Please don't go [Yeonbin]

New neighbor

Hyuka se možná nedávno pokusil o sebevraždu, ale teď mu bylo úplně úžasně. Ráno strávil s psychologem, který vyhodnotil, že díky jeho pozitivní povaze se stav bude zlepšovat rychle. Doporučil mu začít dělat malbu, nebo skládat muziku, či psát si deníček.
Takže teď Hyuka jen v boxerkách stál před plátnem a patlal na něj různé barvy.
Nemělo to moc význam, prostě dělal to, co ho napadlo. Měl zamknuté dveře od pokoje a okna zavřená. Stále měl strach, ale nechával ho projít ven. Barvil ho na povrch
„Oops.”
Barva mu kápla na tělo. Chvilku se rozmýšlel a nakonec na sebe začal kreslit obrazce. Na místech kde se ho dotýkal jako stehna a zápěstí použil červenou barvu.
„Dědek nechutnej! Zasloužil si chcípnout!” křikl a vylil si na hlavu zbytek červené.
Naštvaně otíral ruce do plátna. Chtěl sáhnout po dalším kbelíku, když se ozval zvonek.
Kai zpanikařil, hned si na sebe vzal župan a běžel z pokoje ven.
„Už jdu mami!” zavolal a došel ke dveřím.
Aby se přesvědčil podíval se kukátkem.
Avšak místo jeho matky tam stál chlapec v jeho věku. Velmi pohledný, vysoký a hezky oblečený.
Kai běžel zpátky do kuchyně a vzal si pánvičku pro svou obranu.
„Co tady chceš!” zvolal a znova se na chlapce podíval.
„Přišel jsem pozdravit nové sousedy a omluvit se!” odpověděl.
Vskutku měl i nádherný hlas.
Kai otevřel dveře. Podezíravě se na něj podíval.
„Jsem tu zatím jen já. Mamce můžeš podlézat potom.” prsknul Kai.
„Oh no omlouvám se. Zrovna jsem se sem nastěhoval. Můj strýc zemřel, takže teď tu budete potkávat mě.” řekl šťastně.
Hyukovi konečně došlo, čí synovec to je. Hned zabouchl dveře. Chlapec překvapeně zamrkal.
„No tak možná příště!” řekl a opět nasadil úsměv.

Kai stál za chvíli opět před plátnem, ale tentokrát už měl myšlenky v jiném místě hlavy. Synovec toho zločince byl úplně jiný, než si ho představoval. Nebyl tlustý, špinavý ani mrňavý, či drzí! Byl to úplně normální kluk, navíc velmi hezký a milý. Kdyby si Kai neprošel tím traumatem, hned by se s ním chtěl spřátelit, nebo snad ho zkusit svést?
„Sakra nad čím to přemýšlím.” pokáral se Hyuka a sáhl po štěstci.
Když už se mu konečně podařilo vymyslet co bude kreslit dál, zvonek se ozval znova. Kai vyšel z pokoje, vzal pánev a naštvaně otevřel dveře.
„Říkal jsem že-” chtěl už nadávat.
„Ahoj!”
Soobin se ani neptal a vstoupil dovnitř.
„Musím ti toho tolik říct.” řekl zasněně a rozpustěle Kaie objal.
„Co to máš s vlasy?” zeptal se a ukázal na rudé kadeře.
„Co se spíš děje s tebou? Vypadáš, jako kdyby jsi na něčem jel.” podotkl Hyuka.
Soobin se na chvíli zastavil a pak si vše uvědomil.
„Kurva. Já jsem fakt silně zamilovanej.” řekl a sedl si na zem.
„Proč držíš pánev?” optal se Kaie a vzhlédl k němu, nestačil se divit. Byl celý barevný, jen v boxerkách a v ruce držel pánvičku.
„Co to má být?” zeptal se Bin svého kamaráda. Ten se nervózně podrbal na zátylku a zasmál se.

Pain goes away with paint.

Trošku sem vrátíme nějaký ten humor :DD.

💜🏳️‍🌈