Please don't go [Yeonbin]

Feeling safe, but not brave

Yeonjun ležel schoulený v dece s hrnkem kakaa v rukou. Slzy už mu netekly proudem. Místo toho měl zarudlé oteklé oči. Vypadal jako by nespal několik týdnů, přitom to byl jen jeden neprospaný večer. Ethan si vedle něj pilně dělal zápis. Normálně by se věnoval svému příteli, ale práci potřeboval šéfovi odevzdat hned po víkendu.
„Je ti líp?" zeptal se Yeonjuna a zaklapl na chvíli notebook.
Jun zakýval hlavou na souhlas a usrkl si horkého nápoje.
„Chceš mi říct co se stalo?" zeptal se ho nakonec, ač věděl že se do toho Junovi chtít nebude.
„Ale nenutím tě, jen by ti to mohlo odpadnout z hrudi, kdyby ses svěřil." povídal dále fakta.
„A-asi máš pravdu." vysoukal ze sebe a trochu se uvelebil, aby mu z deky nelezly mrznoucí prsty na nohou.
Ethan si přinesl další deku a přisunul se k Junovi.
Nemusel jej nějak více přemlouvat, Jun za chvíli zpustil.
„M-minulý rok, jsem poznal jednoho kluka. Jmenoval se Woojin. Hned mi padl do oka. M-myslel jsem si, že mi to s ním nikdy nevyjde, ale přišel za mnou on sám. B-bez přemýšlení jsme spolu začali chodit. Možná v-vidím jen to pěkné, ale byli jsme dokonalý pár. Mamka ho moc nemusela, ale to mi bylo jedno. Byla to moje první práva láska. F-fakt jsem ho strašně miloval. Miloval jsem ho celým tělem a duší. H-hrozně jsem chtěl, aby jsme spolu byli dlouho. A-ale po několika měsících se to pokazilo. Chtěl jsem si s ním konečně užít. J-jestli víš jak to myslím..." Jun se odmlčel.
„Když jsme se spolu vyspali, zjistil jsem že mě využíval jen pro prachy. Nebo alespoň to bylo v těch všech konverzacích na jeho mobilu. Trochu jsem se zhroutil a skončil v nemocnici. Prý jsem upadl když jsem byl opilý nebo co. Moc si z toho nepamatuju. Chtěl jsem aby se nadobro ztratil z mého života. Ale nemyslel jsem to tak, a-aby umřel. P-přišel se rozloučit a omluvit se. O-on mě taky miloval a-a nepřestal mě milovat. N-nebyl j-jsem tam. N-nemohl jsem se s ním rozloučit. N-nemohl jsem mu odpustit. Nechtěl jsem aby to tak skončilo. Prostě ne!" zvýšil již hlas a zaryl nehty do polštáře.
Ethan neřekl ani slovo. Jen jej objal. Nadechoval se jeho vůně. Hladil ho po zádech a tím ho utěšoval.

Jun nevěděl zda je to správně. Zda je dobře mít po boku tohoto muže. Jestli je správné cítit se v jeho náručí bezpečně.
Nevěděl zda má opravdu litovat svých činů.
Jediné co věděl bylo, že teď byl čas ho nechat vklidu odejít a stejně nechat odejít ty city, co měly ještě lehké zastoupení.
Jun si už po několikáté v životě uvědomil, že ta cesta není lehká. Není lehké milovat. Snažil se najít poučení v lásce, ale nemohl jej najít a tak čekal dál a dál, dokud ten moment nenastal.

Sometimes u have to wait, to receive happiness in life, even if it takes too long.

Sorry for making it sad again 🌜

💜🌈