Please don't go [Yeonbin]

Words affect

Soobin si upravoval vlasy. Půjčil si žehličku jeho tety. Absolutně neměl ponětí jak se nějaká taková žehlička používá. Ale chtěl opravdu zapůsobit.
Takže zapnul nějakých pár čudlíků a počkal. Žehlička však nic nedělala a Soobin neměl plán B.
„Musíš ji zapojit do zásuvky.” pověděla Jiu a sáhla po žehličce.
Soobin zůstal mlčky stát a zírat.
„Jiho mi řekl, že jsi nevypadal moc nadšeně. Tak jsem si udělala trochu času.”
Ač byl Soobin rád stále mlčel. Nechtěl se jen tak vzdát. Nebyla to přece jeho chyba.
„Nechtěl by jsi mi něco říct?”
zeptala se a začala mu vlasy žehlit.
„Ne.” odsekl a našpulil rty.
Jiu se zasmála a naschvál ho zatahala za vlasy.
„Vím že se o tebe nestarám tak jak bych měla. Víš nikdy jsem nebyla připravená na to být náhradní mámou. Chtěla jsem procestovat svět. Ale když umřela tvoje máma a dostala jsem tě na krk, moje sny se rozpadly na střípky. Dostudovala jsem střední a všechny peníze jsem strčila do bytu, aby jsme měli kde bydlet. Začala jsem pracovat a vkládat úsilí do tebe. Chtěla jsem aby jsi byl šťastný. A když už jsi teď v pubertě, myslela jsem že už si najdeš kamarády a já budu mít trochu čas pro sebe. Našla jsem si Jiha a konečně jsem mohla utéct od toho chaosu. Hodně mi pomohl si odpočinout. Nevěděla jsem že tě to bude tolik ranit.”
Soobin si povzdechl. Myslel jen na sebe a neuvědomoval si jak moc je to pro jeho tetu důležité.
Jiu ho tentokrát pohladila po hlavě.
Byla sice smutná, že si nesplnila sny, ale byla nadšená, že má tak úžasného synovce.
„Dlouho jsme spolu nikde nebyli. Nechtěl bys někam zajít? Třeba do obchoďáku, nebo někam na jídlo?” zeptala se ho.
Soobin hned přikývl.
„Chtěl jsem jít jen s Kaiem ale můžeš se přidat. Vlastně u něj dnes budu spát jestli nevadí.”

Yeonjun se protáhl a posadil. Jakmile si sedl, bolest prošla jeho tělem. Nebyla to ani moc kocovina. Vypil pár malých skleniček. Byla to bolest díky dlouhé noci, strávené s nadrženým zvířetem.
„Dobré ráno Růženko.” pozdravil Juna Ethan a položil vedle něj snídani.
„Kolik je hodin?” optal se rozespale ani, ho nepozdravil.
„Kolem desaté.”
Jun zaskuhral a schoval se pod deku. Chtěl mít produktivní den, ale místo toho bude zase muset odpočívat.
„Jestli nevylezeš, budu tě muset dostat ven já.” zavtipkoval Ethan a připravoval se, že mu sebere deku, ale Jun se odkryl sám.
„Vzdávám se, nemám sílu.” zaškemral a sáhl po kakau.
Chuť se mu rozlila po jazyku. Musel uznat, že tak sladké a úžasné kakao dělala lépe jen jeho matka, která nikdy nezapomněla na marshmello a šlehačku.
Vždy ke všemu přidala krásný úsměv a vejce se slaninou.
Avšak Jun mohl jistě říct, že úsměv, který měl na obličeji Ethan, byl nejistý, ba dokonce falešný.
„Junnie... Mám prosbu. Chci aby jsi přestal sledovat Soobina na Instagramu.” řekl tónem hlasu, jenž se Junovi vůbec nelíbil.
„Proč? Nic přeci neudělal.” argumentoval stejným tónem.
Ethan si povzdechl.
„Miluje tě. Nedovolím aby mi tě sebral.”
Yeonjun upustil sladké pečivo. Srdce se mu rozbušilo a nohy mu trnuly. Co to bylo za pocit? Stejný jako ten když mělo přijít na sex. Nadšení, motýlci.

Just a sentence made him feel this way.

Ano žiju. Stejně jako má lenost a dismotivace. Moje předsevzetí bylo dopsat a napsat další knihu. Takže čekejte. Dočkáte se miláčci. 😌✌️🏳️‍🌈