Please don't go [Yeonbin]

Lucky charm

Čas ubíhal jako voda.
A Soobin Junovi čas dal. Jun měl nad čím přemýšlet, když se dozvěděl, co se doopravdy tu noc stalo. Bin na něj vlastně vůbec netlačil. Chápal, co to pro něj znamenalo a jak ho celá situace nejspíš zasáhla. I když mezi nimi situace přebývala zvláštní, na dále zůstávali v kontaktu. Bin byl vždy rád k ruce, když se Jun cítil špatně a to samé platilo opačně. Byli v takové výhodné situaci. Sice trávili společně čas jen v areálu školy, ale vždy jim mnoho přinesl. Navázaly moc hezký přátelský vztah. Samozřejmě si toho všimli i přátelé, které to překvapilo, zejména Tae a Gyu. Nemohli pochopit co modrovláska může nabídnout, ale zkrátka spíš Bina dost neznaly. Kai překvapený nebyl, alespoň tak mínil, když si s Binem povídali. No a ostatní spolužáci? Ty měli jiné věci na starosti. Například Jisung byl stále vykolejený z toho, kde jen jeho učitel našel ten ztracený přívěsek.

„Proč si ho musíš stále prohlížet?“ rýpl Changbin do Hana, který nemohl spustit oči z jeho učitele. Minho zarytě klikal do počítače a soustředěně vyprávěl látku. Vypadal při tom tak neodolatelně, ale to nebyl ten hlavní problém.
„Ty to nechápeš! Když jsem šel do jejich kabinetu vrátit půjčenou knihu, ležel na jeho stole můj přívěsek pro štěstí.“ prskl naštvaně Han.
„A jak můžeš vědět, že to byl jeho stůl?“ tázal se zmateně Bin.
„Byl tam jeho kabát, taška, parfém a penál.“ vysvětlil Han.
Changbin podezřívavě pozvedl obočí.
„Nepřijde ti trochu ujetý vědět, co všechno vlastní tvůj učitel?“ namítl Changbin, načež se Jisung začal tvářit raněně. Samozřejmě, že se chtěl hned ohradit, ale to by ho nemohl vyrušit sám Lee Minho.
„Pane Hane, mohl by jste prosím přijít po této hodině do mého kabinetu?“ řekl důrazným tónem, až se Jisung oklepal. Zmohl se jen na lehké kynutí a zaboření svého pohledu do lavice.
„Mluvil jsi moc nahlas.“ napomenul ho Changbin. Jisung sjel zahanbeně níž na židli a schoval svou tvář do dlaní.
Nestihl ani vydechnout a hodina byla u konce. Nervózně stál před dveřmi kabinetu. Hodně se nutil, aby nakonec zaťukal.
„Dále.“ ozval se mužský hlas a Jisung si připadal jako by se chystal na popravu. Potiše vešel a pohlédl na Minhla, který seděl na židli s medvídkem v ruce.
„Předpokládám, že tohle je vaše. Alespoň tak usuzuji dle dnešní konverzace, kterou jste vedl při hodině.“ řekl a pohlédl Jisungovi přímo do očí. Jisung se neodvážil vydat hlásku.
„Co jste dělal na té ulici?“ otázal se stále udržující oční kontakt.
Kdyby se v tu chvíli mohl Jisung zakopat pod zem, udělal by to.
„J-já jsem šel zkratkou! R-rychleji jsem byl doma.“ obhájil se.
Minho si ho změřil pohledem. Věděl, že ho tam Han nebyl sledovat a že nebyl hrozba, ale chtěl ho trochu postrašit.
„Tak tam už nechoď. Není to tvé místo.“ řekl a jeho výraz zůstával kamenný. Hanovi lezl mráz po zádech.
„Příště až nebudeš mít odvoz stačí říct, mám helmu navíc.“
Jisung si v tu chvíli nevěděl rady. Během sekundy se Minhova energie změnila. Možná nebyl tak špatný.
Minho mu hodil medvídka a obrátil se zpátky ke své práci.
„Můžeš jít.“
Než odešel stihl si uvědomit jednu věc. Lee Minho, ten obávaný sexy učitel, mu právě potykal.

From gangster to a softie.

Pokud nevadí, teď bych chtěla pár kapitol věnovat dalším story lines. Ale pokud chcete finish a rozuzlení Yeonbin shipu co nejdříve, klidně to tak udělám a na ostatní shipy bych udělala kapitolky jako bonusy.

💜🌈