ji pobaveně sledoval. „Stacy? A jak je to dál? Moonrosová, Remessová..." začal jsem vymýšlet různá příjmení a čekal, kdy řekne to svoje. Věděl jsem, že v tomto stavu mi řekne cokoliv.
„Gilbert," vyhrkla a rychle si zakryla pusu, ale pak jsem slyšel, jak se zasmála, ale stejně rychle i přestala.
„Počkej, co? Ty? Ty jsi Stacy Gilbert? No to mě podrž," vykulil jsem na ni oči a snažil se to nějak pobrat. Tak to je hodně velké překvápko.
„No jo, jsem k nerozeznání, že?" zasměje se a já na si stále překvapeně hledím. „To znamená, že," zarazil jsem se a ona se ušklíbla. „Ano, že jsem spolužačka Sebastiana," dopověděla a dopila na ex flašku. Věděla nejspíš, že nemá cenu už zapírat, protože jsem věděl, kdo je. Sám jsem tomu ale nedokázal uvěřit. Nespím?
„Myslím, že Sebastián ti řekl, že já, nebo spíše Stacy ví, že je Dragon," řekla a já přikývl. Pamatuju si to. Byl celkem naštvaný.
„Páni. Musím říct, že jsem tě vážně nepoznal, umíš se lépe maskovat než on," zasmál jsem se a ona jen opile pokrčila rameny.
„To víš, čočky, výrazné líčení, oblečení, které jako Stacy nenosím.Je toho dost," řekne a já se zamyslím. Pořád mi to nejde do hlavy.
„Je ti jasné, že až se to Sebastian dozví, tak to končí? Neodpustí ti. Nesnáší lži a..." „Já vím, Sethe. Proto se to nedozví," řekne Stacy a hlavu si složí do dlaní.
„Víš, že to nemůžeš tajit věčně," zkonstatuju a Stacy se na mě zoufale podívá. „Vím. Proto to musím co nejvíce oddálit," řekne a já nesouhlasně pokrčím rameny.
„To tě bude víc bolet, Stacy. Vidím, že ho miluješ a on tebe." „Já to sakra vím! Nemusíš mi to připomínat. Každý den, když se probudím, myslím na to, že až se doví, kdo skutečně jsem, tak mě bude nenávidět. Vím to, ale nemůžu mu to říct. Nechci ho ztratit, i když je jasné, že ho ztratím," vykřikne, až mám strach, jestli to někdo neuslyší, ale naštěstí ne.
Lituji ji. Abych byl upřímný, nechtěl bych být na jejím místě. Chodí po tenkém ledě a dříve či později praskne.
Sebastian není takový, který lži přechází rychle. Ze zkušenosti vím, že by si to neměla nechávat pro sebe a říct mu to co nejdříve, ale je to její volba.
Když jsem ji tak sledoval, vypadala od té doby utrápeně, sice opile, ale utrápeně.
Sedl jsem si vedle ní a objal ji kolem ramen. Chvíli byla ostýchavá, ale poté se o mě opřela.