Please don't go [Yeonbin]

Nightmare

Yeonjun spokojeně odcházel ze školy. Už se nesmírně těšil na den s přítelem. Chystali se na společný oběd. Častěji to bývala večeře, ale dnes se rozhodli strávit společně chvíli po škole.

„Tak kam jedeme dnes?” zeptal se nadšeně Jun a sedl si do auta.
„Dneska tě vezmu do restaurace, kterou jsem navštívil s rodinou, když jsme se přistěhovali. Tu restauraci vlastní lidi z Austrálie, takže spolu mluvíme anglicky, když mě obsluhuje jeden z jejich synů.” pověděl a nastartoval auto.
„Možná by jsi měl chodit s někým, kdo zná tvůj mateřský jazyk.” zavtipkoval a šťouchnul do Ethana.
„Proč chodit s někým takovým, když mám někoho mnohem lepšího.” argumentoval.
Jun si povzdechl. Měl trochu temné myšlenky.
„Ale on by tě třeba nenechal tak dlouho čekat.” namítl Jun s červenými tvářemi.
„Co tím myslíš?” tázal se, ač tušil o co jde.
„N-no však víš. Nedělali jsme to. Nechci tě tak trápit, a-ale zároveň nechci trápit sebe.” objasnil mu.
Ethan zakroutil hlavou.
„Opravdu si myslíš, že mi nezáleží na tom jak se cítíš? Počkám tak dlouho jak budeš potřebovat. A slibuji, že až na to dojde nebudeš toho litovat.” slíbil a pohladil jej po stehnu.
V tu chvíli si Jun usmyslel, že ta noc nadejde brzy. Měl konečně dostatek odvahy. Věděl, nebo spíše doufal, že tenhle muž ho nezradí.

Chlapec spěchal do práce. Mezi tím co šel, si převlékal sako na oblek co má mít v práci. Moc často pozdě nechodil, ale tentokrát ho Hyuka zdržel na chodbě.
„Ahoj! Moc se omlouvám za spoždění!” vyjekl Soobin a vletěl do kuchyně.
Bang Chan se podivil. Neslyšel ho v životě tak hlasitě mluvit.
„V pořádku. Měli jsme celkem strach, že se ti něco stalo. Nezvedáš mě ani Jiu telefon.” sdělil a opřel se o linku.
„N-no já mám dnes uspěchaný den, nechal jsem ho doma.”
Soobin se sám divil svým slovům.
Možná to bylo setkání s Junem, nebo stání na chodbě, či to že se trochu víc otevřel svému kamarádu.
„Dobře! Chtěl bych ti oznámit, že mi dneska můžeš pomoct s obsluhou. Rozšířilo se menu, takže se mi pomocná ruka hodí. Zeptal bych se ostatních, ale je za to příplatek a říkal jsem si, že ty by jsi ho ocenil nejvíc.” navrhl mu.
Soobin chvíli přemýšlel. Bude tam moc lidí, ale potřebuje každou pomoc, co se týče financí.
„Tak já to beru.” rozhodl.

Soobinova noční můra začala. Tázání se cizích lidí a snažení se neudělat něco trapného. Včera by to rozhodně nezvládal, ale dnešek byl zcela jiný. Tedy zvládal to, než do restaurace přišel někdo, koho tam ze všech chtěl úplně nejmíň. A teď sám nevěděl jestli to byl blonďák, nebo chlapec s růžovými vlasy, koho tak nechtěl vidět.
Jejich oči se hned setkaly. Jako by se hledaly celé roky. Čas se zpomalil ale srdce se mu rozbušilo rychleji.
Oční kontakt přerušil až Chan, který si vzal tyto dva zákazníky na starost.
Soobin se celý rozhozený odebral do kuchyně. Musel si na chvíli kleknout.
„Prosím ať si mě nevšímá!” zaúpěl.
Jako by mu snad někdo s tímto problémem mohl pomoci.

We need to face our fears.

💜🌈🇦🇺

Our aussie man se začíná objevovat více 💫.