Please don't go [Yeonbin]

Mistake?

Soobin se snažil Junovi co nejvíce vyhnout. Odvracel od jeho stolu zrak.
Sám Yeonjun si toho všiml. Byl jím zaujatý. Soobin byl tal mysteriózní chlapec. Plný tajemství.
„Líbí se ti číšník?”
Ethan svého přítele načapal při činu.
„Uh ne. Jenom se nemůžu zbavit pocitu, že ho od někud znám.” řekl, ale váhal.
Miloval Ethana hrozně moc.
Jenže on byl tak krásný. Anděl na zemi.
Opravdu čistá duše.
„Už jsem si myslel, že mám žárlit.”
Yeonjun zakroutil hlavou. Cítil se však v nitru provinile. Moc nechápal, proč mu dává takový pocit uklidnění někdo úplně cizí.

Den spěchal k večeru. Tentokrát spal Ethan u Juna. Zrovna si dával sprchu a Jun byl na mobilu.

@Chris_aussie_boy started following you

Jun se usmál. S Chanem si rozuměli. Byl opravdu milý. Dokonce zjistil, že má taky přítele, který se jmenuje Felix.
Pak Juna něco napadlo. Začal projíždět lidi které Chan sleduje.
„Tak kde jsi.” řekl nahlas.
A pak viděl modré vlasy. Hned rozklikl profil. Na tak stydlivého kluka měl hodně sledujících. Profil měl plný citátů.
„Takže žiješ online, co? Budem tě sledovat- Sledovat zpět?”
Soobin měl follow u Juna hodně dlouho, avšak toho si stále zaměstnaný Jun nikdy nevšiml.
„Tak jsem tu.” oznámil hrdě Ethan jen s ručníkem kolem pasu.
„Oblečení máš na židli.” odpověděl mu Jun, který byl zvyklý na Ethanovo škádlení.
„A proč oblečení?” tázal se jako hlupák.
„Chceš mít další přednášku?”
Jun zvedl pohled na svého přítele a pak si vzpomněl na myšlenky z dnešního odpoledne.
Možná by to mohlo být dnes. Možná by mohl překonat ten strach a ukázat mu, že je připraven posunout jejich vztah. Zapomenout na modrovláska.
„Nad čím přemýšlíš?” zeptal se Ethan a posadil se vedle Juna.
Naposledy se rozmýšlel nad tím co se chystal udělat.
Místo jeho odpovědi se nahl k Ethanovi a dlouze ho políbil.
Ethan si nestěžoval a zapojil se do polibku. Polibek pokračoval, než jim došel dech.
„Chci to.” řekl narovinu Jun.
Ethan nestihl nic říct a už si ho Jun přitahoval do dalšího polibku.

Jun nečekal, že zrovna tento běloh bude jeho druhým potěšením v tomto životě.
Bylo to jiné než s Woojinem. Méně naléhavé, klidné a něžné. Jako by Jun potřeboval speciální péči.
Užíval si jeho blízko a oplácel mu to překrásnými vzdychy. Jejich těla se o sebe otírala. Horkost proudila žilami.
Chtíč nabíjel na síle. Pot stýkal po čele a nakonec náruživost také nabyla síly.
Potřebovali víc, Yeonjun prosil více jak tenkrát.

Ethan spadl vedle Yeonjuna. Vydýchavali krásný zážitek.
„Díky Ethane.” zašeptal do ticha Jun a chytl jej za ruku.
„Měl jsem takový strach, ale ty jsi mi ho pomohl překonat. Nezasloužím si tě.” fňukl.
Ethan se k němu přitulil.
„To já si nezasloužím tebe.”

A možná měl pravdu. Vše se odehrálo v rychlosti. Jun nemyslel na následky, nemyslel na to, že se člověk může přetvářet, že se může změnit. Láska ho opět oslepila. Možná to byla smůla. Já tomu říkám osud.

Why are people bad? Why do people only care about their needs, not needs of others?

Přiznejme si to, lidi jsou sobci. A vždy budou.

💜🌈