Race of life

5.

Sebastian Grey:

Ranní vstávání z postele, a ještě ke všemu s kocovinou po tak dlouhé noci, je jeden z nejkrutějších způsobu vstávání. Ještě ani nevíte, co jste vlastně dělali před tím, než jste usli. No pro mě to byl šok.
Vlastně pro všechny.

„A kurva!?" řekl někdo kousek ode mě. Tak rychle jsem se ještě snad nikdy neposadil. A nebyl jsem sám.
Jen co jsem se podíval vedle sebe, byl jsem celý zmatený. Co se tu sakra večer stalo?!
Vedle mě na posteli byla Speedy a naproti posteli na sedačce Seth. S jediným rozdílem, že já a Speedy jsme byli nazí a Seth oblečený a nejspíše i trochu pozvracený. Musím říct, že toto ráno bylo to nejvíc trapné, jaké jsem kdy zažil. Rychle jsem popadl věci a začal se oblékat, Speedy se zakrývala peřinou a Seth čuměl kolem, co se děje.
„Lidi, řekněte mi, že jste si to nerozdávali přede mnou," zhrozil se Seth a já se začal hlasitě smál, ale rychle jsem s tím přestal, jelikož mi tepalo v hlavě.

Seth se otočil zády, aby Speedy neviděl, jak se převléká, a já to jaksi neřešil a vydal se do koupelny.
Tři cucfleky na krku! To neschovám!
„Co s tím, jak to sakra schovám?" ukázal jsem na krk.
,,Hodně štěstí," zasmál se Seth. ,,Já jen doufám, že si nevzpomenu, co se stalo v tomto pokoji." zašklebil se Seth a já mu dal zapravdu.
Trochu jsme se zhrozili a vydali se do pokoje.
Byl prázdný. Speedy byla pryč.
„Speedy!" zakřičel jsem a vyběhl ke dveřím. Zrovna seběhla poslední schod a zmizela z domu.
„Je 8:15, myslím, že taky musí do školy jako ty," snažil se to ulehčit Seth. Měl pravdu musím do školy.
„Ok, tak já jdu, a o tom, co se stalo, ani slovo jasný? Nikdo se to nesmí dozvědět," odešel jsem bez rozloučení z pokoje, a pak i z polorozpadlého domu.

***

Abych řekl pravdu, dnešní den ve škole mě iritoval asi nejvíc. Vlastně jsem ani nevěděl proč. Pořád jsem přemýšlel nad tím, co se večer stalo, a taky mě pořád třeštila hlava, i když jsem se nadopoval prášky od bolesti. Hold karma si najde každého a mě si našla brzo.

,,Hej! Sebastiane!" zakřičel na mě někdo a já podle hlasu poznal, o koho jde. Zvedl jsem překvapeně obočí, když jsem viděl po boku Jamieho a oba si je přeměřil pohledem. Ti dva spolu trávili nějak moc času. ,,Ahoj, Jamie, co potřebuješ?" zeptám se jej narovinu, protože vím, že něco potřebuje. ,,No...Ehm... Úkol z matiky?" nervózně se ošil a já se rozesmál. Na to, jaký je Jamie šprt, tak úkoly absolutně nezvládá. Vždycky na ně zapomene nebo se mu nechtějí dělat a já mu rozumím. Sám jsem to nenáviděl, ale bohužel rodiče si nemohou dovolit mít za syna idiota. Po kom bych to ale měl, že otče?

,,Promiň, Jamie, já sám ho nemám. Neměl jsem čas a mně to vypadlo z hlavy," odpověděl jsem popravdě a slyšel, jak si Jamie pod nos zaklel. Víc jsem se asi ani divit nemohl. Jamie, že by nadával? Musel jsem se tomu uchechtnout a poplácal ho po rameni. ,,No, vymluv se když tak, že ti umřel křeček," zasmál jsem se ještě a vydal se do třídy.

Opět jako vždy mi pohled padl nejdříve na Stacy s Lizzie, které seděly v lavici, ale ani jedna nevypadala připraveně na vyučování nebo obecně být vzhůru. Nejspíš měly pernou noc. Jen jsem se uchechtl a šel si sednout do své lavice. Ignoroval jsem dění okolo a vytáhl si nějaký sešit a začal si kreslit. Moje školní já toto nepřekvapovalo. Všichni mě měli za dobrého žáka, který je bezproblémový, ale od té doby, co jsem poznal Speedy, jde moje sebeovládání do kytek. Ne jednou jsem už po někom vyjel a hodně lidí si toho všímá. Naštěstí mě nikdo neřeší a ignorují mě a to dokonce i ten idiot Isacc.

Jakmile zazvonilo, já i Owen jsme se postavili a na pár minut věnovali pozornost učitelce, která vešla do třídy, ale nebyla sama. Vedle ní stál nějaký kluk, který mi byl něčím povědomý, ale nevím čím. Možná jsem ho viděl na závodech. To je ono! Ano, závody. Nikdy jsem tohoto skrčka neměl rád. Už od patnácti sleduju jeho jízdu a je to vážně až žalostné, jak neumí řídit. Jen díky tomu, že má slavného tatíčka a hlavně bohatého, na něj holky letí. Možná má hezkou tvářičkou, ale v hlavě má vymeteno.

,,Třído, toto je váš nový spolužák Cody Glooberry, sedni si k Trevisovi do čtvrté lavice," ukázala na lavici od kluka, kterého prakticky neznám. Jediné, co vím, je to, že je fotbalista a to mi úplně stačí k tomu, abych ho ignoroval. Slyšel jsem, jak si holky ve třídě šeptaly a musel nad tím protočit očima. Nechci žárlit, ale pokud se teď celá škola bude bavit o něm a závodění, místo o mně, alias Dragonovi, budu dotčený.

Cestou si všechny změřil pohledem, ale o něco déle setrval na Stacy a Lizzie. Pak se ušklíbl a sedl si k Trevisovi. Něco se mi na něm nepozdávalo, ani nevím proč. Ví něco, co ostatní ne. Možná jsem ho předtím neměl rád, ale teď mi leze krkem a to se jenom objevil v naší třídě.

Když zazvonilo, stále jsem si kreslil různé obrazce a ignoroval dokonce i Owena, ale když jsem uslyšel určitý naštvaný hlas, nedalo mi to a musel se podívat.

,,Jak to sakra myslíš?!" křikla naštvaně Stacy směrem ke Codymu a ten si jen založil ruce na hrudi a povýšeně sledoval Stacy. ,,Snadno, jsi má budoucí sestřička a už se těším na společné soužití," zasmál se a já viděl, jak Stacy rudne vzteky. ,,To není možné, nikdo mi neřekl, že má Michael fracka jako ty. Zapomeň, že spolu budeme bydlet pod jednou střechou!" přistoupila o krok blíže k němu, což bylo vcelku vtipné, protože Stacy byla tak o hlavu menší než on. ,,Ale ano, zlato. Nebudu ručit za sebe, když si nezamkneš dveře od koupelny nebo pokoje. Uvidíme se," zasmál se a aniž by čekal na Stacynu reakci, zmizel na chodbě.

,,Sakra! To si ze mě fakt už dělá srandu? Stačí, že budu dva týdny měsíčně zavřená v jednom baráku se svou matkou a ještě se dozvím, že budu mít nevlastního bráchu, co je mimochodem naprostý kretén a mizerný řidič? No tady asi někdo snídal vtipnou kaši nebo co, že se rozhodl mi totálně zničit život," křikla opět Stacy a Lizzie se ani neodvažovala promluvit. Sama byla překvapená a já to samé. Celkem jsem litoval Stacy, ale co jsem mohl dělat?

Hold to bude mít těžký.

Když jsem si však uvědomil, že toho idiota uvidím i na svatbě její matky, tiše jsem zaklel. Ano, taky budu na té svatbě, jelikož otec je blízký přítel Michaela a od Lilian ještě blíž, snad víte, jak to myslím. Upřímně jsem plánoval se někam potají vytratit, abych na tu svatbu nemusel, ale neměl jsem na výběr... Navíc stejně nevím, kdy se ta svatba bude konat, takže mi to komplikuje všechny plány.

Po další hodině následovala španělština a já čekal jen nudnou hodinu, ale to se změnilo ve chvíli, kdy přišla do třídy, už podruhé za dnešek, třídní. ,,Nemusíte vstávat, mám pro vás jen velice důležitou informaci," začala, i když se nikdo k pozdravu neměl, nad čímž jsem se musel ušklíbnout. ,,Vím, že je to narychlo, ale město požádalo naši školu, aby pomohla na jedné pouti, jejíž výdělek půjde pro onkologické děti," vysvětlila a já překvapeně zvedl obočí. ,,Takže je to charita," ozvala se jedna holka, která ani nevím, jak se jmenuje. ,,Ano, Laro, je to charitativní sbírka pro pomoc onkologickým dětem, které nutně potřebují peníze na léčbu, takže doufám, že se zapojíte. Vlastně, pro čtvrté ročníky je to povinné," usmála se a já viděl, že si tuto skutečnost užívala. ,,A co tam budeme dělat jako my?" zeptá se Stacy a já nemůžu popřít, že i mě to zajímalo. ,,Děkuji, že jste se zeptala, slečno Gilbert. Budou tam stánky, ve kterých budete obsluhovat a speciálně pro vás mám jeden předem určený za trest," usmála se třídní a já se potichu zasmál. Věděl jsem, že Stacy dlouho s čistým rejstříkem nevydrží. O přestávce totiž Cody provokoval a ona mu to vrátila nepěkným způsobem. ,,A to má být přesněji co?" zeptá se Stacy a mračí se. ,,Budete spolu s dalšími dívkami v líbacím stánku. Věřím, že si to odpoledne skvěle užijete," odpověděla třídní a Lizzie, která seděla po boku Stacy se začala naplno smát. Vlastně skoro všichni se smáli, ale ne tak okatě, jako Lizzie. ,,A aby vám to nebylo líto, slečna Wilson vám bude ve stánku dělat společnost," usmála se spokojeně učitelka a Lizzie rapidně zbledla. Všiml jsem si na Stacyiné tváři úšklebku. Myslím, že celá pouť bude ještě zajímavá...

Vzhlede k tomu, že jsem jen ve škole trčel do půl čtvrté, nechtělo se mi pak nic dělat. Nejhorší na tom bylo, že se to doma zhoršilo od doby, kdy matka zjistila, že otec spal s Lilianou.

,,Brácho, máš čas o víkendu? Potřeboval bych pomoct," zeptal jsem se Setha, který se ládoval čipsy u PS4. Měli jsme rozehranou hru Fify a já dostával na prdel. ,,No, o víkendu čas bohužel nemám, musím si něco vyřešit, ale...příští týden bych ti mohl pomoct, tedy záleží, o co jde," zvedl tázavě obočí. Nechtěl jsem se ptát, o co jde. Nebylo to nic podezřelého, stávalo se nám to často. ,,Ale nic, to je maličkost, počká to do příštího týdne," uchechtl jsem se. Jak rychle se ta myšlenka vynořila, tak rychle i zmizela a my se raději pobavili u her a u piva.