Please don't go [Yeonbin]

War is over

Vdechovat vůni mladšího bylo tak komfortní, že všechen strach a obavy ztratily se ze světa. Jun mohl klidně spát a Bin zas mohl klidně bdít. Byl tak šťastný, že v jeho rukou spočívá to stvoření. Byl si jist, že má jeho důvěru a že jej může ochránit. Hladil jeho příjemné vlasy a hebkou kůži. Nehýbal by se, ale věděl, že brzy je někdo bude hledat. Bin odešel z hodiny již půl hodiny zpátky.
Jeho tušení byla správná.
„Pane Choi, jste tady?“ promluvil mužský hlas.
„V kabince.“ řekl tišeji Bin.
„Je vše v pořádku?“ optal se opatrně pan Lee.
„Můžete otevřít dveře.“ pokynul Bin.
Minho dveře otevřel. V náručí chlapce dřímal Yeonjun.
Bin poukázal na modřiny.
„Někdo mu ublížil, našel jsem ho tady, když jsem šel na záchod.“ vysvětlil Bin.
Minhovi chvíli šrotovalo v hlavě.
„Budeme to muset ohlásit.“ řekl Minho a nervózně si prohrábl vlasy. Bin s povzdechem kývl.
„Můžeme ho zatím odnést na ošetřovnu, aby se prospal.“ rozdhodl Minho.
Bin samozřejmě nic nenamítal. Pohotově, ale opatrně vzal Juna do náruče.

Junovi chvíli trvalo, než se mu podařilo otevřít oči. Pomalu se protáhl a rozhlédl. Lehce se lekl, když se před ním zjevila jeho matka.
„Junie, už je vše v pořádku.“ ujišťovala ho.
„Co se děje.“
Jun byl zmatený. Ležel na lůžku v ošetřovně a jeho matka měla celé uslzené oči.
„Proč jsi mi neřekl o tom co ti Ethan dělal?“ zeptala se, aniž by čekala, než Jun nabere trochu více vědomí. Yeonjuna polil studený pot.
„Ne, Bin to nesmí nikomu říct! M-mami Ethan by mu ublížil!“ hystrečil Jun.
„Neboj se, Ethan už nikomu neublíží.“
Jun se frustrovaně zatahal za vlasy po tom co mu matka řekla.
„Mami je to blázen a maniak! U výslechu se nikdy nepřizná! Nemáme žádné důkazy!“ jančil dál.
„Není třeba se bát, máme navrh. Mluvila jsem již s policí a Ethan má docela rozsáhlou kriminální historii. Všechny se stahují na znásilnění a ublížení na zdraví. Dvakrát za sebou byl už ve vězení. Po každé jen na krátkou dobu. Nebyli mi schopní říct detaily, abychom věděli proč ho pustili. Ale už je to částečně zařízené. Čeká se už jen na tvojí výpověď.“ vysvětlila vše paní Choi.
Junovi se div brada nepřilepila na zem. Nevěděl co si počít. Stálo před ním tolik starostí. Měl snad všechny věci v Ethanově bytě. Oblečení, make up, polštáře, knihy, prostě všechno. Navíc Ethan mu dlužil docela velkou sumu peněz. Jun mu pomáhal zainvestovat do práce. Teď už si ale ani sám nebyl jist, zda ta práce byla vlastně legální.
„Promiň, mami.“ omluvil se z ničeho nic.
„Já se choval tak nedospěle. T-tak špatně. Já se s ním nerozešel, i když jsem věděl, jak moc špatný všechno je.“ přiznal se Jun. Paní Choi jej chytila za ruku.
„Nejsem zklamaná. Každý někdy děláme chyby. Ale někdy nám ty chyby přinesou do života něco mnohem lepšího, než bolest.“ řekla a pohlédla Junovi hluboko do očí.
„Veděla jsem dávno, že Ethan nebude vztah na dlouho. Ale podívej, co ti tohle vše přineslo. Někoho mnohem lepšího, než by sis mohl přát. Drž si své štěstí blízko k hrudi. Nepouštěj ho a buď trpělivý.“

I wouldn't have made it without you.

Já tak miluji lásku.

💜🌈