Please don't go [Yeonbin]

Bridge

[!Trigger warning! Pokus o sebevraždu!]

Hyuka seděl na kraji mostu. Jezdily pod ním auta. Vzduch mu ochlazoval obličej.
Nadechoval se ho co nejvíc mohl. Jako by mu měl zpět vrátit naději.
Jediný vzduch mu za celou traumatickou dobu ochladil myšlenky. Byl tak čistý a plný života. Odmítal si připustit, že vše co dělal přišlo nazmar.
Neměl žádný důvod pokračovat. Pokazil všechno, přišel o to, čeho si vážil nejvíc. Rodiče si jistě ani nevšimli, že není doma. Soobin už si poradil bez něj. Nemělo to smysl se dále trápit, bude to mnohem lepší tam dole. Mnohem lepší bude, když pocítí jak kolem něj vzduch prolétává a on ztrácí svá křídla života.
„I used to hear a simple song.” zopakoval větu z písně, která mu zrovna hrála na mobilu.
„That was until you came along.”
Hyuka sáhl po mobilu. Věděl, že tam měl zmeškaný hovor, ale nezajímal se, kdo mu volal. Po té party to mohl být úplně kdokoliv.
Stopl píseň a usmál se. Podržel mobil dál od sebe. Měl vždy strašný strach z toho, že mu někam spadne. Teď na něj nechal působit gravitaci. Rozbil se někde pod koly nákladních aut.
„And now I hear a symphony.”
Byla to poslední část písně, jeho nejvíc oblíbená.
Přidržel se zábradlí a zvedl se. Setřel si slzu a stoupl si na železnou tyč, aby byl výš.„Ne!”

„Hyuko!” zavolal Bin marně. Prošel snad každé místo, kam Kai chodil. Kfc, kavárny, obchod s hrami, kino. Večer se neúprosně blížil a po Hyukovi nebylo ani stopy. Jediné místo, kam se nepodíval, byl hluboký les s mostem. Chodili tam jen málokdy. Jen když měl Hyuka hodně energie.
Nezbývalo mu nic jiného, než prozkoumat i tamto místo.

Prošel temný les a planinu, než se dostal k polorozpadlým kolejnicím. Most byl rezavý, ale stále držel.
Soobin se musel oklepat. Vítr byl chvilkami přímo ledový. Chtěl se otočit, když znenadání uslyšel hudbu. Otočil se za zvukem symfonie a v tu chvíli se jeho žaludek otočil, jako kolo štěstí.
Uviděl dolů padat mobil a vstávat chlapce, co se chystal udělat strašnou věc.
„Ne!” křikl zděšeně a rozběhl se za ním.
„Prosím ne, stůj!” volal. Běžel, jako o život, most se zdál být nekonečně dlouhý a on přes slzy nic neviděl.
Huening Kai otočil pohled na svého kamaráda. Stiskl pevně železnou tyč.
„Soobine nepřibližuj se!” rozkázal mu, ale to už byl dva metry od něj.
„Nechoď blíž.” syknul Kai a stoupl si ještě výš.
„Dobře, hlavně klid ano? C-co proč-.” chtěl Kaie uklidnit, ale jazyk se mu zamotal.
„To mi nemůžeš udělat. Máš všechno před sebou. Nic jsem ti nestihl říct.” vysoukal ze sebe.
„A taky všechno za sebou.” argumentoval Hyuka. Soobin si odfrknul.
„Co nový filmy od Marvelu?” snažil se situaci odlehčit.
„Bráško, ať už se stalo cokoliv, věř mi, je mi moc líto toho, co jsem ti řekl. Byl jsem opilý a plný sám sebe. Celou neděli jsem nad tebou přemýšlel a čekal, že se mi objevíš před dveřmi. Zhroutil jsem se na školních záchodech, protože jsem se za sebe styděl, prostě jsem se choval jako debil. Tvoje mamka teď panikaří a shání se po tobě a Jiu samozřejmě taky.”

Sometimes it's hard. But there is no wrong time, to get up again.

Lidičky, trošku smutnosti navrch. A nebojte se o Huening Kaie!

💜🏳️‍🌈