Race of life

23.

Stacy Gilbert:

Nebylo zrovna jednoduché si procházet mým stavem. Ještě horší to bylo, když jsem musela týden být u matky. Nejen, že byla protivná, ale krásně ji doplňoval můj nevlastní bratr. Cody provokoval, jen co se má maličkost dostala z pokoje. Jeho perverzní narážky jsem nemohla ustát, ale vyřešila jsem to tím, že jsem se mu snažila vyhýbat, takže co nejvíce času s Lizzie, která to ocenila. Avšak stejně netušila, že jsem v tom.

„Dnes jsou ty závody, doufám, že s nimi počítáš," ozve se pobaveně Lizz. Měnily jsme si učebnice na další hodinu, kterou byla biologie. Podívám se na Lizz s kamenným výrazem ve tváři. Jak si mohla myslet, že bych s takovouhle věcí nepočítala. Na závody se vždy těším, už od rána. Měla jsem vymyšlené, se kterým autem pojedu, co dnes zvolím za taktiku.
„S jakými závody já nepočítám, Lizzie?" zazubím se na ni. Lizz se však najednou podívala trochu starostlivě.
„Co je?" zvednu zvědavě obočí.
„Víš, přemýšlela jsem, jestli už jsi úplně v pohodě, aby si jela závody. Přece po tom, co se všechno stalo," pokrčí rameny.
Měla pravdu, stalo se toho dost, ale to mi přece nemůže bránit v tom, abych jela závody. Já závody žiju, už dlouho jsem nejela nějaké pořádné a dnes mám možnost.
„Neměj strach, přežila jsem už i horší věci," pronesu a sednu si do lavice.

Probíraly jsme dnešní večer, ale především to, že bydlení s Gavinem se jí zamlouvá. Byla opravdu nadšená a taky šlo vidět, že jí na něm hodně záleží, avšak bylo tu něco, co se jí vůbec nelíbilo. Gavin měl zase odjet na nějaký čas pryč. Bohužel, našla si vojáka, takže to teď bude muset přežít. Na druhou stranu, aspoň budeme mít na sebe čas a konečně bychom mohly vyřešit to její auto. Byly jsme se sice podívat, avšak nic si nevybrala.
„Hej, půjdeš s námi potom do Queenclubu? Jsme domluvení s Oliverem, že bychom se napili," zamrká na mě. Poslední dobou se mě snažila zlanařit k nějakému většímu pití, avšak já nemohla. Kupodivu jsem na to ani neměla moc chuť.
„Můžu, ale nic si od toho neslibuj," uchechtnu se.
Než však Lizz stačila cokoli říct, u naší lavice se objevila učitelka, která se netvářila nějak moc nadšeně. Měla založené ruce na hrudi, jako bychom něco provedly.
„Potřebujete něco?" zeptám se zdvořile.
„Debatní kroužek si nechte na přestávku, teď se máte věnovat mému učivu," zamračí se na mě co nejvíce.
„Ale to naše je důležitější než ten váš výklad," odpovím provokativně, přičemž se Lizz začne potichu smát. Učitelka se tak podívá i na Lizz, která v tu chvíli vybouchla smíchy a já měla taky na krajíčku.
„Obě přestaňte a začněte se věnovat škole, ale jestli ji nepotřebujete, stačí říct, nikdo vás tu nedrží," sykne na nás.
To rozesměje už i mě, protože Lizz se stále smála a bylo jí jedno, co právě řekla učitelka.
„Ven! Okamžitě vypadněte z mé hodiny!" začne ječet na celou třídu, která už taky vypadala, že se začne smát. Se smíchem si začneme balit věci zpět do tašky a taky se tedy vydáme pryč ze třídy, jak chtěla učitelka. Smály jsme se ještě do doby, než jsme došly ke skříňce, kde si necháme věci.

Zamířím rovnou na záchody, protože jsem už musela. Trochu tak uteču své kamarádce, ale nad tím se jen pousměju. Vezmu mobil do ruky, jen co mi cinkne s novou zprávou.

Dragon: Ahoj, pojedeš dnes závody?

Trochu se nad tím pozastavím. Ne, že bych ho nechtěla vidět, chtěla, ale nějak k tomu nebyl čas.

Samozřejmě, přece si nenechám ujít ti nakopat prdel

Odpovím mu jednoduše. Doufala jsem, že toto nezpůsobilo nějaké jeho pochyby v tom, co mezi námi je, když jsem ho trochu ignorovala. Všechno to mělo důvod a ten důvod se musí ještě vyřešit. Během toho přemýšlení mi přišla další zpráva.