Please don't go [Yeonbin]

Annoying man

Hyuka naštvaně klikal na pravé tlačítko myši, přidávajíc blocky v minecraftu.
Jeho matka pustila toho podivína od vedle dovnitř a to se Kaiovi jednoduše nelíbilo. Věděla že to byl Kimův synovec, ale stejně ho pustila dovnitř a dokonce ho pohostila Kaiovou oblíbenou večeří. Obhajovala se slovy ''Je milý.''
To Hyukovi nestačilo pro důvěru. Jevil se mu podlízavě a přehnaně upraveně. Takové lidi on prostě neměl rád. Perfektní machýrky, tedy dá se říci typy, jako byl například Ethan Grace. Ačkoliv měl Kai strach, stále byl zvědavý. Zvědavost byla jeho prokletím a částečně i darem. Dokázal často zjistit mnoho zajímavých a tučných tajemství.
Proto se ze židle nakonec octl ve stoje s uchem na dveřích. Snažil se vyzkoumat, co ten nový soused nakonec říká.
„Já vlastně ani nejsem z Korei. Strýček byl poslední, kdo tady z naší rodiny zůstal natrvalo.” chlapec se na chvíli odmlčel,„víte neměl tu moc dobrou minulost. To vlastně ani ne můj otec. Proto se odstěhoval do Kanady a začal nový život. Sice až ve čtyřiceti, ale kvalitně a zodpovědně.“ svěřoval svůj příběh neznámý muž Kaiově matce. „Je dobře, že jste jako jediný přebral tuto zodpovědnost. Myslela jsem, že nikdo z vaší rodiny nebude stát o to, aby se vznesla k mému synovi alespoň řádná omluva.“ pověděla žena lehce truchlivě. Hyuka přimhouřil oči, jako by něco tušil. Takže ten týpek tu byl, aby se mu omluvil. Proč mu nemohl rovnou platit reparace za jeho krásné tělo. To si právě Kai pomýšlel. Ten čin mu poškrábal mysl. To mu přece žádná omluva nenahradí. Kdyby dostával peníze, mohl by si alespoň pořídit pořádný VR headset, aby se odtrhl nachvíli od reality.
„Víte jsem zarmoucen z toho, že se můj strýc nikdy nepoučil a nedokázal se posunout. Já ale stále věřím, že v něm byla alespoň kapka soucitu, že se před smrtí vzbudil a zjistil, co strašného provedl. Vlastně v to doufám.Takhle by šel dopekla alespoň sám se svým svědomím.“ vysvětlil své tužby.
Kai byl zcela vyveden z míry. Ten mladý muž měl proslov tak mozkem pronikavý. Tak důvěryhodný a docela snad i motivační. Bylo to hloupé, ale Hyuka se doopravdy pocítil lépe. Pocítil v sobě jistotu.
Povzdechl si a po delší chvíli přemýšlení otevřel dveře. Oba u jídelního stolu na něj upřeli pohled. On nim ho samozřejmě neopětoval a šel dále do kuchyně pro sklenici vody. „Je stále otřesený, není to pro něj lehké někomu věřit. Obzvlášť když to byl váš strýc.“ povzdychla si Hyukova matka. „Je to v pořádku. Nečekám od něj odpuštění, či snad přívětivost. Jen doufejme, že se bude cítit dobře a uzdraví se z činu mého strýce.“ pochmurně hovořil mladý muž. Kai se skoro zadusil při pití chladné vody. Bylo to jak sedět v divadelním sále když promlouval ten hlas. Kai prostě musel situaci odlehčit a zasáhnout.
„Budu cajk.“ nadhodil, když vycházel z kuchyně.
„Oh“ vyšlo z mladíka a udiveně si měřil Kaie.
„Nemusíš tu mít divadelní hru. Chápu to tvůj strejda byl hnusný prase a ty musíš nést jeho vinu. Ale nemusíš tu řečnit o tom, jak je vaše rodina prokletá nebo co. O to fakt nestojim.“ vysmál se mu prakticky Kai. Trochu si však protiřečil, přece se mu jen to řečnění trochu líbilo.

We are not defined by our bloodline.

Make this comeback epic as Avangers (⁠┛⁠✧⁠Д⁠✧⁠)⁠)⁠┛⁠彡⁠┻⁠━⁠┻

💜🌈