Please don't go [Yeonbin]

Is he the one?

Bylo to už pár týdnů co se Ethan s Yeonjunem znali. A překvapivě byli stále přáteli. Proběhlo mezi nimi pár zvláštních momentů, ale stále se Ethan nerozhodl udělat krok, který by je více sblížil. Věděl že Yeonjuna něco děsí a plánoval to zjistit. Z nějakého důvodu to potřeboval znát za každou cenu.

„Ahoj!" pozdravil Jun vesele Ethana.
Ethan se široce usmál a zamával na pozdrav. Opět se střetli v parku. Avšak tentokrát to bylo plánovaně a za svitu luny. Snad na jejich akce působil plný měsíc.
„Pojď, půjdeme na moje oblíbené místo." řekl něžně Ethan a chytl Juna za ruku, což ho částečně vyvedlo z míry.
Jeho srdce bušilo hrozně rychle a on nevěděl proč. Snad dělala to jeho slastná vůně, nebo čistá košile? Či byl to on sám s ještě jemnějšími vlasy, než kdy před tím měl. Yeonjun nemohl odolávat jeho medovému hlasu a stisku jemné ruky.
Muž ho vedl k altánku. Často se v něm scházeli zamilovaní. Nemohl uvěřit že ho Ethan bere zrovna tam.

Seděli v tichosti a pozorovali hvězdy. Nadechovali se vzduchu slazeného vůní růží. Stále se drželi za ruce. Yeonjun toto s Woojinem nezažil, ač mu připadalo že jejich vztah byl romantický.
„June." promluvil Ethan a prolomil klidný moment.
„Když jsem tě poprvé viděl, věděl jsem že už tě nikdy nehodlám pustit. Jen pár tvých slov mě pomotalo hlavu." řekl trochu rozklepaně.
Yeonjun si toho moc vážil, ale polil ho opět strach. Všechny vzpomínky na Woojina se vracely. Ty krásné začátky, ty bláboly.
Jun pustil Ethanovu ruku a trochu se od něj odsunul.
„Promiň, j-já nevěděl jsem že to necítíš stejně. Co mě to vůbec napadlo."
Jun neodpovídal. Přemýšlel a přehrával si, co by se mohlo stát. Nevěděl, jestli je stejný jako Woojin. Ale teď si byl jistý, že toho člověka v životě potřebuje.
„Cítím to stejně." pípnul tiše Jun.
Ethan vykulil oči. Na tváři se mu objevil ten klasický neodolatelný úsměv.
„Jen mám strach. Kdysi tu byl někdo, kdo se tvářil stejně a nakonec jsem kvůli němu skončil v nemocnici opilý." povídal ten příběh zvláštním tónem. Snažil se ukázat, že ho to nebolelo. Ale přitom neměl daleko k slzám.
Ethan však věděl jak má ubohého chlapce uklidnit.
Opět vzal Junovu ruku. Přejížděl po ní svým palcem. Když Jun přestal panikařit a všechny obavy se vytratily z jeho obličeje, Ethan se přisunul blíže. Byli blízko. Jejich nosy se skoro dotýkaly.
„Smím tě políbit?" zeptal se blonďák.
Místo odpovědi se dočkal lehkého polibku.
Nečekal dál a hned mu začal polibky oplácet.
Ze stydlivého líbání se časem začalo stávat naléhavé.
Když Ethan lehce stiskl Junovo stehno, chlapec sebou trhl a přerušil polibek.
„P-promiň. Nechal jsem se unést."
Yeonjun celý rudý sklopil pohled.
Nálada ve vzduchu byla zvláštní, opět plná otázek, ale ani jeden se neptal.
„Díky, že jsi mě sem vzal." zašeptal.

A tak trávili krásný letní večer dva nastávající milenci ruku v ruce pod světlem hvězd a úplňku. Žili ten moment jako by měl být poslední.

Nebyl poslední. A toho Yeonjun nakonec strašlivě litoval.

Zatím se to vyvíjí dobře. Jen počkejte pár kapitolek :DD

💜🌈