Race of life

28.

Stacy Gilbert:

Tak moc jsem se snažila vyhrát ty zpropadené závody, že jsem dělala chyby. Na dnešní závody to byly vážně stupidní chyby a taky jsem si je pěkně vyžrala.
První místo si vydobyl Dragon, kdo jiný, že ano, ale to druhé mě překvapilo. Hodně závodníků dnes spíše byli takový ti začátečníci, a proto druhé místo obsadila vzteklá Lizz. No, a já byla těsně za ní.
Jen co jsme všichni vylezli z aut, byli jsme překvapení, nevěděla jsem, že to až tak dobře ovládala, protože co si pamatuji, nikdy ji to moc nešlo.
I já jsem byla marná.
Proto jsem se k dnešním závodům moc nevyjadřovala a místo toho jsem ještě překvapila Dragona, který byl ještě více překvapený, než z Lizzie, když jsem mu sama pogratulovala a ještě mu s úsměvem dala pusu. Myslím, že to ani trochu nečekal. A o to šlo.
Dnes jsem si to přece jen zpackala sama.
Možná i proto, že jsem byla nervózní z nadcházejícího týdne. Být týden někde zavřená s rodinou, která pro mě ani není rodina, je dost těžké.

,,A co mu řekneš?" otáže se potichu Lizz.
Než jsem jí však mohla odpovědět, přišli k nám Seth s Dragonem i s úsměvy na rtech. Asi něco zábavného řešili, ale stejně slyšeli, o čem se bavíme.
,,Co komu řekneš?" zamrká na nás Seth.
Hodím po Lizzie rychlý pohled, na což mi jen pokrčí rameny a nic neřekne.
Nechala to zase na mě.
,,No, že teď na týden jedu za rodinou a nebudu tady," vyjde ze mě, ani ne moc přesvědčivě.
,,Dobře, tak si dávej na sebe pozor," pousměje se Dragon a obejme mě kolem ramen.
Tohle jsem zase já nečekala. No, ale ten kluk mě pořád překvapuje, možná proto s ním jsem tak dlouho ani bych ho zabila. Pár měsíců zpět bych to asi neřekla, ale teď vím, že toho blbečka miluji a nechci o něj moc přijít, obzvláště kvůli dítěti.

***

Nebyla jsem naštvaná, spíše otrávená. Proč? To je přece jednoduché. Být na dovolené je fajn, ale být na dovolené s rodinou, kterou nenávidíš, ale musíš s nimi trávit čas, je ještě horší než se nechat předjet v závodech nějakým blbým kriplem, který to neumí.
Asi ani není nutné dodávat, jak moc mi na nervy lezly ty Codyho pohledy a jeho stupidní kecy.
Matka se chovala, jako bychom byli dokonalá rodina a to byla další věc, co mě iritovala.
Nebyli jsme a nikdy taky nebudeme.
Jediný, kdo mi snad nevadil, byl Michael. Jediný se snažil si na ni nehrát a choval se normálně.

Tak trochu jsem se divila, že jako dovolenou se vybrala chata a turistika, protože jsem si nebyla zcela jistá, že se Lilianě bude chtít někam chodit. Ona s těmi svými oblečky a botami na podpatcích vůbec k horám neladila. Za to mně se to líbilo.
Už jen skrze to, že budu pořád nějak oblečená a nikdo nic nepozná, a taky to, že hory miluji. Když jsem nad tím tak přemýšlela, celkem mi chybělo si na nějakou horu vylézt s Dragonem.

Když jsme přijeli do chaty, kterou si nějak na týden přivlastnil od jeho kamaráda, ani mi to nevadilo. Bylo to tu obrovské a ty pokoje...
Velice rychle jsem si vybrala ten svůj a zavřela se v něm. Jediné pozitivní na tady té dovolené bylo se zamknout a vylézt z něj, až to někdo chtěl.

,,Stacy!" uslyšela jsem zaječí Lilianu, když se mi snažila dostat do pokoje. To mi ihned zvedlo úsměv na rtech.

,,Chceš něco důležitého?" zeptám se sice odměřeně, ale stejně se nebráním tichému zasmání. Byla jsem si vědoma, že ji to vytáčí, a proto jsem v tom chtěla pokračovat celý týden.

,,Okamžitě otevři ty dveře, nebudou zavřené! A za druhé, jdeme na večeři, takže se nějak pěkně upravíš, rozumíš mi?!" zaječí nevrleji. Myslím, že to byly další kroky, co jsem za dveřmi slyšela. Na chvíli totiž zavládlo ticho, aspoň pro mě, protože už jsem neslyšela nic, dokud nepromluvil někdo jiný a matka neodešla.