Please don't go [Yeonbin]

Park

Soobin utekl se slzami v očích. Neposlouchal co za ním Hyuka volá.
Prostě běžel a běžel. Nevěděl kam. Někam daleko od všech pohledů. Od Ethana, od Juna, od Huening Kaie.
Doběhl do parku. Ten co kvete na jaře, aby se ním mohly kochat šťastné páry.
„Láska je nechutná! Je na nic!” zvolal Bin do tmy.

Noci už byly chladné, ale i přesto se Soobin položil na zem. Vzhlédl ke hvězdám a snažil se nepřehrát si deset nejhorších minut svého života, co právě prožil.
Stiskl k sobě pevně víčka a vydechl.
„Tak tohle je život puberťáka?”
zeptal se a pohodil rukama.
„Jo bohužel, ale bývá to horší.”
Bin sebou cukl.
Chlapec se položil vedle něj.
Jeho tep se neskutečně zrychlil, ale nedal to na sobě znát.
„Omlouvám se za Ethana, nevím co s ním teď je.” pověděl raněně.
Bin hledal v mysli správnou odpověď k tomu, co mu teď Jun řekl.
„V klidu, sám si říkal, že to bývá horší.”
Yeonjun se trochu zamračil.
„Jsi pesimista co?”
Bin se opět odmlčel. Celou věčnost ani nevěděl, že existuje a teď najednou přijde a chce si s ním povídat.
„Ne.” odseknul a postavil se.
Smetl z oblečení kamínky a prach.
Pomalu se vydal tmavým parkem dál.
„Nevím proč jsi naštvaný na mě, nepraštil jsem tě já, ale Ethan!” prskl za ním Yeonjun.
Soobin se nemohl ubránit úsměvu. Yeonjun byl tak roztomilý, když se zlobil.
„Nejsem naštvaný June... Jen ty jsi slepý a nechápeš situaci.”

Jun nechal modrovláska jít. Nevěděl, zda si bude Soobin něco z noci pamatovat, ale on si vždy bude pamatovat tu větu, kdy mu řekl jménem, které mu Yeonjun nikdy předtím nesdělil.
Sám ten večer došel domů. Nebyla to zrovna krátká cesta, ale pročistil si hlavu.
Rozjímal a přemýšlel nad mysteriózním chlapcem. Již pochopil, že ho chlapec znal déle než on jeho.
Avšak nevěděl odkud. Přeci jen si vždy dobře pamatoval lidi a jejich jména.
Jeden jediný den vypadával z jeho paměti. Byl to ten kdy se vyspal poprvé s Woojinem.
Jenže tam se Bin rozhodně nemohl objevit.

Hyuka stál na chodbě. Jeho zorničky byly rozšířené a ruce se mu klepaly. Nevěřil, že by ho Soobin někdy uhodil. Nechápal co udělal špatně.
„Mohli by jste tu hudbu ztlumit?”
Objevil se vedle něj soused z županem a brýlemi na čtení.
Hyuka ho neměl rád, vždycky tak zvláštně zíral, stěžoval si na vše, co se hlo na chodbě moc blízko jeho bytu, nebo na vše co ho byť jen malinko vyrušilo při luštění křížovek v novinách.
„O-omlouvám se.” zakoktal se Kai a nervózně stiskl konec svého trika.
„Jsi v pořádku? Zbledl jsi.” podotkl soused Kim.
„Bože na nebi, pojď ke mně dám ti vodu.”
nabídl mu.
Hyuka se otřeseně přesunul do bytu a posadil se na gauč.
Pan Kim mu přinesl sklenici vody.
„Dali ti drogy?” zeptal se a posunul k nemu sklenici.
Hyuka neodpovídal.
Z toho soused usoudil, že je zdrogovaný.
Pomalu přesunul svou ruku na chlapcovo stehno.
Kai vystrašeně zalapal po dechu.
„Neboj, nechci ti ublížit. Jenom si trochu užít. Nebude tě to bolet.”

Rapist. These people should be sitting in jail.

Já vím, tohle je trochu silné. Varování v popisu příběhu je. Ale chtěla jsem sem přidat tento případ. Na světě je tolik žen a mužů, co si tímhle prošli.
Někteří z vás jistě ví o 99% žen...
Chraňme 1%.

💜🏳️‍🌈