Please don't go [Yeonbin]

Our first kiss

„Co teď?" zeptal se Bin Juna. Jun se probudil z denního snění a pohlédl na Bina.
„Můžeš jít domů jestli spěcháš." řekl lehce zklamaně Jun.
Po delší době byl Bin konečně Juna navštívit. Nemohl ho navštívit asi tři týdny, díky situaci ohledně Ethana. Řešení celé právní situace a také stěhování zpátky do svého bytu bylo zdlouhavé a Jun neměl zkrátka čas. Ale jakmile ho měl, potřeboval Bina opět vidět.
„Já myslel, co teď vlastně s námi?" otázal se Bin a propletl si s Junem prsty.
„Nechci na nic tlačit a tak, ale spíš co je to, co vlastně cítíme? Nikdy jsme o tom nemluvili." řekl mladší a zahleděl se staršímu do očí. Junovi poskočilo srdíčko a roj motýlů proletěl jeho bříškem.
Potutelně se usmál a zabořil obličej do polštáře. Bylo to od jeho posledních dvou vztahů tak jiné. Tak příjemné a klidné.
„To mi řekni ty." škádlil ho Jun.
Bin hned pochopil staršího úmysly. Vzal mu polštář a přitáhl si ho na klín tak, aby jeho obličej byl co nejblíž. Pak jej stiskl v pevném objetí.
„Nevím jestli jsem se někdy v životě cítil lépe při objetí." přerušil chvilkové ticho Bin. Yeonjun naznačil svou náklonnost ještě silnějším stiskem, načež Bin udělal něco nečekaného. Věnoval Junovi na krk velmi lehkou, ale láskyplnou pusinku. Jun vykulil své oči a hned se odtáhl, aby se mohl podívat Binovi do obličeje. Bin byl vždy ten, který se ve škole červenal každému komentáři. Bin se vždy bál a styděl. Jun si byl vždy jistý, že Bin by si nic jiného, než objetí nedovolil. Tímhle gestem ho však přesvědčil o opaku.
„Vy jste mi právě věnoval pusinku?"
Jun nadzvedl obočí. Bin zavřel oči a zaklonil hlavu. Stud se ho zmocnil.
„Omluvte mě, já prostě musel!" řekl hlasitě Bin, jako by snad nebyli sami.
„Miluju tě." vydechl Jun. Zkrátka už to nevydržel. Bylo to jak shodit ze srdce tu největší skálu. Nevyhnutelná fráze.
Bin skoro omdlel, vůbec nečekal, že to Jun řekne první.
„Cože?!" vypískl mladší a znova se podíval do Junových očí.
„Miluju tě. Středně moc." fňukl mladší, čekající na odpověď.
„Ne June. Já miluju tebe!"
Bin povalil Juna na postel, div mu nevyrazil dech. Jun se nemohl přestat smát. Z nevinného mazlení se brzy stala polštářová bitva doprovázená improvizovanými objetími a občasnými polibky na tvář. Ani jeden z nich se zatím neodvážil pro polibek na rty. Dokud Bin nebyl přemožen v bitvě.
Jun se nad ním skláněl. Ruce přišpendlené u jeho hlavy a lehký úšklebek. Jun přerušil tu otravnou mezeru a spojil jejich rty. Bin se lehce vylekal, ale Jun ho uklidnil jemným hlazením po vlasech. Nebyl to nějak náročný polibek. Jen nežný, hebký polibek. Jun nechtěl nijak spěchat, proto nesváděl žádnou válku jazyků. Jen lehoučce pohyboval rty, aby si mohl užít Binovu existenci co nejlépe. Ten polibek nebyl ani nekonečně dlouhý, ale i tak ten dosavaď v životě nejkrásnější.
„Yeonjune, nevím proč sis vybral zrovna mě. Myslel jsem, že jsem ten poslední, koho by sis na téhle planetě vybral." zašeptal Bin
Jun jej pohladil po tváři a věnoval mu ten nejkrásnější úsměv.
„Ty jsi jediný, kdo dokáže moje srdce střežit tak trpělivě a něžně."

A tak stali se konečně párem. Někdo by řekl, že je svedla náhoda, někdo by řekl, že je svedl osud. Jistě ale víme, že pohromadě je drží láska.

So please, stay with me.

YASSS. Well nebojte miláčci, ještě úplně nemáme konec. Chybí nám tam ještě pár malých detailů;)).

🌈💜