Please don't go [Yeonbin]

Right conversations

Soobin na sebe soukal úzké černé džíny. Nebyla to nejpohodlnější metoda ale neměl na výběr. Rozhodl se, že nebude pít, tak musel být alespoň nějak viditelný.
Dokonce se rozhodl sáhnout po paletce s očními stíny. Nanesl lehkou vrstvu černé na spodní víčko.
Snažil se všechno provádět tiše, aby nevzbudil jeho tetu, co usnula na gauči, hned po tom co přišli z obchodu. Opravdu byla vytížená.
Jenže Soobin byl teď přeplněn adrenalinem, čistým natěšením na party.
Nechápal ten pocit. Vždycky nesnášel hodně lidí na jednom místě.

Dnes věděl, že se tam může ztratit třeba do kuchyně a povídat si s Amber, nebo Jacksonem.
Hodně si vážil toho, že je poznal. Znát někoho, kdo je plnoletý a může legálně přinést na party flašku, bylo pro pubeťáka jako být kamarád s bossem mafie.

„Sakra." zaklel Soobin, když shodil ze skříňky kosmetickou taštičku.
Doufal, že Jiu neprobudil. Ale zanedlouho se objevila ve dveřích koupelny s lehkým úsměvem na tváři.
„Sluší ti to. Budeš se tam vyjímat." pronesla ospale a přistoupila k němu, aby mu mohla upravit část pochybně naneseného stínu.
„Ty to víš viď?" zašeptal do ticha, po tom co se jí hluboce zahleděl do očí a snažil se zadržet slzy.
Jiu si zkousla spodní red. Pohladila Bina po rameni a přikývla.
„Nic to nemění Binie. Jsi rodina. Jsem šťastná, když jsi šťastný ty. A je jedno jestli s holkou nebo klukem."
Soobin ji vtiskl do pevného objetí. Nic neříkal.
Poprvé za dlouhá léta čelil svým strachům. Prakticky z ničeho nic, se všechno začalo dostávat ven.
„Jsem na tebe pyšná." šeptla.
Soobin jí to oplatil ještě větším stiskem.
„Už mě můžeš pustit. Přijdeš tam pozdě." zavtipkovala.
Soobin zabručel a opustil její náruč.
„Zítra ti vše povím." slíbil jí.

Jun mlčky pozoroval noční město z okénka spolujezdce.
„Já vím. S tim Soobinem jsem to přehnal. Jen mě štve, že tě miluje. Mám na tebe právo jen já." objasňoval Ethan a nervózně ťukal prsty na volantu.
Jun si odfrknul. Říkal to tak majetnicky. Jako by byl Yeonjun snad nějaký předmět.
„Tak zaprvé, už jsem říkal že nemůžeš vědět jestli to je pravda. Řekl ti to nějakej šašek, se kterým se sotva znáš. A-a jak vlastně můžeš říct, že patřím jen tobě? Zní to tak sobecky." řekl rozklepaně. Klepal se z myšlenek na to, že by měli s Ethanem první opravdový konflikt.
„Promiň June. Jen prostě žárlím. Nechci aby mi tě vzal někdo jako on."
Jun si hlasitě povzdechl a sjel na sedadle níž.
„To je v pohodě. Nechme to být. Nebudeme o něm mluvit." navrhl Jun. Ethan se zmohl jen tiché 'ano'.
Jun se chtěl na tu party těšit, ale tohle dohadování mu ubíralo na dobré náladě.
Ethan byl po celou dobu vztahu milý a laskavý, ale Jun si nemohl nevšimnout, že jakmile šlo o dělení, stal se z něj úplně někdo jiný.
„Takže... to byla naše první hádka?" promluvil Ethan, aby opět prolomil napjaté ticho.
„Poučíme se ne? Já nechám být Bina Binem a ty se přestaneš divně koukat po čistících."
Jun se nakonec zasmál. Hádka opravdu ničemu nepomáhala.

We really gotta think about who we trust.

Yuh I'm alive. Můj život se skládá momentálně z učení na novou školu, ale svůj slib dodržuji. Takže ne tahle book není dead. 😌✌️

💜🏳️‍🌈