Race of life

29.

Stacy Gilbert:

Panovala vcelku tichá domácnost. Liliana byla stále naštvaná na Michaela a Cody byl stále zavřený v pokoji. Bůh ví, co tam dělal, ovšem bylo to to poslední, co mě zrovna zajímalo. Snažila jsem se je ignorovat a jediná doba, kdy jsme byli všichni pohromadě, byla u jídla. Opravdu jsem se těšila zpátky domů, zároveň tady však byl klid.

Michael byl opravdu skvělý člověk, až mě to samotnou překvapilo. Měli jsme stejné názory na pár věcí a celkově se choval přirozeně. I z tohoto důvodu jsem nejvíce času věnovala jemu, samozřejmě pokud jsem zrovna nebyla zavřená v pokoji a dveře nebyly zamčené. Ne jednou jsem načapala Codyho, jak se snažil dobít do mého pokoje, ale tušila jsem to, a tak byly dveře vždy zamčené.

Dovolená se už krátila a Michael se snažil zorganizovat ještě nějaký výlet, což se samozřejmě Lilian nelíbilo.

,,Co kdybychom si vyrazily do místního muzea a na jarmark? Četl jsem, že jarmark je zde jedinečný," navrhl Michael a já se usmála a jen na to přikývla.

,,To určitě, neviděl jsi, jak tam mrzne? Jsem objednaná do hotelových lázní a nejspíše tam budu celé odpoledne, mají široký výběr a chci toho co nejvíce vyzkoušet. Pokožku mám z té zimy úplně vysušenou," odfrkla si matka, na což jsem jen protočila očima a upila trochu ze svého čaje.

,,Já chci jít lyžovat, potkal jsem super lidi a už jsme se domluvili, takže se taky nepřidám," řekl nepřítomně Cody a dále něco ťukal do telefonu.

,,Toť k rodinné dovolené," povzdechl si Michael a pohled přesunul nadějně na mě.

,,Já půjdu ráda," řekla jsem jen a Michaelovi se objevil na rtech úsměv.

,,Díky, Stacy."

Po snídani jsme si všichni šli po svých věcech. Já se šla převléknout do teplejšího oblečení, jelikož venku byla opravdu zima. Oblečení, které jsem měla sebou, jsem měla už pár let a proto mi dělalo menší potíž zapnout kalhoty. Bříško rostlo pomalu, ovšem na oblečení to šlo znát. Tušila jsem, že čas se krátí a brzy budu muset jít s pravdou ven... Možná bych se tomu vyhla, pokud bych odjela, ale to nepřipadalo v úvahu. Stále tady byla maturita, strýc, parta... a hlavně Sebastian. Nemůžu jen tak utéct jen kvůli tomu, že jsem byla srab. To si nezasloužil.

,,Stacy, jsi připravená?" ozve se Michael za dveřmi a já rychle stáhnu svetr.

,,Moment! Za chvíli tam jsem!" křiknu jen a mizím v koupelně. Vlasy si spletu do jednoduchých dvou copů, na hlavu si dám čepici a vyjdu ven. Připadala jsem si trochu jako dítě, jak jsem byla navlečená, ale když mi bude teplo, tak ať vypadám i jako duha.

,,Můžeme? Lilian šla do lázní a Cody zmizel už před půl hodinou," věnoval mi úsměv a já přikývla.

Cesta do muzea netrvala dlouho, za což jsem byla ráda. V autě jsme si i povídali a on se mě ptal na vysokou, na budoucnost a tak různě. Upřímně jsem nevěděla, jak odpovídat. Sama jsem netušila, co bude za několik měsíců, ba dokonce za pár let. Snažila jsem se žít přítomností.

,,Jsem rád, že jsi mi alespoň ty nedala košem. Tato dovolená stojí za starou belu. Nečekal jsem, že dopadne takto," uchechtl se Michael a já mu musela dát za pravdu.

,,Upřímně, jsem ráda, že jsem se těch dvou zbavila. Naštěstí mě Liliana nenutila jít s ní do těch lázní. Asi bych ji tam utopila, nic proti. Vím, že je to tvoje žena," Michael nevypadal, že by ho moje slova ranila. Sám věděl, jaká moje matka je.

,,Víš, Stacy, určitě si musíš dávat otázku, jak můžeme být já a tvoje matka spolu. Každý jsme jiný, máme rozdílné zájmy, názory a málo čem se shodneme, ale... nemůžu si pomoct. Miluju ji, je to šílené, sám to nechápu, ale prostě ji miluju," svěří se mi a já jsem sama překvapená.

,,To opravdu nechápu. Myslím tu část, že ji miluješ. Myslím si, že máš na mnohem lepší ženu. Zasloužíš si někoho, kdo tě bude milovat a respektovat, kdo ti tvořit úsměv na tváři, a díky kterému si řekneš, že tvůj život má konečně smysl. Já osobně si myslím, že se k sobě nehodíte, ale je to váš vztah. Nemám právo se vám do toho plést. Srdci neporučíš," odpovím upřímně a chvíli i lituju toho, že jsem si pustila pusu na špacír. Naštěstí je ale Michael chápavý a jen se zasměje.

,,Děkuju ti za upřímnost, Stacy. Myslím, že jsi asi nejvíc upřímný člověk, kterého jsem potkal a jsem rád, že jsi součástí mé rodiny. Konečně se necítím jako v blázinci," mrkne na mě a dál se věnuje řízení.

Do muzea jsme dorazili za ani ne půl hodinu. Naštěstí zde nebyly dlouhé řady a my tak mohli jít v klidu na výstavu. Čekala jsem, že to bude výstava obrazů, soch a podobně, ale byla jsem zřejmě na omylu. Hned první skvost mě čekal při vstupu do prostorné místnosti. Přímo uprostřed místnosti stálo auto mít snů. Shelby Cobra. Legendární auto od Carrolla Shelbyho z roku 1962. Byl to sen každého řidiče vidět tuto krásku. Samozřejmě lepší by bylo se v něm projet a vyzkoušet, na kolik to vytáhne, ale za to by mě nejspíš zavřeli na doživotí. Krásné auto černé barvy perfektně vyleštěné se na mě koukalo a já musela zatajit dech.

,,Je to kráska, viď?" usměje se Michael a já mohla jen polknout.

,,Nečekala jsem, že v takovém místě můžou mít takové muzeum. Je to paráda," řeknu upřímně a procházím kolem dokola, přičemž nevynechám jediný detail toho vynálezu.

,,Taky to byl jeden z důvodu, proč jsem naplánoval dovolenou právě tady. Je tu jedno z nejlepších muzeí v zemi," prozradil a já se musela zasmát. Byl mazaný.

Procházeli jsme dále místnosti, kde byly také jedny z prvních motorů na světě včetně různých konstrukcí a hokusů pokusů. U každého kousku jsem se zdržela alespoň tři minuty a obdivovala ho.

Nakonec celá výstava trvala asi tři hodiny, z čehož jsme i chvíli strávili v kinosále. Celkově vše mělo klidnou atmosféru.

,,Auto necháme tady. Jarmark je pár minut odsud, tak se projdeme, jestli ti to nevadí," podotkne Michael a já jen přikývnu a následuju ho.

Ulice městečka byly poklidné. Všude bílo a spousta dětí, co sáňkovala. Zavzpomínala jsem na časy, kdy jsme s tátou taky chodili skotačit ve sněhu. Tu dobu bylo vše ještě v pořádku a byli jsme šťastní.

Míjeli jsme ty děti a po chvíli se ocitli na prostorném náměstí. Šla cítit vůně svařeného vína a skořice. Nad stánky byla zavěšena světýlka a celkově to působilo příjemně. V jednom stánku prodávali teplé oblečení a já neodolala a koupila si pletený svetr. Sice v LA bylo už teplo, ale večer teploty stále dost klesaly, takže se něco teplejšího vždy hodilo.

Procházeli jsme kolem a povídali si. Michael se svěřil, že jako malý si chtěl otevřít hračkářství, kde by byly všelijaké vymoženosti a také ručně vyrobené hračky. Rodiče mu to však zatrhli a musel jít studovat managment. Překvapoval mě čím dál víc.

,,Dám si kávu, co ty?" zeptal se mě, když jsme zastavili u stánku s teplými nápoji.

,,Dám si horkou čokoládu. Díky," odpovím, na což jen přikývne a jde nápoj koupit.

Byla mi už kosa a venku se pomalu setmělo, ale stále se mi nechtělo vracet. Nechtěla jsem čelit pohrdavým pohledům své matky a úlisného pohledu Codyho. Tady jsem si připadala volná a bezstarostná. Kéž by to tak mohlo být napořád...

,,Půjdeme už pomalu? Lilian už určitě bude mít starost," podá mi Michael kelímek s čokoládou a sám si upije ze své kávy.

,,Ano, už mi začíná být zima," přikývnu a tak se pomalu vydáme zpět k autu.

Byl to příjemný výlet, který jsem si i užila, jen kdyby kolem nebyla Lilian a ten spratek Cody. Určitě bych si to někdy ráda zopakovala. Je fajn na chvíli vyjít ze stereotypu...