Please don't go [Yeonbin]

Phone call

Soobin koukal do svého telefonu. Na zprávu od Juna čekal strašně dlouho. Stále v něm přebývala naděje, že by mu to krásné stvoření dovolilo být jeho fotografem. Ale už nastával pomalu večer. Teď už věděl, že se na něj Jun nejspíš vykašlal. Ale nemohl mu to zazlívat. Stejně byl Bin stále v práci a byl vysílený. Nebo se alespoň snažil vymyslet si v hlavě nějakou výmluvu, aby se necítil špatně.
„Je vše v pořádku?“ ozval se za ním vlídný hlas. Byl to Felix. Ten milý chlapec z Austrálie. Byl vždy tak usměvavý, že to Soobin nemohl za žádnou cenu pochopit.
„Jo.“ odpověděl krátce Bin. Jeho vnitřní introvert se pral, aby nemusel teď strávit hodinu nepodstatnou konverzací. Prožívání těžších chvil chtěl trávit sám.
„Tohle je bezpečné místo. Můžeš vyslovit co chceš. Víš, že když řekneš, to co tě trápí, uleví se ti? Spadne z tebe kámen.“ přesvědčoval ho. Bin si sedl na zem a nohy si přitáhl k hrudi. Položil si hlavu na kolena a dlouze vydechl.
„Poprvé za skoro osmnáct let mám pravé dilema s láskou.“ řekl tiše.
Felixovi se vykouzlil na obličeji hřejivý úsměv. Sedl si vedle Soobina a pohladil ho po zádech.
„To je v pořádku. Každý tím musí jednou projít. Ale je na nás, jak budeme tuhle životní situaci kormidlovat. Při prvních láskách částo ztrácíme hlavu, ale právě u nich ji nejvíce potřebujeme. Srdce musíme zklidnit a poslouchat i intuici a respektovat na cestě kohokoliv. I ty co se nám pokusí možná ublížit. Vše se nám pak vrátí v dobrém.“ mluvil z duše Lix. Bin ho poslouchal každou mozkovou buňkou. Jeho slova byla vybrána dobře.
„Já se bojím, že udělám něco, čeho bych pak litoval.“ postěžoval si Bin.
„Tak to udělej tak aby si těch největších chyb nelitoval. Některé chyby mohou být nakonec správným krokem.“
Tak lehce to znělo. Pravé činy byly těžší.
Bin se nadechoval, aby se zeptal na další otázku, když v tom jeho mobil začal vyzvánět. Rozpačitě jej vytáhl z kapsy. Bez toho aniž by se podíval na to, kdo mu právě volal přes instagram, hovor zvedl. Čekal, že to bude Hyuka, ten totiž vždy volá přes tuto sociální síť.
„Ano?“ vyslovil do telefonu. Po krátkém tichu se z druhé strany ozval nečekaný člověk.
„Ahoj! J-já promiň, že se ozývám tak pozdě. Mám docela vytížený program. N-nebude vadit, když budeš ty fotky chtít udělat jindy, ale teď mám chvilku.“ lhal Jun. Soobin narychlo rozdýchaval situaci.
„Ne! Úplně v pořádku! Já to chápu t-taky jsem stále zaneprázdněný! A-ale na tebe- t-teda teď čas mám!“ vykoktal ze sebe Bin.
„Super kde bychom se mohli sejít?“ řekl už o něco klidnější Jun.
„Víš kde je třešňový park?“ vyklopil ze sebe Bin rychle náhodnou lokaci.
„Jo! Samozřejmě. Budu tam tak do deseti minut.“

Bin panikařil. Běžel se rychle převléknout do skříňky v šatně za kuchyní. Shodil ze sebe uniformu jako by to byl bezcenný hadr. Soukal na sebe oblečení div ho nerozthl.
„Sakra.“ nadával když jeho vlasy stály do všech stran. Snažil se je zkrotit, ale byla to marná snaha. Čas mu utíkal a s tím i jeho šance na úspěch.

We loose control over our hearts.

Ending is around the corner. Or is it? :DDD

💜🌈