Please don't go [Yeonbin]

Hyuka a true friend

„Vstávej!"
Kai hodil po Binovi polštář.
Bin se převalil a spadl z postele. Bolestivě zaskuhral.
„Kolik je?" zeptal se a zmáčkl polštář, který spadl za ním.
„Tak akorát čas na to, aby jsi vstal. Udělal jsem snídani." oznámil Kai hrdě a upil z hrnku.
„Došlo ti kafe a sestra ti vzkazuje, že tě sháněl Chan."
Soobin zamručel a vstal. Dokulhal ke stolu a pustil se do snídaně.
„Od kdy se o mě staráš? Nebyla to moje zásluha ti dělat chůvu?"
Hyuka si odfrknul a posadil se vedle něj.
„Teď je řada na mě. Vím jak se cejtíš." pověděl dramaticky.
Soobin se ušklíbl a rozcuchal mu vlasy.
„Díky kámo."

Soobin byl poprvé za rok plný energie. Kai mu snídaní a společně stráveným večerem udělal radost. Koukat se na oblíbené filmy a jíst u toho levné sladkosti bylo osvěžující. Hodně lidí by si takového malá nevážilo a pro něj to bylo jako Vánoce.
S úsměvem na tváři a po boku hyperaktivního Kaie se vydal do školy. Neměli odvoz, ale na to byli už zvyklí. Ranní procházka je probudila více, než káva, která zrovna doma scházela. Scházelo tam mnoho věcí. To také nikdo neřešil. Doma byli minimálně. Jiu se najedla u jejího přítele a Bin mohl ujídat u sebe v práci. Dělal brigádu v jedné tradiční korejské restauraci. Za normálních okolností by se tam nedostal, ale Jiu znala syna majitele, tudíž mu mohla domluvit alespoň tu brigádu. Chan byl moc milý kluk, Binovi hodně pomohl, dal by se trochu nazvat kamarádem, Bin však nenamluvil tolik, aby spolu mohli občas zajít ven.
Ne že by Soobin měl na chození ven zrovna čas. Jeho volno se skládalo z učení a čtení knih. Učení měl dost rád, to zdědil po jeho opravdu inteligentní matce. Jejich matematické schopnosti byly vskutku na vysoké úrovni.

„Haló Binnie! Žiješ?!"
Kai začal mávat Soobinovi před obličejem.
Bin uskočil, div nespadl do vozovky.
„Zase se ztrácíš v myšlenkách? Jak je to jen-" Kai se zastavil. Jeho pohled padl na světle růžové vlasy.
Za chvilku Soobin svíral Hyukovu ruku a červenal se jako rajče.
„M-má crop-top." zašeptal.
Hyuka se začal nahlas smát a mlátit Soobina do zad.
Bin na chvíli dostal strach, že si jich Jun všimne. Ale chlapec mířil rovnou za kamarády.
„Tae a Gyu. Nedávno jsem zjistil jejich jména od Hyunjina. Všichni si myslí, že jsou spolu. Možná bych se s nimi mohl začít bavit, aby jsi měl šanci." napadlo ho.
Soobin začal s Kaiem třást.
„Jsi normální!?Vždyť já se bojím koupit si zmrzlinu! Jak bych pak mluvil s někým novým, nebo dokonce s Junem?!" hysterčil.
Kai ho vzal za paži a táhl ho někam do útrob školy.
„Co to děláš?!" vypískl Bin
Kai ho bral přímo na chodbu.
„Nikdy nejsi na chodbě vidět. Zkusíme tě maličko zvýraznit. Uvolni se, buď tu se mnou chvilku." řekl v pohodě Kai.
Soobin se první minutu mohl zbláznit, ale pak se začal uklidňovat.
„Vidíš? Každý si v celku hledí svého. Párkrát si tě všimnou. Alespoň budeš existovat. Musíš si svoje místo trochu zasloužit."
A měl pravdu. Nikdo neměl zájem je obtěžovat.

Moc lidí, moc problémů. Moc lidí moc humoru, dostatek srandy.

💜🌈