Please don't go [Yeonbin]

Ice path

Z nebe se sypal sníh, jako by se roztrhl pytel s cukrem. Pokryl všechny střechy a nevynechal jeden chodník. Sníh vždy přináší mnoho práce, ale svým způsobem i radosti.
Tu radost sníh přinesl hlavně Binovi. Nadšeně pozoroval zářivě bílou krajinu z velikých školních oken. Pod kůži se mu pomalu ryla vánoční nálada a vzpomínky na dětství. Jestli bylo někdy něco na jeho vztahu z tetou nádherné, byly to právě Vánoce. Milovali oba ameriku, proto jejich Vánoce slavili právě v tom duchu. Přezdobený byt praskal pod náporem dekorací a byl neustále převoněný skořicovými svíci. Tato nálada byla náplní prakticky celého prosince.
Letos mohla být ještě speciálnější, jelikož byl tak blízko Junovi. Mohli společně prožívat alespoň jeden z těch prázdninových dnů, neboť to bylo Binovo největší vánoční přání.
„Konečně“ vydechl Bin, když se ozval zvonek. Rozběhl se z učebny ven. Ten den se z Junem neviděl, tak doufal, ho zastihne u skříněk.

Jun se chvíli ohlížel. Bin stále nepřicházel a on nemohl zdržovat své přátelé. Společně tedy vyšli do chladného odpoledne. Jun strašně litoval, že si to ráno vzal tenisky. Sliboval si, že tolik sněhu nespadne a že si je vezme poslední den. Byla to veliká chyba. Nejenže mu byla šílená zima, ale také se teď klouzal, jakoby stál na samotném kluzišti.
„Kluci! Já to neustojím!“ jančil.
Tae a Gyu se mu nejdříve smáli, než usoudili, že situace je opravdu vážná a oni ho teď budou muset vláčet až k zastávce.
„Z každé strany jeden!“ zavelel Jun a nastavil ruce. Nic jiného jim nezbylo. Pevně Juna tiskli, aby nespadl a šli.
„Tak co modrovláska?“ zeptal se zvědavě Gyu.
Junovi se opět na tváři objevil úšklebek.
„Je to lepší, než jsem čekal. Jakože mnohem lepší. Máme toho tolik společného a máme si prostě vždycky co říct!“ eufemisticky se rozplýval, div na Bina teď někde v dálce nelezla škytavka.
„Ale co Ethan?“ zkazil nadšení Tae.
Jun zlehčil stisk kluků a pustil se.
„Zvládám to nějak zakopávat.“ přiznal Jun a pokusil se sám chodit.
Jenže ledovatka zhatila všechny plány a jeho nohy náhle letěly do vzduchu.
Ozval se bolestný výkřik a Jun seděl na zemi. Nechtěl dělat scény, ale i jeho žaludek se právě otočil o třista šedesát stupňů. Pád chránila jen lehká vrstvička sněhu, co stihla po vyhrnutí napadnout. Tae a Gyu chtěli hned pohotově zakročit, ale na místo se stihl přiřítit Bin, který zrovna vyšel ze školy.
„Jsi v pořádku?!“ hystrečil. Klekl si k němu a pohlédl mu do obličeje. Jun pevně tiskl oči k sobě, aby zabránil jakémukoliv slzení.
„Jo“ pípl a chytl se Binovi pomocné ruky. Bin ho dostal zpátky na nohy.
„Máš strašně studené ruce.“ vytkl mu Bin a vzal si jeho ruce do svých.
„J-já vím, ale teď mě to zrovna dvakrát nezajímá.“ zafňukal a stále zadržoval slzy na uzdě. Jeho zadek bolel více, než po celé noci s Ethanem.
Bin se nemohl udržet. Jun a jeho červený nosík a do toho si tak roztomile stěžoval. Bin si přitáhl chlapce do obětí a ten mu automaticky složil hlavu ke krku. Frustrovaně vydechl a Bina tím polechtal.
„Myslím, že se o něj dokážu postarat sám.“ ozval se hlas za jejich zády.
V Yeonjunovi hrklo.
Ethan?

And it all went down like an avalanche.

Now that's what I'm talking about.

💜🌈