Please don't go [Yeonbin]

Cherry tree

Yeonjun nervózně hrabal botou v hlíně. Byl na místě určení dost brzy, jelikož z domu běžel rychlostí blesku. Chtěl zapomenout na všechny černé pocity a soustředit se jen na čistý vzduch a modrovláska. Gyu mu přeci promluvil do duše a on musel zjistit, co vlastně cítí k Binovi a Ethanovi. Už věděl že Ethan ho přitahuje sexuálně, ale nevěděl jestli citově. Miloval ho to ano, ale o hodně méně, než na začátku vztahu. Ethan býval tak ohleduplný a schopný. Teď se ale zdál zkrátka upjatý, žárlivý a měl na Juna mnohém méně času. Jistě našel si novou práci, ale to bylo jediné co ho zajímalo. Už neposlouchal co Juna trápilo jako dřív. Takhle se změnil ve zlomku pár týdnů. Jako by měl v sobě nějaký ovladač, či co. Navíc neměl rád jeho kamarády. Tae a Gyu o tom nevěděli. Jun nechtěl, aby si pak mysleli o jeho příteli, že je to úplný kretén, co každého odsoudí.
„Ahoj!“ ozvalo se za ním. Jun se probudil z myšlenek a otočil se. Soobin tam stál v celé své kráse. Večerní slunce se o jeho pleť opíralo jako o nejdražší porcelán. Měl lehce růžové tváře a krásný úsměv. Junem projel proud té zvláštní elektřiny. Bylo to jako se dívat ve čtrnácti na svého prvního crushe.
„Ahoj.“ opětoval pozdrav Jun.
„Promiň, že mně to tak trvalo b-byl jsem ještě v práci.“ vysoukal ze sebe nervózně Bin.
Junův úsměv se zvětšil. Bin byl opravdu jako z pohádky.
„Chápu to. Měl jsem dát vědět dřív.“

A tak se chlapci vydali parkem. Bin měl vzato, že se Jun chystá být jen vyfocen a pak jít domů. A neměl tušení, co bylo pravým úmyslem staršího chlapce.
„Víš, miluji podzimní stromy. Jejich červené listí ve mně vzbuzuje klid.“ hovořil krásně o stromech Jun. Bin pevně a nervózně svíral v rukou kameru. Líp by svůj pohled nevyjádřil. Neuměl se moc vyjadřovat slovy. Ale focení bylo jeho cestou. Jeho jazykem.
„Jsou krásné.“ povzdechl si Bin, ale částečně spíš mluvil o chlapci který právě sbíral ze země rudý list.
„Taky bych chtěl umět fotit jako ty. Uchovat šťastné vzpomínky v pravých barvách.“ říkal zasněně Jun.
„Já jimi spíš vyjadřuju svoje myšlenky a pocity. Jako jiní v hudbě. Nebo ostatní slovy.“ řekl Bin a postavil stativ na zem.
„Tady je nejlepší světlo.“ usodil a začal nastavovat svou kameru.
„Ani jsem si tě nezeptal co vlastně chceš za typ fotky. Nebo tedy usuzuji, že chceš nový profilový obrázek na instagram, protože to je co dělám normálně snad všem svým zákazníkům.“
Jun se trochu urazil. Bral ho Bin jako obyčejného zákazníka?
„No já vlastně ani nevím. Tvá tvorba mě zaujala a spíš jsem chtěl vidět jak to všechno probíhá. Můžeš si se mnou dělat co chceš.“ krátce se odmlčel a pak se opravil, „myslel jsem tím, že to může být na tvém uvážení jaký typ fotky to má být.“
Bin se v tu chvíli snažil nepanikařit, protože slova co vyslovil Jun byla úžasným příkladem dvojsmyslu.
„N-no máš skvělé proporce v obličeji, ale portrét by byl škoda vzhledem k tomu, že tvoje postava je prakticky dokonalý model na pózu.“ řekl narovinu Bin. Soobina samotného vyvedly jeho slova z míry. Ale Junova existence byla zvláštním způsobem uklidňující a on neměl strach mluvit pravdu.
A Jun? Ten se mezitím nepřestával lehce červenat nad tak upřímným komentářem.

How safe is it to be brave.

Hihi :D

💜🌈