Please don't go [Yeonbin]

Too perfect

Yeonjun si lehl na postel. Usmál se při vzpomínce na Binův pohled.
Od té srážky na chodbě se toho mnoho  změnilo.
Ethan byl perfektní kluk. Prostě všechno, co si kdy Jun přál, ale právě proto cítil, že to není dobře.
Bylo to vše až moc perfektní. Ethan mu vše odkýval a dělal co mu na očích bylo vidět.
Jun se občas cítil špatně. Byl nestabilní, neustále zamýšlený a neuměl vařit. Ethan byl proti němu úplný bůh. Neměli přehršle společných zájmů. Jistě, vztah je o tom, aby se lidi přizpůsobovali, ale zase se nemohou trápit s někým, s kým se musí měnit celí.

Tvořili dobrý pár, při těch roztomilých věcičkách. To co páry dělají na začátku vztahu. To byl další problém. Jestli z jejich vztahu zmizí, jednou i to začáteční oťukávání, plné růžových tváří, bude to další obrovské mínus.
Jediné u čeho si byl Jun jistý, bylo, že si vždy budou rozumět ohledně sexu.
Yeonjun byl submitivní a rád se nechal opečovávat. Ethan miloval, když si mohl s chlapcem vyhrát a lehce ho trápit.
„Co to dělám?” zeptal se sám sebe.
Byl s Ethanem docela dlouho dobu.
Stále pro něj měl city, ale něco v něm se prostě vzpíralo pořád dokola.

Věděl, že rozchod by ho opět dostal na dno a nebyl si jistý, co si myslí modrovlásek.
„Ahoj zlatíčko.” jeho matka vešla do pokoje bez zaklepání.
Yeonjun vyjekl a posadil se.
„Mami! Říkal jsem ti ať mi vždycky zavoláš, než přijdeš ke mně do bytu.” vytknul jí a nakrčil nos, přesně tak jak dělala ona, když bylo něco špatně.
„Promiň, přinesla jsem ti oběd. Teď ti pořád vaří Ethan a na moji kuchyni kašleš.” postěžovala si a sedla si vedle něj.
Yeonjun se odmlčel a povzdechl si.
„Chceš mi to říct?” zeptala se s obavami jeho matka.
Jun se opět položil.
„Moc přemýšlím. Ethan a já máme úžasný vztah, ale... On je prostě až moc dobrý. Měli by jsme mít alespoň nějaké neshody. On je jak poslušný mazlíček. Přece musí vyjádřit svůj názor. Takhle to nemůže jít dlouho,” skryl svůj obličej do polštářů,„ navíc je tu někdo, kdo mi motá hlavou, aniž bych chtěl.”
Zasmála se a pohladila ho po vlasech.
„To znám Junnie, až moc dobře. Než jsme se s tvým tátou poznali, randila jsem s nádherným mužem, byli jsme na střední, ale když jsme se našli, chtěla jsem s ním strávit celý život. Po čase jsem zjistila, že je až moc dobrý. Byl to můj typ úplně ve všem. Jakoby ty lidi co jsou pro nás nepředstavitelně dokonalí, byli tím co k nám nakonec nepatří. Nechtěla jsem mu zlomit srdce, ale ten druhý kluk v červeném svetru, co si neustále posunoval brýle na nose, mě prostě něčím tak okouzlil. Ty jeho oči a hebké ruce. Miloval knihy už tenkrát. Přesně jako já a taky hudbu. Když jsme se pohádali a nemluvili spolu, vždy pustil nahlas radio a bezeslov mě donutil k tanci. Tančili jsme klidně hodiny. To on mě přiměl věřit v pravou lásku.” vyprávěla příběh tak zamilovaně.
„No mami, já mu snad řeknu jak se tu nad ním po těch všech letech rozplýváš.”

True love, the thing u achieve in the most unexpected time.

Tuhle kapitolku jsem si vychutnala velmi pěkným způsobem. Páry co spolu jsou tak dlouho, jsou nádherné.
Proto tu není žádná akce. Občas je super napsat části s trochou zamyšlení. Drama musí být něčím proložené!

💜🏳️‍🌈