Please don't go [Yeonbin]

The last 'bye'

Yeonjun se konečně posunul. Zapomněl na minulost a žil přítomností. S Ethanem se jim moc dařilo. Byli spolu už skoro měsíc, ale měli pocit jako by to byly roky.
A dnes se Yeonjun rozhodl představit Ethana svojí matce.

„Jsem nevózní." prohodil Ethan a navlékl si na sebe košili.
Yeonjun celý rudý vydechl a otočil se, aby nemusel odolávat té kráse.
„Proč se vždycky otočíš, je to na tebe moc?" škádlil svého přítele.
„N-nechci nic uspěchat, to přeci víš."
řekl a chytl se za rudé tváře, jelikož jeho představy se rozhodly být trochu pestřejší.
Ethan se postavil přímo za něj.
„Otoč se." nařídil Ethan Junovi.
Yeonjunovi přejel po těle mráz.
Pomalu se otočil. Ethan před ním stál s rezepnutou košilí. Yeonjun si dal ruku před ústa. Měl tak krásné, vypracované tělo.
Ethan vzal Junovu ruku a položil mu ji na svou hruď.
„Tohle je jen tvoje." zašeptal chraplavě.
Chlapec se odhodlal sjet rukou až na jeho břicho.
Zatajil se mu dech. Tenhle pocit chtíče dlouho nezažil, ale nechtěl zajít dál. Stále měl strach. Proto svou ruku dal pryč. Odvrátil znovu pohled a zkousl si ret.
Ethan ho pohladil po vlasech a začal si zavírat knoflíčky na košili.
„Měli bychom jít." řekl Yeonjun aby prolomil trapné ticho.

Paní Choi již čekala v restauraci. Vždy chodila na schůzky o deset minut dřív.
Dnes se sešli v jejich oblíbené, tradiční korejské restauraci.
A jak to tak bývá u typu schůzek představování partnera rodičům, na stůl padalo plno otázek.
Yeonjun se musel kolikrát až stydět za to, na co matce odpovídal.
Ethanovi to přišlo vtipné, užíval si Yeonjunovu stydlivost.

„Jsem velice ráda za to, že si našel zrovna tebe. Jsi velice milý." složila paní Choi Ethanovi kompliment, když vycházeli z restaurace.
„Ráda bych vás dnes nechala osamotě, ale mám něco důležitého, co chci s Yeonjunem probrat."
řekla s obavami v hlase a nakrčila nos, což nevěstilo nic dobrého.
Milenci se rozloučili a teď zůstal syn sám s matkou.
„Dnes tě byl navštívit." řekla.
„Kdo?" zeptal se a doufal že neřekne to jméno.
„Woojin. Nevěděl, že už máš vlastní byt."
Yeonjun si musel zkontrolovat tep. Opravdu si na něj ten hlupák vzpomněl?
„Přišel se ti omluvit. Chtěla jsem na něj vytáhnout koště, ale nemělo to cenu. Vypadá strašně. Nejspíš je na drogách."
objasnila a na konec věty dodala lehké 'pche' na znak jak moc jím pohrdala.
„Nechal ti dopis. Klidně ho přečti nahlas."
Podala mu jej.
Jun ho rozklepaně otevřel.
„Ahoj J-junie. Asi jsi nečekal, že se někdy ve tvém životě objevím po druhé. Nemám moc co bych řekl na svou obhajobu. Choval jsem se hrozně a bezcitně. Ale to jsem poznal až když jsem tě viděl zničeného. Jsi jediný člověk, u kterého jsem litoval svých činů. Od toho dne jsem na tebe nepřestal myslet. A důvod proč ti to teď říkám je, že mi n-nezbývá moc času. M-myslel jsem že mi to karma vrátí až ve čtyřiceti. Ale teď v sedmnácti na to doplácím. Prosím odpusť mi. Naposledy mi věnuj úsměv. Věnuj ho nebi. Koukám... Když to čteš u-už se na t-tebe koukám ze zhora. V příštím životě s-se ti omluvím osobně. M-miluju tě."

Jun pustil dopis se slzami v očích. Rozplakal se jako malé děcko. Ač ho nenáviděl, hrozně litoval toho, že ho kdy opustil. Měl počkat, než bude lepší. Teď nemá šanci říct mu, že ničeho co se stalo nelituje.

Love only left me alone.

💜🌈