Please don't go [Yeonbin]

Teacher and unbuttoned shirt

„No tak přestaň!" zaklel Yeonjun a odhodil mobil do tašky, aby nemusel poslouchat otravné vyzvánění. Moc dobře si uvědomoval, že Ethana ignoruje a nehodlal to měnit. Měl své důvody. Byl ve škole a potřeboval se soustředit na konverzace s přáteli, kterých se musel každou přestávku účastnit.
„Můžeš ten mobil vypnout?" zeptal se Han a kopl do Junovi tašky.
„Nekopej do toho, víš jak drahá ta brašna byla?" pokáral ho Jun a hodil po něm sešit. Changbin zaostřil, vytáhl tlustou knihu, konkrétněji sociální vědy a postavil se. V Jisungových očích se objevil čirý strach a Changbinův obličej ztemněl.
„Tohle je válka, ty zakrslá veverko." zašeptal a stiskl knihu silněji.
Jun nevydržel koukat se na situaci vážně a začal se smát, opravdu to vypadalo, že propukne mezi chlapci učebnicová válka.
Han taky nezvládl udržet roli a rozesmál se. Všichni se teď smáli jako idioti hlasitě a bez nádechů. Han mlátil rukou stůl. Ani jeden si nevšiml, že zazvonilo a do třídy vstoupil učitel, dokud neuslyšeli hlasité odkašlání.
„Něco vtipného pánové?" ozvalo se od katedry. Klukům úsměv klesl a teď se objevil opravdový strach. Han hned přelezl do své lavice a ztichl.
„Choi Yeonjun, Seo Changbin a Han Jisung." vyjmenoval je a všechny si je pořádně prohlédnul.
„Zjišťoval jsem si o vaší třídě něco, než jsem sem přišel a hned mě došlo, že vy budete trochu více vystupující, než zbytek třídy. Takže jsem si pozměnil zasedací pořádek. Vy tři pojďte do prvních lavic, tak aby jste neseděli vedle sebe." přikázal a vysloužil si otrávené pohledy od dvou chlapců, avšak ne od Hana. Jisung byl přímo okouzlen novým učitelem. Neprotestoval a hned se přesunul poslušně do první lavice, jenž byla nejblíže stolu vyučujícího.
„Takže, mohl bych přejít k tomu, co jsem chtěl udělat jako první a to představit se. Jak víte pan učitel Seong musel předčasně odejít do důchodu, tak se naskytla příležitost pro mě. Učím ekologii, ekonomii a sociální politiku, takže budete mít šanci mě vidět i v jiných hodinách, než v těchto. Jinak mé jméno je Lee Minho, ale pro vás jsem pan učitel, ne kámo, vole ani brácho jako mají studenti ve zvyku. To že jsem stejná generace jako vy, nic neznamená." objasnil a posadil se ke stolu. Začal klikat něco do počítače.
„Nějaké otázky, než se začnete představovat vy mě?" optal se a pohleděl do třídy, plné zvědavých očí. Nedokázal říct, jestli opravdu nikdo neměl otázky, nebo se studenti jen báli mluvit.
Minho se zasmál. Bylo to jako vždy, když předstoupil před novou třídu. Sám to zažil, chápal, že se studenti bojí.
„No dobře, radši to uděláme tak, že si napíšete jmenovky jako na základce, stejně bych z vás nic nevytáhnul." usoudil nakonec a zapl interaktivní tabuli.
Han sledoval každý jeho pohyb. Jak se otáčel, jeho soustředěné pohledy, jeho silné ruce a košili s rozepnutým vrchním knoflíčkem. Hanovy tváře nabraly lehkou červeň, aniž by si to sám uvědomil.
Zčervenaly však mnohem víc, když se jejich oči střetly a on musel svůj pohled zapíchnout zpátky do učebnice.
Ač se zdálo, že jediný kdo znervózněl byl Han, nebylo tomu tak. Minho uměl svoji nervozitu dobře skrýt.

Everybody screamed, when I kissed the Teacher.

Here we go again (☞ ͡° ͜ʖ ͡°)☞

💜🏳️‍🌈